Režie:
Jiří TrnkaHudba:
Václav TrojanHrají:
Růžena Nasková, Zdeněk Štěpánek, Eduard Kohout, Václav Vydra st., Karel Höger, Otomar Krejča st.Obsahy(1)
Jiří Trnka patří k zakladatelům nejen české, ale světové animované tvorby. Loutkový film Staré pověsti české vychází částečně z Jiráskovy předlohy, ovšem významně rozšířenou o původní historický Kosmův pramen a v moderním výkladu přijal interpretaci Vladislava Vančury s jeho pronikavou básnivostí. Film i dnes uchvacuje scénickou šíří i režijním a výtvarným pojetím, které přes drobnost loutek dokáže představit hrdinské eposy české mytologie v celé její monumentalitě. Zcela nové je výtvarné zpracování loutkových typů, postavy musely přesvědčivě vyjádřit heroického ducha daného tématu. Film Staré pověsti české se těšil velkému mezinárodnímu ohlasu a získal mnohá zahraniční i domácí ocenění. (Studio Trnka)
(více)Recenze (93)
Majstrštyk Jiřího Trnky. Naše mytologická minulost je zobrazená patřičně temně, epicky, s důrazem na pohyb, nikoliv na slovo - vypravěč často jen uvede do děje, ostatní zůstává na loutkách bez mimiky. Historická fantasy jak vyšitá. Když si vzpomenu, jak mě tenhle film ve škole zoufale nebavil. Asi to bude tím, že to vůbec není film pro děti. Místy je to spíše solidní, atmosférický horor. ()
Článek mytického řetězu, který má počátek někde na úsvitu národního obrození, přes Palackého, který budování mýtu dovršil, a přes Jiráska, který národní mýtus široce popularizoval a dosáhl toho, že identita národa byla založena na společně sdíleném příběhu. Bohužel se zdá, že tento Trnkův článek řetězu je posledním, že dnes už žádný společný příběh neexistuje či nefunguje, že mnozí už ho ani neznají. Film jsem viděl po dlouhých letech. Z dětství mi utkvěla vzpomínka na temný příběh s podivnou hudbou, hlavně pak vzpomínka na lidského běsa, kterého vodil lučanský kníže. Ale úplně se mi z hlavy vykouřilo, že ten film má i poetické a lyrické pasáže, s okuzlujícími lesními až pohádkově působícími scénami. Po letech mi ten film připadá úchvatný s těmi expresivními záběry a sborovým zpěvem, vše ještě neseno pozdně obrozeneckým patosem.. Ovšemže zlatým hřebem je ta válka s Lučany. Od Neklanova dialogu s vnitřním hlasem, přes choreografii boje Čestmíra a Vlastislava (s tím působivým symbolem raněného sokola), po hromadné bojové scény - velice akční, působivé i po šedesáti letech. Ale uvědomuji si, že toto dílo asi přestává být dnes srozumitelné. ()
Zanimovat něco takového musel být opravdu kumšt, ke kterému se dnešní studia nemají šanci ani přiblížit. Nemůžu říct, že by mě to kdovíjak bavilo, spíš jsem fascinovaně hleděl na tu přemíru talentu a díky přiměřené stopáži jsem se ani nestačil nudit, takže ta exkurze k našim začátkům příjemně utekla. 70% ()
Nevídané loutkové představení, které sice lidsky, ale s patřičným patosem, vypravuje historii našeho národa. Ta, ač všeobecně známa, nenudí. Důslednost a cit pro detail se projevuje na mnoha místech a častokrát i tak, že to divák ani neregistruje. Velmi se mi líbily třeba blesky v očích kance při souboji s Bivojem. ()
Občas mi na zdejších stránkách příjde, že když člověk nehodnotí jisté takřka netknutelné filmy (látky) nadprůměrně, může se tím v očích většiny snadno dostat do role.. ignoranta. Nicméně. Atmosféra filmu mi přišla vzácně magická. Taky mě často až zarazilo jak skvěle loutky hrají - jejich gestikulace a vzájemná souhra. Ovšem v samotném vyprávění jsem se místy přímo ztrácel... mohl bych možná brečet nad tím, že nemám řádně načteno, a můžu si za to sám. Ale omlouvá to tu do sebe zahleděnou, ve výsledku nudnou akademickou přednášku? ()
Galerie (21)
Photo © Splendor Films
Reklama