Reklama

Reklama

Clouzot a jeho Peklo

(festivalový název)
  • Česko Peklo Henriho-Georgese Clouzota (festivalový název) (více)
všechny plakáty
Trailer

Obsahy(1)

V roce 1964 vybírá Henri-Georges Clouzot pro hlavní roli ve svému filmu Peklo tehdy šestadvacetiletou Romy Schneider. Tento záhadný a ojedinělý projekt, pro jehož natočení disponoval autor neomezeným rozpočtem, měl vyprávět tragický příběh chorobné žárlivosti. Ovšem po třech týdnech bylo natáčení dramaticky přerušeno a záběry, které měly být „neuvěřitelné“, nebyly nikdy zveřejněny. Poté, co byly znovu objeveny, vyšlo najevo, že jsou ještě úžasnější, než se tvrdilo. Přinášejí svědectví o šílenství a žárlivosti nasnímané subjektivním pohledem kamery, o prokletém natáčení a o tvůrci, který dal volný průchod svému jedinečnému talentu. Hypnotická Romy nebyla nikdy krásnější. (Festival francouzského filmu)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (6)

NinadeL 

všechny recenze uživatele

Dokument o Peklu Henri-Georgese Clouzota je i v přeneseném slovním významu skutečné peklo. Co se nestalo? Slavný režisér v 60. roce uspěl s filmem Pravda (v hlavní roli s BB). Vysvlečená BB zaujala pány v Columbii natolik, že Clouzot pro svůj příští film mohl disponovat neomezeným rozpočtem. Jako svoji novou múzu si vybral Romy Schneider, toho času hledající své místo v západní kinematografii (míněno na západ co nejdál od Německa a Rakouska). Romy byla mladá a ochotná pro umělecky působící projekt obětovat mnohé. Problém ale nastal v okamžiku, kdy režisér přestal vnímat realitu a neustále zkoušel nové technické postupy a přetáčel a přetáčel. Příběh měl být prostým vyprávěním o žárlivosti, nicméně vize manžela ve chvílích amoku měly znamenat revoluci ve filmu. Jak k tomu mělo dojít? Režisér se snažil do filmu převést nové tvary a barvy odvozené od tehdy moderních projevů výtvarného umění. I se zvukem chtěl pracovat nově. A samozřejmě kombinovat černobílý a barevný film. Bohužel byl příliš náročný na herce a tvůrce kolem sebe, byl pověstný nelibostí volna v neděli, chtěl pracovat prakticky nonstop, nevěnoval pozornost reálné organizaci práce a z této obsese ho nakonec vysvobodila až mrtvice. Hlavní hrdina Serge Reggiani opustil natáčení pro naprosté vyčerpání, náhradník Jean-Louis Trintignant odmítl do takového natáčení nastoupit. Po natáčení zůstala legenda. Ačkoli určité odkazy na to, co Peklo inspirovalo ve výtvarném pojetí Clouzot ještě jednou uplatnil ve svém posledním filmu La Prisonnière. A původní scénář byl po jeho smrti odkoupen a zrealizován pod stejným názvem v roce 1994. Pro zájemce o Rominu má tenhle dokument zvláštní cenu, protože mapuje jinak ztracený čas na cestě velké evropské herečky k pomyslnému vrcholu. #FestivalFrancouzskéhoFilmu ()

Roman Albach 

všechny recenze uživatele

Zajímavý dokument o unikátním projektu v historii kinematografie. Film Peklo měl překvapit svojí vizuální stránkou, stejně tak originálním zpracováním zvuků, jedinečnými efekty, futuristickými kostými a schopností herců jít až na pokraj svých sil. Je obrovská škoda, že snímek o patologicky žárlivém manželovi (Serge Reggiani), který podezřívá svoji ženu Odette (Romy Schneider) z nevěry, nikdy nebyl dokončen. Dokument velmi citlivě propojuje komentáře tvůrců se scénami, které byly dokončeny. Ze začátku obdivujete originalitu a nápaditost režiséra, abyste později došli k závěru, že Clouzot už nebyl režisérem, ale kompletním tvůrcem filmu, který byl schopný nesčíselněkrát přetáčet scény, protože získal neomezený rozpočet a tím vládu nad celým natáčením. To bylo pro herce a všechny zúčastněné tak vyčerpávající a náročné, že Serge Reggiani po neustále se opakujících neshodách s režisérem opouští natáčení (oficiálně ze zdravotních důvodů). H.G. Clouzot několik dní na to dostává infarkt, což je poslední hřebíček do rakve tohoto filmu. ()

