Úterý po Vánocích / Marti, dupa craciun (2010)

Marti, dupa craciun
Utorok po Vianociach
Tuesday, After Christmas

Drama / Romantický

Rumunsko / Německo, 2010, 100 min

(další profese)

Paul je úspěšný čtyřicátník. Má milující ženu, malou dcerku a taky milenku. Ta ho sice netlačí do žádných zásadních rozhodnutí, ale Paul si začíná jasně uvědomovat, že se musí rozhodnout, které z žen dá ve svém životě přednost. Rozhodnutí padne o vánočních svátcích. Civilní drama režiséra Munteana (Papír bude modrý, Boogie) vypráví univerzální příběh muže, který se v pasti své vášně rozhodne zachovat přímo, i když následky nemůže dohlédnout ani on, ani jeho blízcí. Film je natočen se silným smyslem pro detail, dramatickou stavbu příběhu a jeho hlavní devízou jsou mimořádné herecké výkony tří hlavních představitelů.(oficiální text distributora)
Munteanův dosud nejpřesvědčivější film je nemilosrdnou radiografií citového života lidí, kteří se nedokáží schovat ani před autorem snímku, ani jedni před druhými, a už ani před svým vlastním svědomím. Už nelze odložit ani první - už samozřejmě osudové - setkání mezi manželkou a milenkou, ani chvíli, kdy se hlavní hrdina bude muset rozhodnout, kterou z žen - a tedy kterou polovinu svého (nejen milostného) života - opustí a obětuje, ani diskusi, v rámci níž se ze dvou stran bude žádat o vysvětlení, jímž vlastně nic vysvětlit nepůjde. Úterý po Vánocích je svým způsobem "psychologický thriller", kde nápětí není dáno tím, jak dlouho ještě potrvá, než se manželka dozví o milence, ale záměrným odkládáním stále očekávané a nakonec nikdy neuskutečněné katarze. Vždycky přítomná rumunská ortodoxní filmová kritika filmu vyčítala příliš pomalé tempo, nesnesitelně dlouhé scény a „banální" dialogy. V tomto filmu se prý nic neděje, což diváky zoufale nudí. Jenže Úterý po Vánocích není ani dobrodružný příběh, ani akční film. Pomalý rytmus zdůrazňuje právě zmíněné napětí jednak mezi postavami, jednak mezi filmem a divákem. Všichni - postavy a diváci - čekají tu osudovou chvíli výbuchu a třeba i katarze, kdy všechno (rádoby také pravda) vyjde najevo, všechno se zničí a snad se také všechno - anebo alespoň něco - napraví, jak se děje v tolika dalších snímcích s podobným tématem. Ovšem ne tady.
Dlouhé scény vyjadřují právě ono zbytečné očekávání už jakéhokkoliv rozuzlení, nikoli nějakého ne(či nad)přirozeného happyendu. Čas teče příliš pomalu jak pro postavy, tak pro diváky. A všichni vědí, že nic „krásného" následovat nebude. Budou snad nějaké slzy, výčitky, třeba i prudké hádky, a určitě má padnout také nějaké chtě-nechtě definitivní a pro všechny nepříjemné rozhodnutí. Ovšem nevíme, zda se o něm dozvíme, než film skončí. A to proto, že - stejně jako v životě - definitivní nejsou podobná rozhodnutí, ale spíš jejich důsledky. Jinak řečeno - jak se vyjádřila herečka Maria Popistaşová v nedávném rozhovoru - „skutečné drama spočívá v tom, že se žádná tragédie neodehrává". - Mircea Dan Duta(Letní filmová škola)

Video © Artcam

další video za s

zrušit

Nastala chyba při přehrávání videa.

