Pina

Vážne neviem, čo tomuto spracovaniu objektívne vytknúť. Ale nedá sa nič robiť, nie som fanúšikom tanca, ani aktívnym ani pasívnym a dokonca nie som ani veľkým fanúšikom divadla. Každopádne 100 minút tohto jemne experimentálneho filmu celkom rýchlo utečie má svoje silné momenty. Tie sú pre mňa takmer všetky exteriérové scény, pretože skrátka pôsobia filmovejšie ako tie v samotnom divadle. Pre fanúšikov tejto umelkyne a jej "bandy" môže ísť o jeden z top filmov, aké kedy videli. Pre mňa išlo najmä o to, že som spoznal niečo nové. (29.10.2020)

Spíš Pi(čovi)na. Řekněme, že to je moderní tanec nebo co, ale to mě nezajímá. Hlavní je, že film (dokument) byl uplná nuda. Ženský většinou hnusný, chlapi většinou taky, třeba ten jeden vypadal jak ten zlej ze Saw série (Tobin Bell), a ten tanec uplně psycho, ti lidi prostě nejsou normální... a o to jim asi jde. Někdo tomu řiká umění, ale ten mi muže vite co - políbit podpaží... (27.03.2013)

Podle mě se Wendersovi podařilo udržet film na uzdě tak, aby nedošlo k pouhému adorování náhle zemřelé umělkyně s jediným cílem vydolovat nějakou tu diváckou slzu. Ani s námitkou, že se ve filmu mnoho mluví, nemůžu souhlasit. Celé to na mě působí tak, že jednotliví tanečníci dostali za úkol několika málo větami charakterizovat svůj vztah k Pině Bausch (nebo její vztah k nim) a vzhledem k očividnému vlivu této tanečnice se každý s tímto úkolem vyrovnal po svém, aniž by to jakkoliv rušilo poměrně vyrovnaný ráz tohoto snímku. Velmi se mi líbí zvolený způsob představení pro mě neznámé osoby skrze její choreografie a skrze její žáky, kteří kromě těch několika slov především dělají to, co je s Pinou nejvíce spojovalo - pohyb a tanec. Vhodně sestříhaný film s výraznou vizuální a hudební vložkou, který mě jako tance neznalého bavil takřka po celou dobu, sráží možná pouze stopáž, která mohla být o 20 minut kratší. Wendersovi v posledních letech očividně tyto dokumentárně laděné snímky o hudebnících/tanečnících apod. sedí víc než klasická narativní tvorba, což dokázal již při Buena Vista Social Club nebo Blues. (30.10.2011)

Ty taneční kreace byly velmi působivé a skvělé, to popřít nemohu a to se mi na filmu líbilo. Horší je to ale s tím, že z filmu jsem nebyl fascinován. Jo, vidět třeba (to teda obzvlášť) Cafe Müller živě, asi bych byl uchvácen, ale takhle mě to prostě tolik oslovit nedokázalo. Taky by podle mě prospělo, kdyby to celé bylo nějak líp a logičtěji sestříhané, protože takhle jsem měl pocit, že sleduji záběry z různých představení a rozhovorů úplně nahodile za sebou, bez nějakého řádu. Mít tyhle problémy Pina vyřešené (myslím film, ne tu tanečnici - hahaha to bylo vtipné), líbila by se mi víc. Wendersovi ale nic nevyčítám - tady si zkusil žánr a styl, které si nikdy v životě nezkoušel (žánr taneční a 3D) a dopadlo to jak to dopadlo. 3* (23.04.2020)

Film má jedinou vadu, která ale zážitek podstatně sráží: Příliš se v něm mluví! Bohužel, vinou nečekaného úmrtí P.B. byl Wenders nucen poněkud upravit původní koncept, a tak film nakonec dostal podobu této pocty & oslavy & vzpomínky. Chápu respekt, s jakým všichni zúčastnění přistupují k odkazu P.B., nicméně ten by šel mnohem lépe vyjádřit stovkou minut tance, namísto četných vzpomínkových vsuvek & monologů jednotlivých účastníků, které jsou z velké části tuze frázovité (znáte to, takové ty klišoidní řečičky "musíš následovat svoji cestu.." apod.). Ony promluvy, které tanečníci pronášejí ve svých rodných jazycích (a že těch řečí je celkem hodně..), krásně naznačují, jakým je tanec internacionálním a mezikulturním dorozumívacím prostředkem: silným a dostatečně výmluvným na to, aby byl v tomto filmu jediným...__ A 3D? Velmi zintenzivňuje zážitek. Na druhou stranu si však divák může všímat, jak nedokonalá tato technologie stále je a jak směšně a zastarale budou dnešní filmy natočené touto technologií vypadat za 40-50 let; jak daleko k technické dokonalosti, která byla takřka dosažena u klasické "2D" kinematografie, tato technologie stále má. (3 a 1/2*). (20.09.2011)