Slečna Mumu
Mumu
Obsahy(1)
Píše se rok 1947. Jedenáctiletý Roger, nemilované a problémové dítě, je poslán do internátní školy, kde panují pravidla nejprotivnější učitelky v kraji přezdívané Krátkonohá Mumu. Protože chlapec je na nejlepší cestě do polepšovny, malá vesnická škola je jeho poslední šancí. Ostražitost učitelky Mumu však přinese své ovoce. Vždyť pod slupkou tvrdých manýr skrývá Mumu velké srdce... (Zlín Film Festival)
(více)Recenze (11)
Nic rozporuplného jsem v tomto filmu nenašel. Hoch, s nímž má zvláště prchlivý otec výchovné potíže a staví ho do protikladu k jeho staršímu bratrovi, si přenáší vlivy této necitlivé výchovy i do školy, a tak je vlečen z ústavu do ústavu. V tom, o němž je řeč, poznává velice osobitou pedagožku, která vyžaduje naprostou kázeň a ač se jí děti v polepšovně bojí, po straně z ní mají pro její dosti potrhlé chování dokonce legraci. Rogerovy problémy se přes veškerou jeho snahu vyhrocují a končí jeho útěkem; když se pak navrací, zjišťuje, že právě učitelka Mumu má pro chlapce největší pochopení. Vzpomínám si na spojitost s Tréglovou rolí potrhlého matematika v komedii Škola, základ života. Mumu jsem viděl dvakrát a moc se mi líbil. ()
Slečna Mumu je jeden z filmů, který se mně strašně těžko hodnotí vzhledem k rozporuplným pocitům. Když to shrnu, tak atmosféra byla skvělá, hudební podkres byl taky moc příjemný, příběh sice nebyl moc originální, ale ani tam bych neměla výraznějších námitek. Co mě asi vadilo nejvíc, bylo obsazení Rogera Balthazarem, protože sympatiemi k němu jsem zrovna neoplývala a dabing byl doslova zdrcující. Ale co, za Sylvii Testud a za tu líbačku ("neuhýbej") v seníku tu jednu hvězdu přihodím. ()
Trochu som dúfal, že to bude niečo na štýl nášho kinematografického klenotu Obecná škola, ale bohužiaľ toto bol len veľmi slabučký odvar, ktorý nášmu filmu nesiahal ani po členky. Chýbal tomu ten nádych irónie a predovšetkým tomu chýbala akákoľvek väčšia zápletka. Celé to bolo akési jednotvárne, ale treba uznať, že záverečná scéna bola veľmi dojemná. ()
Nevím, jestli za to může hlavně dabing, ale musím se přiznat, že kvůli němu jsem vydržel na tento film koukat až do konce. Ti kluci z té pomocné školy tam mluvili jak největší dvacetiletí raplové a vznikla z toho místy docela slušná legrace. Otázka je, jestli to tak myslel i samotný film. Ten je podle mě standardním francouzským dramatem z válečného a poválečného období, ke kterému není moc co dodávat. Francouzi to všechno točí hodně podobně a když Vás nezaujmou konkrétní scény, tak nezbude, než si ty kvality hledat někde jinde. ()
Ať jsem se při sledování snažil jak chtěl, nemohl jsem potlačit vzpomínky na Svěrákovu Obecnou školu. Ovšem zatímco český režisér nahlíží na problémové žactvo s humorem, Francouzi se až na malé vyjímky nedokázali odprostit od vážného ladění příběhu. A to je podle mě velká škoda – film je po vizuální stránce povedený, dětští herci jsou fajn a v církevních školách to dost možná takhle chodilo, ale nějaké odlehčení, jedna jediná ztřeštěná klukovina ve stylu Mikulášových patálií by filmu velice pomohla. ()
Reklama