Med

Co si budeme povídat, tento film není pro každého, a přesto může zasáhnout měrou nebývalou každého, kdo se podvolí jeho tempu, celkovému charakteru, který lavíruje na hranici hraného a dokumentárního filmu, a přesto nelze mluvit o hraném dokumentu... Snad jsem se ještě u žádného filmu necítila tak útulně. Vizuálně i zvukově se jedná rozhodně o perlu, kterou naprosto podtrhuje civilní výkon všech účinkujících, u nichž člověk nemá vůbec pocit, že ve filmu účinkují. Oni v něm žijí... Film, který bych ani nenazvala filmem, nýbrž nádhernou a neopakovatelnou životní freskou... Rozhodně chci vidět i další dva filmy z celkové trilogie. (13.07.2010)

Krásný, téměř meditativní snímek, ve kterém mají hlavní role ticho, smutek a žal a celé je to orámováno krásnými záběry pro nás exotického světa. Bolest a pocity hlavního hrdiny se na diváka přenesou skrze umně zkonstruovaný scénář, který je prost jakéhokoliv emočního nátlaku (a to je vzhledem k tématu velmi neobvyklé), výbornou prací s mizanscénou a především neuvěřitelně upřímným hereckým výkonem malého "velkého" hrdiny. Jeho smutné oči mě doprovázely ještě hodně dlouho po shlédnutí filmu. (26.04.2017)

Kluci na celém světě touží po "spravedlivém světě", přičemž si velmi citlivě uvědomují příkoří, kterých se jim dostává od jiných, a daleko méně již příkoří, které jiným způsobují. Na vysočině (nedivil bych se, kdyby se tam objevil zákmit Pernštejna) žije Yusuf. V prostředí sice omezeném (rodina, škola), ale propleteném složitými vztahy (otec, matka, učitel, spolužák). Yusuf se dosud nenaučil jasně a srozumitelně vyjadřovat (je ještě dítě!), a právě to dává filmu nezvyklou dramatičnost. Film má ovšem nejen místní, ale i časovou dimenzi. Tak jako nelze zkrátit nebo urychlit čtení Ezopovy bajky nebo jezení jablka, nelze ani uspěchat jeho postupné "získávání zkušenosti". Film není zatížen zbytečnými symboly, a pokud ano, tak jedním, českým, "MohaMED". (27.10.2016)

Možná si říkáte, že z Turecka můžou vzejít jen slaměné chýše naplněné k prasknutí fakíry co každou chvíli, jen tak, aby řeč nestála, foukají z košů krajty a šplhají na lana, která očividně nemají nikde uvázání. Ale chyba lávky. Filmem Med se Turci až nehezky odkopali. I u nich může vzniknout nebezpečně krásné umění naplněné poetikou a smutkem veškeré existence. Jaká to radost truchlit nad sebou samými už jen proto, že jsme živi. Film je pomalý. Jako slimákova existence. Krásný. Jako motýlí řiť. Cizokrajný. Jako sousedův žlučník. Intelektuálně na výši. Jako snacha tetičky prezidentovy ženy. Svůj. Jako láska při předstíraném orgasmu. Film Med, je film, který vás bude bavit, i když ho za to budete proklínat. Probuďte se jen proto, abyste mohli zase elegantně zachrápat. Šup ho, Turek zase útočí. Zase nás bere ztečí. (14.09.2012)

Byl jsem omámen z překrásného prostředí, kde se celý děj odehrával. Podstatně méně jsem byl omámen z neuvěřitelně nudného děje. Prvních asi 40 minut uteče poměrně rychle, protože je prostředí nesmírně zajímavé. Zbytek filmu se ovšem vleče hlemýždím tempem. V podstatě nic zajímavého se neděje a snímek se vleče ke svému již v úvodu předesílanému konci. Mám ze snímku neblahý pocit, že si chtěl režisér spíše zahrát na umělce, než stvořit cokoli koukatelného. Když vytvořím snímek, kde se polovinu stopáže koktá a tu druhou se chodí z jednoho místa na druhé, tak to ještě automaticky neznamená, že jsem stvořil meditativní snímek s mimořádným myšlenkovým přesahem. Bezobsažná hra na umění maskovaná krásnou přírodou. Nic víc, bohužel. (24.07.2018)