Into Eternity: A Film for the Future

Nikdy jsem se nad jadreným odpadem nezamýšlel. Až nyní po shlédnutí mi došlo, že ta jaderná energie není taková jak jsem jí doposud vnímal. Tázaní vědci si v dokumentu pokládají opravdu zajímavé otázky. Já bych si také ještě položil otázku zda se jim to vůbec podaří dokončit v dnešní divné době. Nakonec mi připadalo dost divné (jelikož tomu samozřejmě nerozumím), že na takové megastavbě pracují dva dělňasové tempem českého zedníka. (27.12.2012)

Skutečnost, že dokument doprovází vážná, až operní hudba a skoro všechny záběry jsou ve slow motionu bych já osobně nepovažoval za důkaz uměleckého ztvárnění či filozofického přesahu (jak někteří zdejší hodnotitelé navrhují). Ale pár otázek k zamyšlení určitě Into Eternity nabízí, škoda že je zbaběle nechává na divákovi. Mluvících hlav u takovéhoto dokumentu si dokáži představit mnohem více. Přesto tleskám Finsku, i když v South Parku chtělo všechny bez ostychu napráskat (a také ho za to vypráskali), takovouhle zodpovědnost by si na svá bedra politici jiných zemí nevzali. 65 % (17.09.2011)

Madsen opět ukázal umění a fakta v jednom. Moc jsem tomu nedával, už jenom fakt říká něco o očekávání, že jsem si tento počin pustil v jednu ráno z dlouhé chvíle insomnie, čekajíc, až zaberou léky na spaní. Nicméně jsem byl unesen, až mě začalo uprostřed filmu iritovat, že léky na spaní zabraly. Dílo je plné filosofických otázek - na povrchu Země jsou tak nestabilní podmínky, že by byla sebevražda života na Zemi, kdyby se jaderný odpad ukládal právě na něm. Problémem je, že sofistikovanější stavby, jako třeba pyramidy, vydržely zatím zkoušku časem jenom pár tisíc let, což je setina toho, co má vydržet kryt na vyhořelé jaderné palivo. Vědci se ve filmu pozastavují nad otázkou sémantiky, co když naše budoucí generace nepochopí jazyk i symboly popisující sklad vyhořelého paliva, co když dojde ke globální katastrofě? Máme jim sdělovat co se nachází ve Finsku? Máme na ně nakládat takové břemeno? Co když právě sdělování z generace na generaci vyvolá po několika staletích zájem o vykopání otvoru do skladu? (26.03.2017)

Démonický úvodní monolog důrazně varující před hrozbou jaderného odpadu budí v divákovi dojem, že sleduje spíše apokalyptické sci-fi plné temnoty a nejistoty, než čirý dokument o uskladnění nukleárního smetí. Nicméně jeho poeticko-filozofický podtext funguje v kontextu s tématem naprosto úchvatně. Divákovo zamyšlení nad budoucností lidstva a nebezpečím jaderné energetiky je tak mnohem hlubší, než suchý výklad informací. V rámci dokumentaristiky ( i té filmové) velký zlom a značný přínos z hlediska lidské evoluce a jaderných technologických postupů. (05.06.2013)

zajímavý dokument s trošku až mystickým nádechem,který nepřínaší pouze holá fakta,ale i trošku toho filozofického zamyšlení nad tím,kam ten svět spěje.Vybudování "Onkala" je zřejmě nevyhnutelným krokem,ale věřit tomu,že vydrží 100 000 let,popřípad věřit tomu,že budoucí generace/civilazace jej nechají nedotčené je hodně naivní a utopistické.Stačí se podvat,jak současná společnost přistupuje k věcem,které by měli zůstat nedotčené,nebo jsou zakázané.Není důvod věřit,že v budoucnu tomu bude jinak...70% (01.08.2011)