Jeskyně zapomenutých snů

… a to čistě za samotné malby a za předpokládaný vizuální zážitek ve 3D (viděno bohužel z DVD, ale další hodinu a půl života mě tomu ani nenapadne věnovat). Pokud jde o užvaněný komentář a celkové „filosofující“ pojetí, jsem přesvědčený, že si Herzog dělá z lidí srandu; Star-Spangled Banner jako ukázka pentatonické(!) melodie, očichávač otvorů s voňavkářskou průpravou, „možná-uslyšíme-i-tlukot-vlastního-srdce-buch-buch-buch“ a další pouťové atrakce toho buďtež důkazem, a i kdyby náhodou tohle všechno mělo tvořit jízlivý kontrast k závěrečné nekomentované prohlídce (i když pak se vlastně ještě šlo do pavilonu krokodýlů, takže nejspíš ne), přijde mi to jako mimořádně slaboduchý způsob, jak naložit s materiálem z míst, kam lidská noha s kamerou hned tak znovu nevkročí. (09.03.2018)

Velice zdařilý (polo)dokument, který mě docela dostal. Díky 3D, které tedy není úplně dokonalé a místy je trošku mázlé, jsem si připadal, jak kdybych v té jeskyni byl taky. Svým způsobem je to unikát, protože člověk se tam jinak asi nedostane. Herzog tu rozjíždí svéráznou obrazovou úvahu na téma kultury člověka a kam jsme se vlastně za desítky tisíc let posunuly. Jestli se to dá pouštět jako školní projekce, nejsem úplně přesvědčen, protože to ten film hrozně devalvuje. Chce to spíš náročnějšího a přemýšlivějšího diváka, který docení většinu toho, co Herzog ukazuje a tvrdí. Hodně moc vydařený filmík, kterému se dá vytknout snad jen ne úplně dokonalé 3D, občasné delší záběry a asi lehce zbytečné postskriptum, jinak je to ale naprostá paráda a v tomhle případě je mi celkem jedno, jestli to s tou jeskyní je fake, nebo ne. Velmi slušné čtyři a 80%. (12.10.2011)

Víme jistě, že kosti třaskají, pod chůzí plosky vlákna praskají.. a oheň pálí dřevo na uhel. Na stěnách obrazy bez rámů, vrostlé do kamene. Řeč duchů, zamčená v čase na tisíce let. Jako bys tu byl omylem, díváš se úkosem, tvůj pohled by pozřel, co ti nepatří. Jiní ne. Proč potom chodí tak opatrně po ocelovém zábradlíčku roku 2010? Hlasy zahání ticho, znovu si uvědomuju, jak mě štve tahle uječená sebestředná francouzština. Jsem nešťastná. Vznešená hudba mě za uši táhne k obdivu exponátu.. Tiše! Vždyt přece vůbec nevíte, zda jste tu vítanými hosty. Kdo tu pracoval sám, děsil se neznámých očí a vracel se z veliké hloubky. Klapeme nohama, vysvětlujeme, obdivujeme. Zoufale potřebujeme rituál, rytmus. ___ Řád naši lebku pokrývá tenkou slupičkou. Je jako střecha, přes kterou nevidíme a která nás chrání a uklidňuje. Kdo tu zůstane sám, cítí, že vchází do domu, s jehož majitelem se nedokáže domluvit. Oči se stáčí vzhůru. Vše kolem ožívá. Nemáš už nic, co by tě ochránilo.. Dépêchez-vous, s'il vous plaît! (03.02.2012)

Jsou to předevšm nástěné malby, pro něž je Chauvetova jeskyně tak významná. Jejich prohlížení, především ve velkoformátové knize vytištěné na ofestových strojích ADAST, musí být úžasné a nenahraditelné obrázky uloženými na internetu ani sledovanými v područí Zeitlingerovy kamery a střihem dle představ Joe Bini a Maya Hawke. Skutečně, především koňské tableau je nádherné, i když ostatní zvířata (nosorožci, lvi...) jsou rovněž, zřejmě už bezprecedentní. Mnohé připomínají Picassa (ve filmu zméněno), ale především Franze Marca (obálka knihy "Der blaue Reiter" a další neobyčejné obrazy se zvířecími motivy), který temito jeskními obrazy sice nemohl být inspirován (zemřel 4. března 1916 u Verdunu), ale opačná inspirace vyloučena není; každý kruh se musí někde uzavřít. Pozn 1: Toto vysoké hodnocení dávám vzhledem k finální scéně (před oběma dodatky, které dokument spíš poškodily) koncipované jako tichá procházka po magické "obrazové" jeskyni, zde navíc doplněná skvělou hudbou Ernsta Reijsegera. (30.09.2019)

Sugestivni zazitek ze stary skoly, kterej na tisic procent neni urcenej strednim skolam, jak se Artcam domniva. Potrebuje totiz znacne odpocinutou a soustredenou mysl, protoze zdanlive jednoduchy a obecny otazky, ktery Herzog poklada, v sobe schovavaji mnoho pasti vedoucich az k divokejm osobnim spekulacim ohledne patrani po korenech nejen lidskyho umeni, ale lidskosti jako takovy. Vic nez o dokument (respektive je to tak pade na pade) se jedna spis o pozoruhodny metafyzicky zamysleni. A proto asi ani neni dulezity, ze 3D je obcas maximalne z formy a ze snimek sam o sobe je v podstate bezdejovej a klouze predevsim po vlne imprese. Tak jako tak se jedna o velkou podivanou, kterou kali snad jen to, ze reziser nedokaze (a asi to ani nejde) stoprocentne prevest svoje nadseni z videnyho na divaka, kterej pak muze mit pocit mirnyho osizeni. Aspon ja to tak citil. (12.10.2011)