Restrepo

24.12.2010 ~ Smysl tohoto dokumentu od National Geographic mi poněkud uniká. Zřejmě chtěli poukázat na naprostou zbytečnost zachyceného dění. ~ Jistý dokumentarista strávil 1 rok po boku amerických vojáků kdesi v nějakém nevlídném údolí v Afghánistánu a zachycoval každodenní dění na bojišti i mimo něj. Mimo jiné tak dostanete možnost podívat se, jak probíhají sbližovací jednání s místními obyvateli hor a prachu (výsledek = jednání jsou zbytečná), jak probíhá akce a vymývání mozků naprostých kluků, pro které je to celé zábava po výcviku, tedy až do chvíle, kdy to schytá seržant a věřím, že ani on pořádně nevěděl, co v téhle bohem zapomenuté části šutrů vlastně dělá. Všichni plkají vlastenecké žvásty a když se jich napřímo zeptají, neumí odpovědět (smysluplně). ~ Hodinu a půl se tak koukáte na skupinu kluků a jejich autentických výpovědí o dění, strachu a dalších pocitech, abyste ke konci věděli to, co jste věděli už před tím. Tohle může celé skončit jen blamáží a pachutí zbytečného pachtění se za něčím, co místní nechápou a chápat ani nechtějí. No a pak se jede domů a srdceryvně se o tom vypráví. ~ Na mě tohle nezapůsobilo, asi jsem cynik, ale neviděl jsem nic nového, co bych už nevěděl. Marnost, zbytečnost, hloupost. (13.04.2013)

Restrepo je poměrně zajímavým, i když místy až moc roztřeseným, nahlédnutím do života v bojové linii. Přesto musím říct, že hrané válečné filmy mají jednu zásadní přednost - bývá v nich ten protiválečný moment. Ten pocit, že je všechno nějak špatně. To tady úplně chybí. Vzhledem k úzké spolupráci filmařů s americkou armádou je to asi pochopitelné. Podobně jako to, proč se ty nejdivočejší momenty z celého natáčení dostaly jen do závěrečných titulků... Jo, a myslím, že tu krávu zabili prostě proto, že chtěli steaky! (19.05.2013)

Tak zase "trošku" jiný pohled, než který nabízí média. Mediální pojetí války se od války ve Vietnamu proměnilo z "přímo na bojišti" v distanční záběry bombardování měst, projíždějících tanků a střílení na neviditelné cíle kdesi v dálce (k tomu bych doporučil zejména film Enemy Image). Restrepo nabízí něco v dnešní době výjimečného - výpověď přímo z místa nejtěžších afghánských bojů. Je to silné, je to pravdivé a co je pro dokument nejdůležitější, nepřišlo mi to nijak zvlášť tendenční, ačkoli by k tomu téma dost svádělo. Restrepo se tak dá jen doporučit! (09.12.2011)

*RESTING* Báť sa o denne o svoj život, byť zmierený s tým, že každú minútu ma môže zasiahnuť presne mierená a či len zablúdená strela, to je skutočne nezávideniahodná situácia, vyžadujúca si pevné nervy, značnú sebakontrolu a mier v duši. To všetko som sa dozvedel, ale paradoxne nie z tohto dokumentu, ale z iných vojnových filmov. Tam sa síce zámerne narába s emóciami, ale to nie je v tomto prípade podstatné. Problémom dokumentu je, že nevytvára takmer žiadny pocit (až na pár momentov), ktorý by vás prinútil prežívať dianie na obrazovke spolu s vojakmi na misii. Nebojíte sa o ich životy, nefandíte im, neotvárate hrôzou oči, neplačete nad stratu ich priateľa... Absolútnu väčšinu času sa nič nedeje a až na pár výnimočných chvíľ ohrozenia máte pocit, že sa pozeráte na sklamaných dovolenkárov, ktorých v cestovnej kancelárii oklamali. Verdikt v 1 vete: Dokument (vraj) o jednej z najnebezpečnejších častí sveta, avšak bez potrebnej atmosféry. 22.09.11 (22.09.2011)

Restrepo jsem zhlédl den po Armadillo. Byla to zvědavost, jak se se stejnou látkou poperou američtí dokumentaristé v porovnání s těmi dánskými. Restrepo je mnohem akčnější,ale bojovou atmosféru neustále narušují retrospektivní komentáře zůčastněných. Ty sice vítám, ale ne uprostřed akce. Vojáci v údolí Korengal si moc neoddechnou, po vybudováni opevněné pozice - Restrepo jsou pod neustálými útoky i několikrát denně. Dobré náladě nepřidají ani pokusy o zvýšení informovanosti a navázání spolupráce s místními, které se naprosto míjí účinkem. "je to jako když mi uděláme jeden krok dopředu,oni udělají dva dozadu". Záběry z boje jsou opět velmi kvalitní i když méně přehledné, ale při tom nasazení a palebné síle talibanců, by se reportér nejspíš nedožil konce. I zde máme výraznou bojovou situaci, při které dojde ke spojeneckým obětem. Je to bezesporu smutná událost, ale srdcerivné záběry uplakaných vojáků, které měly vyždímat emoce mi docela zkazily dojem z jinak povedeného dokumentu. Měl jsem skoro chut jim říct tak tam nelezte a to jsem zastáncem vojenské intervence v Afghanistánu. Můj pocit potvrdila i závěrečná informace: V dubnu 2010 se USA stáhly z údolí Korengal.Zemřelo zde téměř 50 amerických vojáků. Vyvstává jen otázka: pro co tedy zemřeli? zbytečně? (01.05.2011)