Moderní byt

Zbývá položit jen jednu otázku, kde proboha byli cenzoři? Že by šlo o nějaký již dříve schválený scénář, který už nově nastupující garda nestihla zastavit? Zatímco ve stejné době emigrují velikáni nové vlny a na jejich místo kvapně nastupují prorežimní slouhové, Moravcovi se podařilo natočit film, který jako by vznikal v úplně jiné svobodné době (tedy o cca 2 roky dříve). Panelák je zde prezentován jako ošklivé uniformní bludiště, kde v duchu velkého bratra každý šmíruje každého. Maminka manželského páru, která sice pouze slyší co se děje, je tu vizuálně zachycena jako světlo, které by mohlo být i kamerou (ostatně s tajnou kamerou se ve filmu pracuje). Její oko do bytu mi tak okamžitě evokuje oko strany, tedy matka strana, která slyší všechno. Co dodat? Chtěl bych o okolnostech vzniku tohoto filmu vědět víc. (17.03.2012)

Krátký, nízkorozpočtový, minimalistický příběh o neblahých dopadech sídlištní výstavby druhé poloviny šedesátých let, popisuje absurdní formou známé problémy bydlení v "králíkárnách". Koncept a atmosféra trochu připomínají studentský nezávislý snímek, ale námět i provedení jsou natolik zajímavé, že si náročný divák užije 35 minut poutavé filmařiny. Škoda jen, že filmy tohoto typu jsou tak nedoceňované... (23.05.2012)

Nadčasový příběh propujuje svěží vtip s absurditou, kritikou. Na minimálním prostoru podává obraz doby. Skvělé herecké obsazení. Neskutečné, že soudruzi dovolili Janu Moravcovi jeho vlastní scénář natočit. Maminkovská role Libuše Havelkové jako " neviditelné herečky" je skutečně povedená, "že, děti?" (21.10.2010)

Ve vesničce Dogville je vidět přes stěny, ale nikdo to neví. V Moderním bytě přes stěny vidět není, ale je docela dost dobře slyšet a každý to ví. Jinými slovy, jak se asi žije, pokud stěny neplní svoji funkci zcela. Rok 1971 a absurdní půlhodinovka Krátkého filmu cílená na ikonu socialistického režimu a zápory plynoucí z bydlení v panelovém sídlišti, které bylo o čtyřicet let později nahrazeno satelitním městečkem jako jakási pospolitá vertikála individualizovanou horizontálou. Tento krátký film obsahuje: přelom 60. a 70. let v (ne)soukromí bytů, panely, módní artefakty a výborné herce. Absurdita každodennosti je reprezentována Zdeňkem Svěrákem (který o několik let později ve filmu Jako jed dokonce panelové domy projektoval). Panelové domy stavěné od osmdesátých let už takovým přenosem zvuku žel nedisponovaly vlivem jiného používaného materiálu. Nadprůměrný film, 4*. (15.04.2013)

Rychle ,kratke, vystizne,nenudici a vse vyslovujici. Ohh jen miti to stesti , miti moznost volby a spravne si vybrat v panelaku Neziti. Jen miti to stesti.... "ovsem z filosofickeho hlediska je celkem lhostejne kde clovek spi..." , "nic neodcizim,az dohrajeme pujdu zase hledat dal...." , "dama na H1....". Ano takova ma byti kratka komedie,nadherny vzor. (04.12.2009)