Staré pověsti české

Predlohu som nikdy nečítal. Ani Jiráskovu, ani Vančurovu. Českú mytológiu poznám len veľmi zbežne. Prevažne na základe odkazov v iných knihách alebo filmoch. Videl som síce film Kňažná Libuša (r. Constantin Werner, USA/ČR 2008), no miestni znalci ho väčšinovo zvozili ako nepoužiteľný historický prameň. Pokusy o Jiráska skončili vždy fiaskom - nudné rozťahance. Ako cudzinec neznalý predlohy (čo sa tu v komentároch hodnotí ako prekážka pochopenia filmu) som si Trnkov bábkový film skvele užil. Málokedy pateticky burácavá hudba a hlasy tak podmanivo sedia s vyobrazením úsvitu národných dejín. Hoci pokladám praotca Čecha najmä za lenivca, ktorý maximálne vedel vyjsť na oblý minikopec Říp (vrchol jeho turisticko osídľovacieho úsilia) a tam si, unavený jak sviňa, zmyslel, že do konca života chce len lízať med a žrať do prasknutia. A už nikam moc neputovať. Preto povedal, že okolo neho to oplýva medom a mäsom. Tak vznikli Čechy. Kombináciou lenivosti a maškrtnosti. Trnka to samozrejme zasadil do správneho rámca, plného strachu z prírodných strašidiel, súperením poľnohospodárov s baníkmi (dnešný boj developerov a bioezoextrémistov). Zakomponoval mocenské hrátky, premenu matriarchátu v patriarchát, poľovníctvo na diviačiu škodnú, predobraz pardubickej prekážky Taxis (Šemíkov skok), boj s vonkajším ohrozením. Veľké bájoslovné dejové línie skvostne a pritom prirodzene prepojil s bežným životom ľudu. Vystihnuté sú všetky podstatné dobové činnosti. Hneď po ukončení túžba vidieť znovu. Splnená. A kedykoľvek v budúcnosti si opäť film rád strihnem. I doplnený i o nevidených 11 minút, pretože recenzia sa vzťahuje k videnej, alternatívnej 80 minútovej verzii. Prihováram sa za jeho uvedenie na verejnoprávnej českej telke každoročne 28. októbra i 1. januára (vznik Českej republiky). (01.01.2021)

Jiří Trnka patří definitivně k té nejtenčí a nejcennější špičce ledovce talentovaných českých osobností a v tomhle snímku to svou zručnou animací, hrou s postavami, obrazem, loutkami a ostatními figurkami krásně dokazuje. Od jeho vzniku však uplynulo celých šest desítek let a dnes už diváci kromě vizuálních krás očekávají i děj, který v nich něco zanechá. Ten ovšem zrovna Trnkovo zpracování naší rádobyslavné historie nenabízí, historky jsou roztahané, upjaté a pokus o leitmotiv Čížka a jiných lidovek jen drásá nervy. Určitě stojí za zhlédnutí, ale kromě jedné z dalších výborných ručních animací nic moc nečekejte. (24.06.2012)

The best of J.Trnka and A.Jirasek. Kdo by neznal ty staré české příběhy pohanského dávnověku o praotci Čechovi, o Bivojovi, o Libuši a Přemyslu Oráčovi, o dívčí válce, o Horymírovi, o Čestmírovi, o bojích s Lučany atd. Navíc tak skvěle namluvené tehdejšími českými hereckými esy. Jako malý kluk jsem je měl strašně moc rád. Titulu se navíc dostalo mezinárodního uznání a především velkého množství festivalových cen. No co prostě naše národní tradice navíc spojená s takovými výtvarníky jako byli M. Aleš a J. Mánes. Určitě jeden z nejlepších loutkových filmů oněch nepopulárních padesátých let, se skvělými koment našich předních národních nebo zasloužilých divadelních umělců. Jiří Trnka Walt Disney Východu jak mu také bylo mnohými kritiky tenkrát přezdíváno. (28.05.2006)

Z brilantních animací Jiřího Trnky se těžko vybírá film, který člověka nejvíc dostal. Pro mě jsou to asi pověsti, protože film, kterého se naše milá republika s takovou lehkostí vzdala a který v televizi asi naše děti těžko uvidí jsem mohla vidět coby dítě mnohokrát. A na Neklanovu šílenou scénu ani na Čestmírovu hrdinskou pózu nikdy nezapomenu. Jiří Trnka je poklad, který jsme zakopali a vykašlali se na něj. A to je fakt, ze kterého hodně mrazí... 10/10 (10.04.2008)

Tu luckou válku si musím někde zopakovat, tuhle část naší mytologie jsem nějak vypustil z hlavy... Animaci není co vytknout, ale je trochu zbabělé se v celkovém shrnutí našich pověstí vyhnout zodpovězení odvěké otázky, kdo běžel k Nelahozevsi a kdo k Neumětelům, tím, že spornou pasáž raději úplně vypustím. (08.07.2009)