Nazí v sauně

Zobrazení tklivých osudů skutečných lidí je zde znásobeno skutečnou nahotou sešlého lidského těla. Je chvályhodné, že se dokument snaží ukazovat opravdovou skutečnost a přenášet skutečné emoce na diváky, přesto mi ale chybí něco dalšího, nějaký posun, náznak řešení či změna perspektivy. Podlehnout emocím a krutému osudu se mi nezdá být tou úplně nejlepší radou... (08.03.2011)

Teprve druhý, ale doufám, že ne poslední komentář k tomuto kouzelnému filmu...je to film, který jsem ještě nikdy neviděla..má neuvěřitelnou atmosféru, náboj, něco, čím člověka dostane, i když by si na první pohled řekl, co je tak zvláštního na saunách...ale v tom je to kouzlo tohoto filmu...mým osobním hodnocením nebo spíše doporučením je, že tenhle film, by měla vidět každá žena, která chce porozumět mužům.... (13.02.2011)

(CINEMA MUNDI 2011) Festivalový název - NAZÍ V SAUNĚ - splňuje svůj účel, protože je lákavý, ale ono se není na co dívat. To ovšem neznamená, že by nebylo co poslouchat, protože anglický název - znamenající PÁRA ŽIVOTA - vystihuje, proč se ti staří a oškliví muži (a jedna žena, pro kterou platí to stejné, co jsem napsal o mužích) scházejí v sauně, která jim slouží jako určitá forma terapeutického sezení, kde se mohou také vypovídat ze svých trápení. Jednotliví protagonisté se zde obnažují nejenom fyzicky, ale i psychicky, což je dostačující jako reprezentativní vzorek respondentů národa s tak vysokými statistickými výsledky co do počtu sebevražd. Horší to je s tím, že se povídání pánů po nějaké době divákovi unaví, protože "ty řeči jsou na jedno brdo". Dokument v poslední třetině pouze únavně naplňuje koncept (lidé v sauně mluví o svých tragických osudech), který již nemá čím ozvláštnit, protože to zajímavé a zábavné bylo vyplýtváno ze začátku (směšnost toho, kde se saunuje - v autě či telefonní budce, směšnost toho, kdo se saunuje - medvěd, Santové). V úplném závěru se z konceptu uhne společnou písní protagonistů, ale ta dává až příliš najevo podobnost osudů zůčastněných, tedy věc, kterou si divák dokázal z předcházejících desítek minut vyabstrahovat i bez tohoto "přídavku". (06.03.2011)

Cinema Mundi 2011 - Připadá mi zvláštní, proč jsou Finové tak propadlí saunování, když v nich probouzí tolik melancholie a smutku. Jejich tvořivost nezná mezí, sauny vznikají i ze starých aut, vyřazených přívěsů a snad i v kombajnu lze roztopit kamínka, polít kameny vodou a vyprávět. Moc mě potěšil starý muž, který s láskou vypráví o sirotkovi, o něhož se stará a který zlobí a neposlouchá. V dalším záběru nakoukne do kamery statný medvěd a po chvíli již ničí zahradní stolek, čemuž stařík jen s klidem přihlíží s výrazem: "Já jsem to přece říkal". Jenže po nějaké době už mi příběhy začaly splývat jeden s druhým, možná by neuškodilo trochu zkrátit stopáž dokumentu. (09.03.2011)

Marná snaha priblížiť sa Jarmuschovym či Kaurismakiho konverzačkám. Zhluk krátkych epizódiek rôznej stopáže: obyčajní ľudia vedú v saunách obyčajné dialógy o živote. Až príliš obyčajné a mdlé na to, aby mohli zaujať či už samostatne, alebo tematicky čoby celok. V jednotlivostiach chýba scenáristický náboj a vypointovaná súhra postáv, a spojujúca myšlienka “Fínski chlapi to majú ťažké” tak vyznieva iba v žalostnú sebaľútosť. (25.07.2011)