Režie:
Marco BergerScénář:
Marco BergerKamera:
Tomás Pérez SilvaHudba:
Pedro IrustaHrají:
Manuel Vignau, Lucas Ferraro, Marco Berger, Damián Canduci, Mercedes Quinteros, Antonia De MichelisObsahy(1)
Když Bruno dostane od Laury kopačky, napadne ho bláznivý plán, jak ji získat zpět. Na základě drbů o předchozí homosexuální zkušenosti jejího nového přítele Pabla se jej rozhodne svést, a tak ho od Laury odlákat. Sofistikovaný souboj o ženu se náhle mění na půvabně nemotorné projevy náklonnosti dvou „heterosexuálních“ mužů, mezi nimiž se vytvoří překvapivá blízkost a jiskření… Celovečerní debut argentinského režiséra Marca Bergera je postavený na přených dialozích a nonšalantních hereckých výkonech. Předkládá svěží pohled na komplexnost sexuality a nemožnost škatulkování lidského citu. (Febiofest)
(více)Recenze (14)
Nechal jsem si ze všech Bergerových snímků zde uvedených tento až na konec a nezbývá mi, než nejvyšší hodnocení za tu ORIGINALITU SDĚLENÍ, za tu DOKONALOU NEDOKONALOST a samozřejmě chápu, že toto hodnocení nemohou dát všichni, ale jen ti, kterým snímek brnkl do jejich duševní struny … „Křečovité herecké výkony a amatérismus“ viz recenze ne GT, to není to, že by na to herci ani tvůrci neměli, to je právě v těch argentinských gay filmech ta Bergerovská genialita … 4x10 ()
Nemám ponětí, jaký mohl být rozpočet snímku, ale doufám, že šlo o mizernou částku. Po technické stránce jde totiž o zvrácenou příšernost, digitální kamera pro mě není cesta pro "umělecký" film. Režisér pravděpodobně nezná pojmy jako dynamická kamera, kamerová zkratka, mix zvuku. K příběhu moc výhrad nemám. ()
o trochu snesitelnější než pozdější "Nepřítomen" od stejného režiséra, vyzdvihl bych velmi civilní výkony herců, nicméně příběh je bohužel celkem velký blábol (motivace postav!?) a nefunguje to jako drama ani jako komedie... na konci mi vyloženě přišlo, že režisér měl stopáž, do které se musel přesně vejít, a tak přidal pár nesmyslných záběrů... celkově spíš mučení diváka v kině, u noťasu bych to asi nedokoukal ()
Když nečekaně objevím nějakej filmovej poklad, to mě dycky potěší. Tohle se mi velmi líbilo a dokonale mi to sedlo. Vizuálně mi to připomínalo fotografie mojí milované Nan Goldin, což nemohlo uškodit. Stylem pak Van Santovu geniální Mala Noche (1985). Originální. Skoro až napínavé, i když tam vlastně nejsou žádné záporné postavy. Je to nenucené. Rozkošně zahrané. Běžná těla v běžném oblečení. A do atmosféry ošuntělých bytů argentinského velkoměsta se nelze nezamilovat. S několika zvraty (SPOILER WARNING: záběry na foťák na začátku filmu nejsou prvoplánové, ať žijou koťátka.) A celkově je to film překvapivě lepší než pozdější autorova Hawaii (2013). Vřele odporúčam. ()
Ze základní myšlenky se při dobré vůli (a schopnostech) mohl vykřesat slušný film, jenže takovou snůšku amatérismu aby pohledal; nevím, jestli ji má na triku scénárista, režisér, technický štáb nebo rozpočet, s největší pravděpodobností všechno dohromady. Postavy projevovaly emoce z 90% verbálně, jako by šlo o školní představení pro základní stupeň. Kam se poděl pověstný latinoamerický temperament? Zvláštní, že v celém filmu nebyla zmínka o jejich zaměstnání - žili snad ze sociálních dávek? Celková ošuntělost (nejen oblečení, ale i bytů) by tomu odpovídala. ()
Galerie (10)
Photo © Happiness Distribution
Reklama