všechny komentáře uživatele /

LTeez

Nedá se sice říci, že tento snímek by námětem vzbuzoval dojem něčeho doopravdy novátorského, ale jeho síla tkví v realizaci příběhu, zobrazení pocitů hlavních postav a téměř voayeristickým náhledem do jejich života. Přiznám se, že v minulosti jsem viděl pramálo Rumunských snímků, ale tenhle je jistě nejlepším z nich. Ne nadarmo byl asi také zařazen na program letošního festivalu v Cannes do sekce Un Certain Begard.....(19.12.2010)
všechny komentáře uživatele /

tomtomtoma

Co je to vlastně civilní drama? Podle zdejšího jemného intelektuálního náhledu musí obsahovat určitě tyto definice: minimalistické, novátorské, detailistické. A já jsem alespoň pochopil, co výraz civilní drama znamená. Je to něco, co je pro většinu lidí důležitý moment v jejich životě. Je to něco, co by mělo vzbuzovat vášně a nepřebernou paletu emočního vyjádření, ale ve skutečnosti ta loďka pluje po nezčeřené hladině. Snad až nepovšimnuta, bez hlubokých výlevů. A místo očekáváné mořské bouře, přijde jen jedno až dvě silnější zafouknutí, které nezpůsobí ani vyšší vlnku, loďka se ani malinko nezakymácí a pluje poklidně dál ve svém vnitřním smíření. Emoce se skrývají, a to i v intonační rovině hlasového vyjádření. Neočekávám od každého filmu jen destrukci a sebetrýznění, ale také nemohu nad každým dílem plesat nadšením a vzdávat očekáváné oslavné ódy. Ne všechno je samozřejmě špatně. Příběh samotný není špatný, ale chybí mi tam hlubší vnímání života. Život není jen strach a obavy. Život jsou prožitky, vášně, radost i smutek. Neskrývaný, nepotlačovaný, nepřetvařující se. Hlavní postavou je Paul Hanganu (Mimi Branescu), který i přes spokojený a spořádaný život zatouží po změně a zlomovém okamžiku ve svém životě. Dále je zde zubařka Raluca (Maria Popistasu). Když on život nenabízí tolik možností vhodně zajištěných partnerů. A právnička Adriana (Mirela Oprisor). Když on život dokáže přinášet velmi neočekávané vývoje událostí. A tak všechno plyne v celkovém smíření a poklidu. I když ve významných okamžicích pro všechny zúčastněné.(19.4.2016)
všechny komentáře uživatele /

Aelita

Mezi blockbusterem a artfilmem na jedné straně a historickým a sci-fi filmem na straně druhé leží malinkaté území snímků ukazujících dnešní každodenní průměrný život nenápadné většiny, která se ztrácí v lesku hrdinů. Při pohledu na vlastní život nemáme stejně podivný pocit jak při pohledu na podobný život ve filmu. Jen plátno totiž najednou vypíchne, jak nudná, stejnotvárná, zaběhlá a obyčejná je naše každodennost. Vlastně si na vše rychle zvykneme a pak již žijeme skoro automaticky - jedeme po zajetých kolejích, pokud kolečka nezadrhnou nebo nevykolejí. Láska, city ... nepleteme si pojmy? Pokaždé je to stejná intenzita a stejný prožitek - po pár dnech zamilovanosti i po 5, 10, 25 letech? Opravdu? Možná víc než city lidi ve skutečnosti drží pohromadě spíše majetek, děti, zvyk, strach ze změny? Jak oživit a vybarvit každý den? Kde vzít tolik radosti a lásky? A jak je rozdělit mezi všechny, aby nikdo netrpěl a nestrádal? Kdo na to zná odpověď, je šťastný člověk. ___ Tento film by se měl povinně promítat všem, kdo očekává od partnerství konkrétně i od života obecně nehynoucí svátek a zábavu. Akorát nikdo dnes nechce o povinnosti ani slyšet.(22.3.2011)
všechny komentáře uživatele /

Slarque

Nevěra a její přiznání manželce, o nic víc tu nejde. Jenže tahle zdánlivě banální situace tu vypadá velmi realisticky a zejména ústřední herecká trojice tu předvádí herecký koncert v civilní formě. Tedy minimum přepjatých scén, zato tváře, ve kterých má význam každý mikroskopický pohyb svalů či očí. Režisér pak příběh nejen pečlivě vystavěl, ale natočil ho s citem a smyslem pro důležitost zdánlivě nenápadných detailů. Pozoruhodné dílo.(5.11.2014)
všechny komentáře uživatele /

hygienik

Predstavte si, že si chcete napustiť vaňu plnú vody - vyžívať sa vo filme, všetkých jeho aspektoch. Zistíte, že voda z kohútika netečie, len sem tam kvapne - film je ohlodaný na kostru, sterilný a studený, dokonca bezduchý. Videné na otváracej projekcii nového artového kina Lumiere, bývalý Charlie s.(5.9.2011)