Strýček Búnmí

Meditativní až hypnotický film. Režisér nechává plynout scény, které skoro všichni ostatní filmoví tvůrci přeskakují. Nepochopil jsem všechno, protože neznám thajské reálie. Stejně tak netuším, jak do toho zapadá ten příběh princezny, co tu měla erotickou scénu se sumcem. I práce se zvukem byla nezvyklá, ale sem se to hodilo. Zvláštní zážitek. (30.01.2013)

"Nebo je preceňované, nič tam nie je..." Výslovne mediatívny a náročný koncept, ktorého hlavnou devízou je samobytný pokus o personifikovanie gréckeho slovíčka "meta" (čiže o uberanie sa až za bežné chápanie empírie) čo by stavu zaoberajúceho sa nielen tvrdým pragmatizmom, ale aj oslobodzujúcou transcendenciou. Jemné prepojenie vyprázdnenej narácie s magickým realizmom dáva dostatočný priestor na uchopenie úlomkovitých a-dalo by sa navrhnúť aj-združených vzpomienok/predstáv strýka Búnmiho, ktoré tvoria rapsodický prúd pohnútok kontemplujúcich nad minulosťou-budúcnosťou, smrťou-životom a láskou-zatratením-reinkarnáciou. "Loong Boonmee raleuk chat" umne čerpá z thajskej mytológie, archaických hororových prvkov a vďaka vlastnému presvedčeniu reprodukuje pokojnú púť plnú semiotických "puzzle" s ľahko ironickými prímesami. (05.10.2011)

Pro toho, kdo se s tím nesetkal naživo, je to samozřejmě neuvěřitelné a tím pádem i nesmyslné. Sám jsem se s tím naživo nesetkal. Ale "Dotahování šroubu" Henryho Jamese (též zfilmováno) už je realitě hodně blízké. Východoasijské představy nám tento film navíc ještě odcizují, přesto se jedná o podívanou napínavou a plnou významů. Třeba tranformační / metamorfozní prostředí: jeskyně a džungle. Krasová jeskyně (snad proto, že jsem z Moravského krasu) má pro mě spíše negativní konotace, zatímco džungle mě fascinuje (podobně asi jako Celníka Rousseaua, škoda jen, že film je převážně ve večerních tlumených barvách - ale třeba obraz Zaklínačky hadů z Musée d'Orsay je pro film zcela patřičný a použitelný). Strýček Búnmí tu sice přímo nepopisuje některá z jeho dřívějších zrození; ty se však evokují jeho předsmrtnou úzkostí... Nejlepší recenze: Morien (07.05.2023)

Při tomhle neobvyklém kousku je třeba se hluboko ponořit do meditativní nálady a nechat sebou proplouvat poklidný rytmus snímku. Většina z nás je totiž až příliš nasáklá západní kulturou aby mohla tento typ filmu plně vnímat automaticky bez nějakých problémů (např. pocitu nudy). Když se vám toto naladění a odprostění se od všeho (na západě) zažitého podaří, není problém si Búnmího užít. Mně se to alespoň podařilo. (01.04.2011)

Weerasethakulov návrat k tomu čo na ňom zbožňujem. Rozvetvenie hlavnej dejovej línie na menšie príbehy, sny, návštevy nadprirodzeného + členitá forma rozprávania, raz je to konverzačka, inokedy je to meditatívne( putovanie lesom za smrťou) a pritom je to stále vysoko informatívne a zasadené do pre mňa veľmi obľúbeného prostredia lesnej samoty. Búnmí je úvahou nad životom a snami. Všetko to, čo v našom živote tvorí dôležitú úlohu tu má zastúpenie v podobe postavy, ducha, príbehu, alebo miesta. Všetko v tomto svete nedáva úplne jasný zmysel, hoci všetko je nám do určitej miery povedomé a známe. Film, ktorý sa zapamätá. Na konci pri scéne opustenia svojej telesnej schránky som uvažoval nad plným počtom. (26.07.2016)