Med

Film, ktorý (paradoxne) najviac vyniká v scénach, ktoré sú absolútne tiché. V obrazoch, v náznakoch, v pohľadoch, v jednoduchosti elementárneho nádychu a výdychu. Spojenie autor-divák geniálne zafungovalo pri záverečnej scéne - zatvoril som oči a povedal si (ticho, najtichšie): "TERAZ" - a bol koniec. Prenádherný spirituálny zážitok. (07.07.2010)

Zakončenie trilógie o básnikovi Yusufovi. Tentoraz mapuje jeho detstvo a vzťah z otcom. Paradoxne aj keď sa jedná o retrospektívny príbeh, odohráva sa v súčasnosti. Nedá sa povedať či je tento diel lepší, alebo horší. Režisér totiž rozpráva svoje príbehy v rovnakom duchu. Je to niečo na poli všedné a na poli poetické. Tu možno krásu umocňujú lesy a príroda, ale stále je to hodnotovo čisté a vizuálne podmanivé. Celkom som si túto trilógiu obľúbil. Nie je to síce natoľko uhrančivé ako Ceylanové diela, ale Kaplanoglu svoje postavy pozná a rovnako ako u Ceylana je aj jeho svet na pokraji vyhynutia. Jeho postavy sú ale mne a myslím si, že sa nájdu aj viacerý, vo svojom hľadaní pomerne blízke. Pekný film o detstve, vajciach, mlieku a mede. (22.08.2015)

Byl jsem omámen z překrásného prostředí, kde se celý děj odehrával. Podstatně méně jsem byl omámen z neuvěřitelně nudného děje. Prvních asi 40 minut uteče poměrně rychle, protože je prostředí nesmírně zajímavé. Zbytek filmu se ovšem vleče hlemýždím tempem. V podstatě nic zajímavého se neděje a snímek se vleče ke svému již v úvodu předesílanému konci. Mám ze snímku neblahý pocit, že si chtěl režisér spíše zahrát na umělce, než stvořit cokoli koukatelného. Když vytvořím snímek, kde se polovinu stopáže koktá a tu druhou se chodí z jednoho místa na druhé, tak to ještě automaticky neznamená, že jsem stvořil meditativní snímek s mimořádným myšlenkovým přesahem. Bezobsažná hra na umění maskovaná krásnou přírodou. Nic víc, bohužel. (24.07.2018)

Možná si říkáte, že z Turecka můžou vzejít jen slaměné chýše naplněné k prasknutí fakíry co každou chvíli, jen tak, aby řeč nestála, foukají z košů krajty a šplhají na lana, která očividně nemají nikde uvázání. Ale chyba lávky. Filmem Med se Turci až nehezky odkopali. I u nich může vzniknout nebezpečně krásné umění naplněné poetikou a smutkem veškeré existence. Jaká to radost truchlit nad sebou samými už jen proto, že jsme živi. Film je pomalý. Jako slimákova existence. Krásný. Jako motýlí řiť. Cizokrajný. Jako sousedův žlučník. Intelektuálně na výši. Jako snacha tetičky prezidentovy ženy. Svůj. Jako láska při předstíraném orgasmu. Film Med, je film, který vás bude bavit, i když ho za to budete proklínat. Probuďte se jen proto, abyste mohli zase elegantně zachrápat. Šup ho, Turek zase útočí. Zase nás bere ztečí. (14.09.2012)

Co na to říct. Pro mě nejhorší film festivalu, který jsem vybral na základě ocenění a hodnocení na IMDB. Začátek byl sice slibný a nebyla to úplná nic neříkající blbost, ale za medvěda to fakt nestálo. Jako většina tureckých filmů, mě však i tento spíše zklamal a začínám mít pocit, že když tureckou kinematografii do budoucna budu prostě ignorovat, o nic zásadního ani nepřijdu. (3/10) [MFFKV 2010] (12.07.2010)