Boy

"Ok, you can see my dick, but I won't make you a baby." ____ Již retrospektivně paralelní prolog předznamenává, že tenhle snímek bude neskutečná komediální prča z pera novozélandského Wese Andersona se vším všudy. A kdo je signifikantním rukopisem a intonační scenáristickou rešerší majstra Taiky již políben, evidentně ví, že jeho snímky mají vždy jedno zásadní pojítko - a to dětského protagonistu, z jehož perspektivy celý snímek sledujeme - samozřejmě, 'Králíček Jojo' je takřka bezchybná protiválečná satira parodující nacistickou ideologii, ale právě zde Taika tento aspekt etabloval k nefalšovanýmu perfekcionismu.... Krom toho, že 'Boy' je jeho nejosobnější projekt, funguje jako zábavná sociologická sonda do maorské subkultury. Nejenže zde Taika nostalgicky vzpomíná na své rošťácké dětství, exaktně zde vykresluje dysfunkční peripetie vztahu mezi otcem a synem a jejich vzájemné interakce, perfektně kuchtí empatie s domorodými neherci, ale zároveň zde taktně implementuje přívětivý rustikální humor (slovní hříčky bizarního novozélandsky-britskýho dialektu nevyjímaje), který vás bezprecedentně zahřeje u srdíčka a náramně pošimrá na šulínku - ale v mnoha ohledech je zároveň dynamicky nekorektní, a nebere si jakýkoliv servítky - to vše pod ladným závojem malebné poetiky.... Ve výsledný rezoluci je 'Boy' naprosto boží žánrovkou, respektive nejzábavnějším autobiografickým celovečerákem co jsem doposud viděl, který diametrálně změní vaši perspektivu na Křováky ze země protinožců, a v neposlední řadě taky exemplární příklad nízkorozpočtového snímku, který lukrativně využívá své konceptuální nápaditost a scenáristické hravosti.... Snad Taika v budoucnu napíše a natočí něco tak autorsky originálního a intimně osobního a vykašle se na opulentní blockbustery, o který fakt nemám zájem, a radši bude preferovat další minimalistické projekty - tahle senzační oslava E.T.ho mimozemšťana a Michaela Jacksona mě prostě nadchla, a společně s Králíčkem Jojem pro mě 'Boy' symbolizuje jakýsi etalon Waititiho svérázný tvorby. Je navíc taky trošku ironický, že Taika si již zde sarkasticky utahoval z nacistů a kultovních marveláckých hrdinů (zejména pak z Hulka) - aneb Jolanda má prsty všude! .... Verdikt: 9,1 klacků baobabu z 10. Taika je bezkonkurenční kiwi král! ____ "People call me a dumb honky all the time. But I don't go round punching them." "Why not?" "Because they're usually children, or sheeps which have AIDS." (16.07.2020)

Tady bych skoro upřednostnila drama víc než tu komedii, vůbec se nedivím tomu sinusoidovému hodnocení a přiznávám, že sama nevím kam ho pořádně zařadit. Babička odjede a nechá o samotě hromadu dětí a starejte se. Pak přijede táta pošuk a sebou přiveze další dva. A tím začíná příběh o velkém a malém Alameinovi, který je místy silně absurdní a místy zoufale smutný. Někdy stačí k radosti jen prskavka a obyčejné mléko. Na co mikrovlnka, před kterou stojí jedno mrně s ovladačem na telku ? Zasekla jsem ve stejném momentě jako malý šogun, když jel s celou tou pošahanou bandou jednou večer domů. Celou dobu jsem to brala s určitým nadhledem, ale tohle jsem nedala. Kluci a vůbec všechny ty děcka hrály výborně a na konci při závěrečných titulkách si to teprve trochu užily, ten taneček byl skvělej. Za Leaf jedna hvězda dolů. Ale ten potenciál........? - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (13.04.2015)

Ľahunká, ako letný podvečerný vánok, oddychovka plná skvelých, za hlavu popadajúcich sa, absurdných situácí ! Najlepšie by bolo k tomu otvoriť si studeného lahváča, zapáliť džointa a vychutnať si túto bezstarostnú pecku, ale bohužiaľ, musel som ísť do rachoty na poslednú piatkovú nočnú a tak túto pohodu budem zdielať už len za pásom... (29.10.2010)

