Catfish
Obsahy(1)
Příběh, který se točí kolem Arielova bratra Neva, začínajícího newyorského fotografa. Ten se po zveřejnění svých fotografií na internetu seznámil s malou holčičkou, která chtěla nakreslit balerínu podle jednoho Nevova snímku. Brzy si začali psát častěji, což vedlo k tomu, že se Nev seznámil blíž nejenom s ní, ale s celou její rodinou přes facebook. Navázal tak kontakt s její matkou, ale také sestrou Megan. A právě kvůli vztahu s Megan se Nev rozhodne za jejich rodinou odcestovat a přitom vůbec netuší, jaká pravda na něj čeká. (NGP)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
Pokud se to opravdu všechno stalo tak, jak snímek předkládá, upřímně, naživo, bez plánu a scénáře, měli tvůrci takříkajíc víc štěstí než rozumu, protože jim výborné téma pro dokument spadlo do klína vlastně samo od sebe. Tyto pochyby nicméně nezmenšují působivost celého dokumentu, ani napětí (před setkáním) a emoce (po setkání), které dokázal vyvolat . ()
Aneb na Facebook v roce 2010 trochu jinak - nefincherovsky - přesto triumfálně. Catfish obstává jako malý dokument s malými lidmi uprostřed obrovské sociální sítě. Ne vždy se totiž za falešnou identitou skrývá masturbující penis či exhibicionistický kabát... A právě tohle polidštění a zároveň šokující zjištění musí diváka přitáhnout k mladým protagonistům filmu. Spolu s Exit Through the Gift Shop vynikající námět na pekelnou dokumentovou diskusi. 85 % ()
Velmi pozoruhodný dokument, který vyústil v televizní seriál, ale který zároveň halí mlha pochybností. Protože tím, jak jsou události zobrazeny docela dost pochybuji, že autoři dokumentu šli na náhodu a všechno bylo natočeno chronologicky. Jinak se jedná o velmi zajímavý dokument o dnešním světě sociálních sítí, kde nemusí být všechno takové, jaké se zdá. Příjemná dvacetiletá slečna, co se s Vámi baví, totiž může být čtyřicetiletý řidič kamionu s pivním pupkem. Dokážu si představit, že podobných příběhů po světě nalezneme nespočet. Obsah je parádní, ale dle mého upravený do vkusu amerického publika. ()
Hlavní hrdina Nev se prostřednictvím malé holčičky Abby, která kreslí obrazy podle jeho fotografií, seznámí s její sestrou Megan a pomalu se před námi začne rozvíjet jejich příběh. Z prvopočátku se zdá, že půjde o obyčejný dokument o tom, jak probíhá takové seznámení dvou osob přes internet (což v roce 2010 asi nebylo tak běžné), který se přetransformuje na příběh o zraněných pocitech a zvláštnosti virtuálního světa. Když se však Nev rozhodne, že se s Megan chce potkat osobně, věci se začnou komplikovat. První pochybení pramení z písně, kterou Megan pošle Nevovi, jelikož se ukáže, že se jedná o píseň zcela jiné zpěvačky. Nev je přesto odhodlán se s Megan seznámit osobně, a tak se za ní vydá spolu se svým bratrem a dalším kamarádem (shodou okolností režisérem). Po příjezdu je čeká překvapení, protože Megan vypadá úplně jinak a žije v domě se svým mužem a dvěma postiženými dětmi. Postupně vychází najevo, že ne Abby, ale Megan kreslí obrazy, které posílá Nevovi přes půl státu, protože se do něj během několika měsíců, kdy si psali a volali zamilovala. Čekal jsem, že ji Nev konfrontuje a dojde k roztrži. K mému nevelkému překvapení se Megan (ve skutečnosti Angela) sama přizná, protože je na první pohled patrné, že si celou věc vymyslela (založila kupu profilů na Facebooku s fotkami úplně jiných lidí, za něž se vydávala). Co jsem však nečekal byl fakt, že Angela vše předstírala v podstatě proto, že si tak chtěla vynahradit pocit ztráty své svobodné vůle žít život zcela jiným způsobem, protože se vdala za manžela s postiženými dětmi, o něž se ráda stará a musela se vzdát svého životního snu – kariéry tanečnice. Poněkud zvláštní bylo, že se ke všemu přiznala na kameru a o celé věci mluvila do detailu. Důvodem mohla být vina z toho, co svým jednáním způsobila. Angela je navíc velmi sympatická a nevinná duše. Výborný dokument, který jistě jen tak nezapomenu. Občas mě sice iritovaly detailní záběry, ale to se dá zapomenout :). Pro mě osobně a příznivce Caseyho Neistat je dokument o to zajímavější, že Nev Schulman je Caseyho kamarád, který se s ním objevuje v Caseyho videích, často na maratonech :). Dokument má rovněž dohru v podobě následné show na MTV „Catfish: Láska online“, která se zabývá stejným tématem. ()
Zamyslete se nad svou historií komunikace po internetu, pěkně od začátku. S kolika lidmi, které neznáte osobně, jste tak mohli komunikovat? Možná s několika desítkami, stovkami, možná i tisíci. Čím více smyslových informací o dané osobě máte, čím více jsou tyto informace provázané, tím se stává reálnější. Vizuální podoba, jejich hlas, jakýkoliv rádoby doklad o jejich fyzické existenci. Nakonec si to dokážeme propojit sami a idealizovat. Naplňujeme tak určitou představu, která je spíš zbožným přáním, kterému chceme uvěřit, než realitou. Catfish pro mě nese jakožto dokument nezaměnitelné kvality. Zaprvé se věnuje omámenému i mámivé a sleduje jak motivace, tak následky z obou stran. Přibližuje nás k pravému důvodu toho, proč vůbec vzniká virtuální realita a proč se k ní člověk upíná častěji s větší vervou, než vlastnímu bytí. A kdo vlastně říká, že tohle jsem já a tohle už nemůžu být já? Copak utváření si vlastního obrazu sebe sama nevytváří naše pravé já, narozdíl od toho, ve kterém jsme přirozeně uvězněni? Příliš mnoho otázek. Zadruhé, je to podchycené od začátku až do konce, zodpovídá to většinu otázek, na které bych já sama chtěla znát odpověď. Příběh se přirozeně nenásilně odvíjí s každým dalším odhaleným tajemstvím. Třetí, nejvíce fascinující bod pro mě je přemýšlet nad tímto filmem jakožto fikcí. Říkám si, že by muselo působit až směšně, jak neuvěřitelné to je. Scénář k takovému filmu by byl asi označen jako přehnaný a vyhrocený. Ale... život. Teda doufám, že to není nějaký podvrh. Moc moc moc. ()
Reklama