Úterý po Vánocích / Marti, dupa craciun (2010)

Marti, dupa craciun
Tuesday, After Christmas
Utorok po Vianociach

Drama / Romantický

Rumunsko / Německo, 2010, 100 min

(další profese)

Paul je úspěšný čtyřicátník. Má milující ženu, malou dcerku a taky milenku. Ta ho sice netlačí do žádných zásadních rozhodnutí, ale Paul si začíná jasně uvědomovat, že se musí rozhodnout, které z žen dá ve svém životě přednost. Rozhodnutí padne o vánočních svátcích. Civilní drama režiséra Munteana (Papír bude modrý, Boogie) vypráví univerzální příběh muže, který se v pasti své vášně rozhodne zachovat přímo, i když následky nemůže dohlédnout ani on, ani jeho blízcí. Film je natočen se silným smyslem pro detail, dramatickou stavbu příběhu a jeho hlavní devízou jsou mimořádné herecké výkony tří hlavních představitelů.(oficiální text distributora)
Munteanův dosud nejpřesvědčivější film je nemilosrdnou radiografií citového života lidí, kteří se nedokáží schovat ani před autorem snímku, ani jedni před druhými, a už ani před svým vlastním svědomím. Už nelze odložit ani první - už samozřejmě osudové - setkání mezi manželkou a milenkou, ani chvíli, kdy se hlavní hrdina bude muset rozhodnout, kterou z žen - a tedy kterou polovinu svého (nejen milostného) života - opustí a obětuje, ani diskusi, v rámci níž se ze dvou stran bude žádat o vysvětlení, jímž vlastně nic vysvětlit nepůjde. Úterý po Vánocích je svým způsobem "psychologický thriller", kde nápětí není dáno tím, jak dlouho ještě potrvá, než se manželka dozví o milence, ale záměrným odkládáním stále očekávané a nakonec nikdy neuskutečněné katarze. Vždycky přítomná rumunská ortodoxní filmová kritika filmu vyčítala příliš pomalé tempo, nesnesitelně dlouhé scény a „banální" dialogy. V tomto filmu se prý nic neděje, což diváky zoufale nudí. Jenže Úterý po Vánocích není ani dobrodružný příběh, ani akční film. Pomalý rytmus zdůrazňuje právě zmíněné napětí jednak mezi postavami, jednak mezi filmem a divákem. Všichni - postavy a diváci - čekají tu osudovou chvíli výbuchu a třeba i katarze, kdy všechno (rádoby také pravda) vyjde najevo, všechno se zničí a snad se také všechno - anebo alespoň něco - napraví, jak se děje v tolika dalších snímcích s podobným tématem. Ovšem ne tady.
Dlouhé scény vyjadřují právě ono zbytečné očekávání už jakéhokkoliv rozuzlení, nikoli nějakého ne(či nad)přirozeného happyendu. Čas teče příliš pomalu jak pro postavy, tak pro diváky. A všichni vědí, že nic „krásného" následovat nebude. Budou snad nějaké slzy, výčitky, třeba i prudké hádky, a určitě má padnout také nějaké chtě-nechtě definitivní a pro všechny nepříjemné rozhodnutí. Ovšem nevíme, zda se o něm dozvíme, než film skončí. A to proto, že - stejně jako v životě - definitivní nejsou podobná rozhodnutí, ale spíš jejich důsledky. Jinak řečeno - jak se vyjádřila herečka Maria Popistaşová v nedávném rozhovoru - „skutečné drama spočívá v tom, že se žádná tragédie neodehrává". - Mircea Dan Duta(Letní filmová škola)

Video © Artcam

další video za s

zrušit

Nastala chyba při přehrávání videa.

všechny komentáře uživatele /

Payushka

Nejsem nijak zaujatá proti evropským filmům (tím spíše rumunským), které mají často za cíl maximální přirozenost a vypovídají o lidech, jako jsem já nebo jste vy. Jenže v případě Úterý po Vánocích bych si troufala až tvrdit, že režisér sklouzl ke škatulce dokument. Jeho cílem bylo psychologické drama, z plátna na mě ale koukají hlavní hrdinové, kteří prožívají svůj příběh natolik skutečně a normálně, až ho beru za dokumentární sondu do života nevěrného manžela. A tady je můj zásadní problém, proč naopak nechválím tu syrovost a opravdovost: když se dívám na dokument, chci nosné, neotřelé a originální téma. Ne rozvod zapříčiněný podváděním s milenkou. Na to se stačí podívat na pár mých známých.(10.12.2010)
všechny komentáře uživatele /

Slarque

Nevěra a její přiznání manželce, o nic víc tu nejde. Jenže tahle zdánlivě banální situace tu vypadá velmi realisticky a zejména ústřední herecká trojice tu předvádí herecký koncert v civilní formě. Tedy minimum přepjatých scén, zato tváře, ve kterých má význam každý mikroskopický pohyb svalů či očí. Režisér pak příběh nejen pečlivě vystavěl, ale natočil ho s citem a smyslem pro důležitost zdánlivě nenápadných detailů. Pozoruhodné dílo.(5.11.2014)
všechny komentáře uživatele /

LTeez

Nedá se sice říci, že tento snímek by námětem vzbuzoval dojem něčeho doopravdy novátorského, ale jeho síla tkví v realizaci příběhu, zobrazení pocitů hlavních postav a téměř voayeristickým náhledem do jejich života. Přiznám se, že v minulosti jsem viděl pramálo Rumunských snímků, ale tenhle je jistě nejlepším z nich. Ne nadarmo byl asi také zařazen na program letošního festivalu v Cannes do sekce Un Certain Begard.....(19.12.2010)
všechny komentáře uživatele /

Flakotaso

Je všeobecně známo, že filmy rumunské nové vlny si zakládají na minimalismu. Radu Muntean však ve svém čtvrtém celovečerním filmu dotáhl tuto strategii až na téměř nejvyšší možnou míru. Většina scén je komponována do jediného statického obrazu, ve kterém se odehraje určitý dialog. Tyto scény se navíc odehrávají v šedivých bytových prostorech. Muntean nás tak svým minimalismem doslova nutí pečlivě sledovat herecké výkony a pomalý vývoj jednoduchého příběhu. Navzdory nenápadnému vývoji film pozvolně vrcholí až do závěrečného záběru, který je, podobně jako u mnoha jiných filmů rumunské nové vlny, velmi působivý, významotvorný a ukončený ostrým střihem. Hezká ukázka naprosto jednoduchého a civilního filmu, který ale má přesto hodně co říct.(18.5.2013)
všechny komentáře uživatele /

Mariin

Umělecky kvalitní, mrazivě depresivní film, čerpající námět z typického jevu současnosti, totiž nerespektování posvátnosti manželství a šíření mimomanželských vztahů jako normální. Ačkoliv ani zde, podobně jako v dalších umělecky vynikajících rumunských filmech, není explicitně vyjádřena žádná naděje (není zde Bůh), přece jen důslednou dokumentárností každodenních života v nevěře tne do živého, a rozhodně není určen ke kratochvilnému rozptýlení...(21.7.2020)