Milosrdné lži

Strašně zajímavá komunita, tý by uplně klidně slušel seriál. Zčásti rodinkovská, hlavně ale skrz naskrz prohnilá. Přitom to ani tak neni ten klasickej formát, kdy jde v první řadě o to kdo kde s kym, tohle je převážně osobní. A o to větší radost je to sledovat. Lasičky jako zástupnej problém fenomenálního Cluzeta - naprosto dokonalý. Nahodile panikařící Marie, hysterickej výklus Isabelle a vůbec všechny ty nepřiměřený/nepochopitelný reakce jako zmatená obrana před čímsi, co sis sám vystavěl ... fascinující klubko; navíc proložený nějakýma těma absurdně komickýma situacema a pečlivě vybranýma písničkama (Creedance Clearwater!! The Isley Brothers!). Pěti hvězdičkám na stoprocentnosti ubírá snad jen závěrečnej festival breku, jinak mi premiérový setkání s Canetem-režisérem bodlo bez výhrad. A Lellouche? Ten chlap je nereálnej talent. :) (17.10.2013)

Mám ráda tenhle typ filmů, do kterých se člověk může ponořit a nechat plynout čas a přitom se seznamovat s jednotlivými hrdiny (většinou spíš "hrdiny") a jejich příběhy a poklesky.... A zbaběle se přiznávám, že bych také chtěla mít za kamaráda hoteliéra, který mne každý rok v létě nabídne své pohostinství na jihu Francie! (24.01.2021)

mám rád filmy z bežného života, úprimné a prirodzené a tento takým je...síce zrejme trochu prepálená stopáž 2,5 hodiny kde sa snaží načrtnúť toho veľa ale málo zostáva na konci filmu vyriešené (či to tak aj chcel pán režisér spraviť neviem)...no ale sympatickí a dobre hrajúci herci a dobrý soundtrack...takže taký dobrý francúzsky štandard :) (11.11.2012)

Oficiální text bych distributorovi nacpal do prdele, neboť obsahuje naprosto zásadní spoiler. Jinak do poslední kapky vymačkaná vztahovka, která přes hodně štědrou stopáž ani na okamžik nenudí. Ohromné množství skvěle obsazených hlavních postav má tak mnoho prostoru pro důkladné vykreslení a konec pak zasadí ránu přímo do čela. Velkolepá malá záležitost. (08.04.2012)

Z těch pár minut, co jsem měl trpělivost tuto neofrancozkou kravinu sledovat jsem si odnesl tyto postřehy. Ožralí jezděte radši autem, na motorce jde o život. Francké líbání chlapů na tvář brežněvovským stylem, z toho se každému normálnímu člověku udělá blivno. Natočit film o tom, jak parta téměř čtyřicátníků stále kouří trávu a kecá o sexu považuji za vyhozené peníze. Komediální scény navíc s komedií nemají nic společného, jsou to hloupé scény. Od packala, co natočil Pláž a Fantoma Paříže se ostatně ani nic jiného čekat nedalo. (22.05.2012)