Christmas in Connecticut

Škoda, že tuhle veselohru u nás nevysílají o Vánocích, patřila by bezesporu ke každoročním stálicím. Nijak výrazně se od těch našich kvalitních prvorepublikových neliší, je to skvělá zábava, hudba, herci, zejména Barbara Stanwyck a její strýček S. Z. Sakall. # Jedna z hlášek: „To dítě spolklo hodinky. Rychle, zavolejte doktora!“ „A taky policii, byly zlaté.“ # Musím doporučit! # [viděno: TV, sluchátka, EN sub] # příběh 8 | hudba 8 | humor 6 | akce 1 | napětí 1 | pustil bych si znovu 8 (15.07.2012)

Pohádkovost k vánočním komediím bezesporu patří – ale ovšem jen tehdy, naplňuje-li se nějakým zázračným děním (jako v uchvacujícím filmu Život je krásný) či alespoň událostmi majícími takovou tvářnost (jako v Zázraku v New Yorku). Prostoupí-li tento aspekt lidskou psychologii, zploští se celé vyprávění a po sebemenší sněhové přeháňce po něm nic nezbude. A tak tomu je i v případě Vánoc v Connecticutu, jejichž happyend nepůsobí zdaleka tak útěšně, jak by mohl – a snad i měl. Uspěchaně odvyprávěný příběh postrádá osudovějších dramatických poryvů, které jsou u lásky (a zvláště té probouzející se) neodmyslitelné (vždyť jde o život sám!) a jež zde chabě zastupují existenční hrozby (ostatně nikoliv tak vážné, jak se v posledku ukáže). Herecky vše stojí a padá s Barbarou Stanwyck, jež však také nejednou působí, jako by hrála, že její postava celoživotně jen hraje. Postrádal jsem niternější vstup do povah a osudů všech zúčastněných, ještě jednu vrstvu, na níž by se všichni nevědomky setkali – aby se nakonec mohli stkát (a ne jen se potýkat). Uznávám, že za chladných zimních nocí snímek jistě zahřeje; během svátků vánočních bych si ho však asi nepustil. (14.07.2016)

„Johne, drahý.“ - „Ano, miláčku?“ - „Když mě líbáš, nemluv o trubkách.“ Vánoční film začínající potopením lodi…byl ovšem rok 1945 a doba vzniku se zkrátka promítla. Jinak jde ale o klasickou (předvídatelnou) romantickou komedii, která až na ten sníh, nazdobený stromek a rolničkovou znělku vánočně vlastně příliš nepůsobí (alespoň na mě ne). To však nevadí, protože jak humorem (úvod v nemocnici, vymýšlení výmluv, nejistota „paní domu“, strýčkovy průpovídky atd.), tak romantikou (příjemné jiskření mezi hlavním párem), má film jistě co nabídnout. I když prim postupně začne hrát druhý jmenovaný žánr, a vtipnost si sem tam vybere slabší chvilku, film stále slušně baví a člověk mu i leccos rád odpustí (třeba přeměnu gurmánského námořníka na pana Dokonalého či to „dabované“ dítě). Především díky odzbrojující Stanwyck a pohodové atmosféře to vidím na slušné 4*. „Zvláštní…dítě dnes ráno vypadá jinak.“ - „Nevypadal byste jinak, kdybyste spolkl hodinky?!“ – „Ale je blond. A má zuby. A mluví!“ - „Pane Yardley, nemáme čas dělat inventuru!“ (13.07.2016)

Ach, tá staromilská morálka... páčilo sa mi ako rodiaci sa vzťah Elizabeth a toho námorníka podliehal týmto starým zásadám. Film, ktorý dokáže navodiť príjemnú vianočnú atmosféru a ktorý je plný skečov, vtipných situácií, milého strýka kuchára a hlavne skvelej B. Stanwyck. Jej herecký prejav ma vždy dokáže opantať. Silný nadpriemer. 85/100 (15.01.2018)

Bláznivých hollywoodských komedií zlatého věku už jsem viděl poměrně hodně, vlastně i těch s vánoční tématikou. Tahle nijak zásadně neční nad své kolegy - pobaví pár dobrými fóry a má takovej ten good feeling, kterej od toho člověk čeká. Co zaujme, je poměrně odvážné zobrazení nevěry coby něčeho, co je u hlavních postav v pořádku, pokud jsou zamilované (ono teda o nevěru nakonec nejde, což ale Dennis Morgan ve filmu neví). Něco takového mi přišlo pro éru Heyesova kodexu... nečekané. Zároveň už tam taky vystrkuje nesmělé růžky ženská emancipace, která v poválečné době nabírala čím dál větší obrátky. (23.12.2019)