Boy

Napoleon Dynamite se teď asi krčí v koutě a rudne vzteky („gooosh!“), protože parta kolem kluka jménem Boy (původně se teda jmenuje Almein…po svém otci…ale ten chce, aby mu všichni říkali Šógun) si vysloužila ještě o fous zábavnější a vtipnější film než všichni, co volili Pedra – jediného „kůl“ kluka, co na střední nosil kníra. Novozélandský Boy spadá do skupiny indie filmů hemžících se podivnými postavami (hranice mezi retardací a svérázností se v nich stírá), mezi něž patří právě zmíněný Napoleon Dynamite Jareda Hesse, stejně tak i jeho nedoceněný Nacho Libre, nebo Eagle vs. Shark, což je mimochodem předešlý film tvůrce Boye. Bizarnost se zde změnila v každodenní rutinu a nepochybuji, že i amerického krále podivnosti Wese Andersona by postavy Taika Waititi dokázaly lehce vykolejit. Film je hned od první minuty neskutečně zábavnou podívanou mísící nekorektní humor s dětským nadhledem a prostřednictvím Boyova mladšího bratra nám je sem tam připomínána i nespoutanost dětské fantazie (např. skrze dětskou „sešitovou“ animaci nebo bollywoodské taneční číslo představující hospodskou rvačku). Nebudu lhát, když řeknu, že jsem se často smíchy svíjel v křečích, nezřídka mi spadla čelist v úžasu nad konáním některých postav a po celou stopáž mě neopouštěl blažený úsměv spokojeného diváka. Pravda, onen úsměv se ke konci lehce pokroutil, kdy se naplno odhalila dramatická linie příběhu pojednávající o nefunkční rodině a nenaplněné roli otce. Není to však onen nepříjemný náladový zvrat, jaké musíme přetrpět v moralizujících amerických komediích, zde to zapadá do celého konceptu, neboť Boy není jen nespoutanou zábavou, ale i funkčním rodinným dramatem. Ono drama je však podané s neobvyklou lehkostí, po většinu času představuje jakési naléhavé pnutí vyvěrávající skrze neustálý příval skvělého humoru. Najde se zde pár momentů, při jejichž sledování zamrazí, to ale nic nemění na tom, že Boy je pro mě jedním z nejpříjemnějších filmových zážitků roku. Zásluhu na tom máji nepochybně i skvělí herci, u nichž se mi nepodařilo najít jediný slabý článek. Nejvíce překvapili dětští představitelé, kteří nejen svou „buranskou“ angličtinou neustále spolehlivě rozesmávají, zároveň s přehledem zvládají i složitější party v oněch dramatických momentech. Nejlépe vykreslená je postava otce Alameina seniora a.k.a Šóguna, který vám v jednu chvíli připadá jako nejsympatičtější a nejzábavnější postava na celém Novém Zélandu a po pár minutách byste mu zase nejradši natáhli za to, jak je nezodpovědný vůči vlastní rodině. ___Netroufám si ani doufat, že by tuzemský distributor nasadil Boye do našich kin, ale bez váhání bych oželel všechny ty romány pro ženy a muže spolu s hollywoodskými rychlokvaškami, jen abych nadšení z tohoto filmu mohl sdílet s ostatními diváky v přítmí kinosálu. Nepochybuji, že by se hlediště otřásalo pod salvou smíchu. P.S.: Michael Jackson. (18.10.2010)

Další z dlouhé řady filmů typu "sedával jsem na stromě, měl jsem odřená kolena a byl jsem šťastný". Stalo se nepsaným zvykem vzpomínat v nich na idylické dětství v pohnuté době, jenže Boy je pouze idylický. I v situacích, kdy by to tak být nemuselo, do idyly zas a znovu zbaběle utíká. Píše se rok 1984 a na Novém Zélandu se vůbec nic neděje. Žádná válka, živelná pohroma, fatální tělesný či mentální handicap, prostě se nestane vůbec nic, co by posunulo postavy z A do B. Titulní hrdina je sice poloviční sirotek a krajem vládne nezaměstnanost, ale vzhledem k tamějšímu způsobu života mi příliš nedochází, proč si tím někdo vůbec láme hlavu. Otec hlavního hrdiny, uprchlý kriminálník, kterého si hoch léta idealizoval a teď má poznat, co je to za darebáka, se mohl a měl stát jakousi temnou hrozbou na způsob vlka z pohádky o neposlušných kůzlátkách, ale díky scénáři i komediálnímu ztvárnění samotným režisérem je to jen neškodný trouba. Je to škoda, protože jinak je film nesmírně krásný na pohled a má docela milý humor. Moji delší recenzi najdete zde. 50% (28.05.2011)

Ľahunká, ako letný podvečerný vánok, oddychovka plná skvelých, za hlavu popadajúcich sa, absurdných situácí ! Najlepšie by bolo k tomu otvoriť si studeného lahváča, zapáliť džointa a vychutnať si túto bezstarostnú pecku, ale bohužiaľ, musel som ísť do rachoty na poslednú piatkovú nočnú a tak túto pohodu budem zdielať už len za pásom... (29.10.2010)

Veľké sklamanie. Od snímku som vzhľadom na hodnotenie a ohlasy čakal podstatne viac. Alebo som len divný, neviem, pretože ako úžasné mi to teda vôbec neprišlo. Úvod ešte ušiel, ale potom to celé spadlo do absolútnej nezáživnosti a celkovej nudy. Na dobrú komédiu tu bolo málo humoru a na poriadnu drámu zase málo a nevýrazné dramatické udalosti okolo postáv. Naproti tomu ale trapošín tu bolo dosť. A to radšej nespomínam postavy, ktoré mi prišli dosť nesympatické, hlavne ten ich tatko, teda to bolo ale číslo. A tá babka? Len tak sa vyberie na niekoľko dní preč a doma nechá samé decká, veď sa nejako postarajú, nie? Neviem či je to v tejto komunite normálne, ale mne to prišlo teda riadne iritujúce. Ani tie deti po hereckej stránke neboli bohviečo a miestami som im dokonca ani nerozumel, a to s angličtinou nemám problémy. V tomto smere strčili do vrecka aj Jeffa Bridgesa. Bez titulkov by som bol stratený. Slabý priemer, ale musel som zažmúriť obe oči a zatnúť päste. 50/100 (08.03.2017)

Tady bych skoro upřednostnila drama víc než tu komedii, vůbec se nedivím tomu sinusoidovému hodnocení a přiznávám, že sama nevím kam ho pořádně zařadit. Babička odjede a nechá o samotě hromadu dětí a starejte se. Pak přijede táta pošuk a sebou přiveze další dva. A tím začíná příběh o velkém a malém Alameinovi, který je místy silně absurdní a místy zoufale smutný. Někdy stačí k radosti jen prskavka a obyčejné mléko. Na co mikrovlnka, před kterou stojí jedno mrně s ovladačem na telku ? Zasekla jsem ve stejném momentě jako malý šogun, když jel s celou tou pošahanou bandou jednou večer domů. Celou dobu jsem to brala s určitým nadhledem, ale tohle jsem nedala. Kluci a vůbec všechny ty děcka hrály výborně a na konci při závěrečných titulkách si to teprve trochu užily, ten taneček byl skvělej. Za Leaf jedna hvězda dolů. Ale ten potenciál........? - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (13.04.2015)