Svatba Jiřího Káry

Ty vokurko, tohle je hodně dobrá prcárna. O uměleckém rozměru to není, celé je to natočené jako polo-amatérský dokument. Ale takhle autentický vhled do života společenské sedliny jen tak nedostanete. Kromě Jiřího Káry, jeho novomanželky (kterou údajně o rok později zabil), přátel (vč. jednoho Sturmbannführera z valonské divize SS, který se pro změnu zabil, když spadl do světlíku) uvidíte také starou radnici Prahy 7 (dnes zde stojí OC Stromovka), spoustu lahváčů, fuckování policistů a hledání ztraceného prstýnku, za něž by se ani Frodo nemusel stydět. (05.12.2019)

Existenciální drama, které jak vidím, málokdo pochopil. Celá "zápletka" (dá-li se tomu tak v tomto narativním experimentu říkat) se samozřejmě netočí kolem Jiřího Káry, Blanky Divišové a jejich do manželství vzetí. Existuje pouze jako kontrapunkt k hlavním otázkám, které si film snaží položit - kde je Stránskej? Proč je vyprcanej? Kým a jak je vyprcanej? Jaký má vliv jeho vyprcanost na současnou Evropu a její beztvárnost. V tom si myslím, že je Svatba nejsilnější a je obrovská škoda, že si toho na festivalu v Sundance nikdo neráčil všimnout. (23.02.2017)

K tomuto bizarnímu klenotu jsem se dostal až nyní. Úplně Jirku slyším: "Děléééj! Už jsi tady měl bejt dávno, ty magore!" Svatba Jiřího Káry je úžasně autentická a tragikomická sonda do života té skupiny lidí, kterou býváme strašeni v protidrogových brožurkách. Tahle svatba, v doprovodu zcela bezkonkurenčních hlášek, supervtipně boří snad všechny myslitelné související společenské konvence (např. pasáž s oddávajícím je naprosto luxusní). Po zásluze kult! (08.11.2021)

Na tuhle skvostnou a autentickou bizarní sociologickou studii mě upozornil kolega L_O_U_S, za což mu budiž věčně sláva. Přiznám se, že nepatřím mezi velké milovníky vulgarismů, ale na druhou stranu mi ani nevstávají vlasy na hlavě hrůzou, když je slyším tam, kde jsou na místě. Například v tomto případě od lidí, kterým se do jejich bezzubých a pivní pěnou lemovaných úst tak nějak hodí. Tyhle kreaturky a životní ztroskotance nejčastěji potkáváme na parkovišti u supermarketu, kde somrují o drobné na rohlík a čučo. Ale tady se nám ukazují ve své každodennosti, která je nám většinou skryta. A i když to na první pohled může působit odpudivě, je to vlastně děsně srandovní story, kterou navíc napsal sám život. Na rozdíl od mnohých strojených reality show, kterých je teď v TV hotová záplava, si tady aspoň nikdo na nic nehraje. (15.01.2017)

Dnes už opravdu kultovní video. Při prvním přehrání jsem nerozuměl pomalu žádnému slovu, ale něco mě pořád nutilo si toto ''dílko'' pouštět znova a znova. Geniální hlášky a svérázné charaktery pražské feťácké a boverácké aristokracie dělají z tohoto homevidea poměrně neotřelou zábavu, která ovšem končí ve chvíli, kdy se dočtete o hodně brutálním osudu některých zúčastněných (nevěsta zavražděna, Flojd spadl opilý do světlíku a další). Mezi mé oblíbence patří dozajista inteligentní (!) Flojd a flegmatik Miloš. Ke konci záznamu je bohužel evidentní, že se kameramanovi vybíjí baterka v kameře, jinak bych snad šel do plnejch. Děti, neberte drogy. (13.05.2012)