Reklama

fleurette 

všechny recenze uživatele

V 60. letech měl Clouzot pověst jednoho z nejvýznamnějších francouzských režisérů, díky snímku 'Le Salaire de la Peur' získal mezinárodní věhlas. V roce 1963 začal pracovat na ambiciózním projektu filmu 'L'Enfer', příběhu manželovy žárlivosti na jeho krásnou ženu, která vede až k šílenství. Clouzot měl k dispozici neomezený rozpočet od Columbia Pictures, na filmu pracovaly tři štáby a 150 techniků. Po třech týdnech však bylo natáčení zastaveno. Dokumentaristé Serge Bromberg a Ruxandra Medrea hledají odpověď na otázku, proč tak slibný projekt zkrachoval. Podařilo se jim působivě nakombinovat dochované natočené záběry s rozhovory s tehdejšími členy štábu Catherine Allégret, která měla hrát postavu Yvette, Costou Gavrasem, tehdy asistentem produkce, a Williamem Lubtchanskym, asistentem kameramana. Navíc použili herce Bérénice Bejo a Jacquese Gamblina k dotočení některých scén, aby vyprávění dokumentaristů dávalo větší smysl. Je obrovská škoda, že film nebyl natočen, protože dochované záběry působí velmi slibně. Především Romy Schneider je naprosto uhrančivá. ()

garmon 

všechny recenze uživatele

Film byl zjevně skoro hotový, Clouzot si během natáčení patrně procházel krizí - a to s největší pravděpodobností takovou, která mu ukazovala mantinely jeho způsobu tvorby a tím i mantinely talentu. Přemýšlím, o čem by takovýto film býval musel být, aby to nebylo jalové brilantní stříhání a blikání - Costa-Gavras v dokumentu svědčí o Clouzotově tehdejší totální fascinaci Felliniho 8 1/2 - ten byl taky z hlediska prostředků nové vlny už poněkud fousatý a generačně nečasový. 8 1/2 je ale pod povrchem velmi osobní, komplexní film. To Clouzot neuměl, nebyl to introspektivní autor. L'Enfer je z dochovaných materiálů prostě kalendářová historka s trendy vizuálem (a podobná je i La Prisonnière). Z hlediska stylu je pro mě ještě zajímavé to, že i Fellini šel po 8 1/2 velmi brzy směrem estetiky studiově kašírované postmoderny, ke které se ti lepší z nouvelle vague dopracovali až v 80. letech - ejhle obkročmé pohyby k aktuálnosti - staří jsou náhle novější, než mladí, kteří si pevně frčí discopříběh svého trendu. Co se týče Romy, nejvíc se mi líbily záběry z kamerových zkoušek - pokud chcete vidět, co byla ta mrška za rasu, tady to trochu prosvítá, je to jak home video. Tenhle dokument je velmi slušný, není moc co vytknout, vtipné jsou znovu předehrávané scény ze scénáře. Jednu dolů dávám asi prostě z toho pitomého důvodu, že to je jen dokument - že to není nic dechberoucího. L'Enfer by na plný počet zjevně taky nedosáhnul. ()

Rosomak 

všechny recenze uživatele

Neprosto výborný dokument o nikdy nedokončeném filmu L'enfer (Peklo) Henri-Georgese Clouzota. Paralelně se zde odvíjí produkční geneze snímku a nedodělané torzo filmu samotného (jsou zde využity původní natočené záběry spolu se studiovou inscenací nikdy nenatočených pasáží ve scénáři). Výsledkem je jednak velmi důsledná rekonstrukce samotného procesu natáčení, na druhou stranu se to nebojí subjektivně přirovnávat fatální tragický příběh o posedlosti k samotnému procesu Clouzotova natáčení. I on začal být zcela polapen aurou femme fatale - hereckou hvězdou Romy Schneider a svou posedlostí natolik, až to zničilo natáčení a následně i jeho. - - - Dále je pak snímkem pěknou ilustrací toho, že naprostá tvůrčí i finanční volnost je cestou do pekel. - - - Zajímavost: Přestože film nebyl nikdy dotočen, jeho filmová verze existuje. Scénář totiž koupil Claude Chabrol a v roce 1994 podle něj natočil svou vizi Pekla. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (5)

  • Film byl částečně natáčen černobíle a částečně v barvě. (fleurette)
  • Režisér Claude Chabrol námět filmu použil při realizaci svého filmu Peklo (1994). (fleurette)
  • Film byl v roce 2009 představen mimo soutěž na festivalu v Cannes a na festivalu v Torontu. (fleurette)

Reklama

Reklama