„Ty lžeš, jako když tiskne! Tvůj táta není v žádný cizině. Sedí v base, protože kradl!“ - „Sklapni, Kingi! To nevíš.“ - „Vím, protože sedí na stejným bloku jako můj táta.“ - „Už ne. Utekl.“ - „Jak?“ - „Vykopal si díru pod plotem.“ - „A čím jako?“ - „Lžičkou.“ Boy je svůj, spolu s ním i všechny ostatní postavy (každá nějak divná) a vlastně i celý film. Především hlavnímu hrdinovi musíte fandit. Má „originální“ způsoby balení (projížďka autem, koukání do „bedny“, aportování, romantické vyznání), umí mistrně (rozuměj zcela zoufale) napodobit Jacksonův styl tance (asi geny od podobně nadaného otce), zvládá si sám vyrobit cucflek a nosí ten nejvíc „cool“ účes. Ostatní protagonisté se také vyřádili, nejvíc ale asi sám režisér v roli otce. Celý tenhle film je hodně bizarní, tragikomický (pohodový i smutný) a povětšinou jsem se u něj bavil. Svéráz Waititi u mě tedy i počtvrté za 4*. „To bylo super! A o tom to je, hoši, nebo ne?“ - „O čem jako? Vždyť nám nakopali prdel! - „Co blázníš, kámo? Taky jsme jim rozdali pár dobrejch ran.“ - „Třeba jak jsi mu srazil botu nosem?“ (14.07.2019)

Napoleon Dynamite se teď asi krčí v koutě a rudne vzteky („gooosh!“), protože parta kolem kluka jménem Boy (původně se teda jmenuje Almein…po svém otci…ale ten chce, aby mu všichni říkali Šógun) si vysloužila ještě o fous zábavnější a vtipnější film než všichni, co volili Pedra – jediného „kůl“ kluka, co na střední nosil kníra. Novozélandský Boy spadá do skupiny indie filmů hemžících se podivnými postavami (hranice mezi retardací a svérázností se v nich stírá), mezi něž patří právě zmíněný Napoleon Dynamite Jareda Hesse, stejně tak i jeho nedoceněný Nacho Libre, nebo Eagle vs. Shark, což je mimochodem předešlý film tvůrce Boye. Bizarnost se zde změnila v každodenní rutinu a nepochybuji, že i amerického krále podivnosti Wese Andersona by postavy Taika Waititi dokázaly lehce vykolejit. Film je hned od první minuty neskutečně zábavnou podívanou mísící nekorektní humor s dětským nadhledem a prostřednictvím Boyova mladšího bratra nám je sem tam připomínána i nespoutanost dětské fantazie (např. skrze dětskou „sešitovou“ animaci nebo bollywoodské taneční číslo představující hospodskou rvačku). Nebudu lhát, když řeknu, že jsem se často smíchy svíjel v křečích, nezřídka mi spadla čelist v úžasu nad konáním některých postav a po celou stopáž mě neopouštěl blažený úsměv spokojeného diváka. Pravda, onen úsměv se ke konci lehce pokroutil, kdy se naplno odhalila dramatická linie příběhu pojednávající o nefunkční rodině a nenaplněné roli otce. Není to však onen nepříjemný náladový zvrat, jaké musíme přetrpět v moralizujících amerických komediích, zde to zapadá do celého konceptu, neboť Boy není jen nespoutanou zábavou, ale i funkčním rodinným dramatem. Ono drama je však podané s neobvyklou lehkostí, po většinu času představuje jakési naléhavé pnutí vyvěrávající skrze neustálý příval skvělého humoru. Najde se zde pár momentů, při jejichž sledování zamrazí, to ale nic nemění na tom, že Boy je pro mě jedním z nejpříjemnějších filmových zážitků roku. Zásluhu na tom máji nepochybně i skvělí herci, u nichž se mi nepodařilo najít jediný slabý článek. Nejvíce překvapili dětští představitelé, kteří nejen svou „buranskou“ angličtinou neustále spolehlivě rozesmávají, zároveň s přehledem zvládají i složitější party v oněch dramatických momentech. Nejlépe vykreslená je postava otce Alameina seniora a.k.a Šóguna, který vám v jednu chvíli připadá jako nejsympatičtější a nejzábavnější postava na celém Novém Zélandu a po pár minutách byste mu zase nejradši natáhli za to, jak je nezodpovědný vůči vlastní rodině. ___Netroufám si ani doufat, že by tuzemský distributor nasadil Boye do našich kin, ale bez váhání bych oželel všechny ty romány pro ženy a muže spolu s hollywoodskými rychlokvaškami, jen abych nadšení z tohoto filmu mohl sdílet s ostatními diváky v přítmí kinosálu. Nepochybuji, že by se hlediště otřásalo pod salvou smíchu. P.S.: Michael Jackson. (18.10.2010)