Cesta do Santiaga

Velmi příjemná malá španělská pěší road movie, lehoučká jako pírko. Scénáristovi se podařilo dát zase jednou dohromady skupinku lidí, které budete mít všechny rádi, včetně potenciálně záporných rolí, a budete jim fandit (včetně Korejce, který má trauma z toho, že jeho žena už nechce polykat..., neumí vyslovit "multiorgastický" a neví, co to znamená). A poznáte, že i obyčejné čistění zubů může být sakra zážitek. Santiago je především katolické poutní místo a chystá se tam i jedna moje známá, takže jsem na počátku sledování filmu nadšeně zavětřil, že ji budu moci doporučit něco k věci. Nakonec ale nevím, protože v tohle filmu se sice velmi cudně, nicméně tak 100x více řeší vztahové a erotické problémy, než otázky víry v Boha. I když... všechno je to tak hezky lidsky poskládané, že se film vlastně k Bohu obrací. (21.11.2010)

Cesta do Santiaga mne velmi mile překvapila. Čekal jsem průměrnou komedii na jedno podívání a tou možná i je, ale odehrává se v, pro našince úplně neznámém, prostředí, má originální zápletku a celkově má náboj. Ústřední dvojice je kouzelná a dokonale sehraná, což snímku též přidává. Věřím, že nezůstane u jednoho zhlédnutí. (26.08.2012)

Púť do Santiaga mám za sebou, The Way sa mi veľmi páčilo a tak som očakával niečo podobné aj v tomto filme. Aké bolo moje prekvapenie, smial som sa až mi slzy padali, humor vynikajúci, predstavitelia a ich herecké výkony presne do seba zapadali. Bavil som sa náramne, preto dávam 90 %. Dostal som to, čo som vôbec nečakal, a veľmi dobre to padlo. (09.02.2012)

Neplést si s filmem The Way z roku 2010, který se sice odehrává ve stejném prostředí svatojakubské pouti, ale jinak je v podstatě uplně o něčem jiném a to je hodně lehká a rozvolně romantická komedie. Je to španělská produkce, tak vcelku potěšilo neokoukané obsazení a pár komediálních nápadů, které jsem ještě neviděl, viz. třeba kartáčkové scény. 7,5/10 (25.05.2016)

Na tenhle film jsem se podíval jen z jednoho jediného důvodu. A to kvůli tomu, abych viděl zase společně v jednom filmu vedle sebe Fernanda Tejera a Malenu Alterio. Tohle je totiž dvojice, kterou jsem si zamiloval ve španělském seriálu Tady se nedá žít, kde tito dva hráli domovníka (Tejero) a podnájemnici (Alterio) a byli do sebe zamilovaní, a ať už byli rozhádaní nebo byli v pohodě, vždycky nakonec (často zcela nečekaně) skončili v posteli a pořád se rozcházeli a znovu dávali dohromady. A právě zde, v tomto filmu, se oba dva znovu sešli a opět si zahráli dvojici, která spolu nakonec znovu skončí v posteli. Jediné, co se změnilo, je plnovous Fernanda Tejera, ale jinak je to ta stará dobrá dvojice, které to klape a mezi kterou to jiskří, stejně jako v tom výše zmíněném seriálu. Ti dva herci už jsou sehraní, už se zřejmě navzájem velmi dobře znají, a v tom filmu na nich bylo parádně vidět, jak jsou oba uvolnění a jak si vzájemně rozumí. Ale film samozřejmě není jen o téhle jediné dvojici, těch partnerských dvojic je zde totiž více a všechny tyto dvojice se pod vedením jakéhosi guru vydávají na týdenní pěší pouť do Santiaga, aby všichni zúčastnění vybředli z partnerských krizí. Jedná se o obstojnou španělskou komedii, která se mi líbila, kterou jsem si užil, a kterou určitě stálo za to vidět. Uděluji čtyři hvězdy. (08.11.2010)