poster

Když kámen promluví

Dokumentární / Životopisný

Česko, 2010, 75 min

Scénář:

Viliam Poltikovič
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Splasher
    ****

    Pan Dušek je výborný vypravěč a určitě i velmi dobrý pedagog. To člověk pozná na první poslech a pohled. Jeho myšlenky mě už dříve dokázaly zaujmout. Ať už v kusých rozhoverech pro televizi nebo v rádiu. Proto jsem se na tento dokument hodně těšil. Dokument je to zajímavý. Akorát mi trochu zamrznul úsměv, když jsem se na něj podíval z výšky klenby katedrály sv. Víta (ten nadhled že?) a uviděl jeden velký stín obřího kamene, který mi řekl 3 slova: New, Age, Propaganda.(4.11.2011)

  • Krosmen
    ****

    Tenhle film je samé chození a povídání, ale chození po pěkné krajině a povídání o věcech, které jsou trošku mimo hlavní události dne. Na pár minut trvání dokumentu se podíváte do vnitřního světa člověka, který ztvárnil mnoho roztodivných rolí. A je to svět trošku odlišný. Asi ne každý objímá kameny a staví obyvatelné domy z písku. Dušek si prostě užívá života a působí až étericky (nadzemsky ;-)). Bylo to příjemné setkání.(24.6.2011)

  • Pepinec
    **

    Tady si očividně nerozumíme. Já mám Jardu zrovna tak rád, jako vy, a zrovna tak je mi sympatický jeho postoj k životu. Kdyby se tu hodnotila osobnost Jaroslava Duška, máchám tu všemi hvězdami, které mi přijdou pod ruku, ale že tu spíš hodnotíme práci Viliama Poltikoviče, můžu máchat leda tak prostředníčkem. Duška je pro jeho osobité názory potřeba vykreslit jako novodobého vizíra a ne jako pošahaného egocentrika. Tolik tedy ode mě a teď nechám opět hovořit kameny. (Filmfest Hurghada 2012, 12/67)(29.12.2012)

  • Sinecod
    ****

    Žádný životopisný film nehledejte, je to 75 minut vět a otázek, které si jistě i sami pokládáme a nemusíme u toho mluvit se šutrem. Jsme lidé zvědavý, chceme prostě "vědět". Lehce povznášející snímek o člověku, který není naštvaný a co se nehádá, protože by ho to stálo čas a energii. Jo a asi jo, je lehce švihlej:). Viděno na Festivalu českých filmů Plzeň, škoda jen za předprojekci, protože té se Poltikovič a Dušek neúčastnili.(20.4.2011)

  • Big Bear
    ****

    Jaroslava Duška mám rád od prvního shlédnutí Pelíšků. Přiznám bez mučení do té doby jsem jej neznal. Od onoho posvátného roku 0 jej však sleduji a vždy jsem rád, když se někde ochomejtne ve filmu, nebo uvádí např. Českého lva. Nelze opomenout ani jeho účinkování v rozhlase , či jeho divadelní vystoupení jemuž pro mne doposud vévodí zpracování Cavemana. Dokument mapuje jeho vzpomínky na dětství na Sázavě, kdy se dle jeho slov u něj formoval onen zájem o podstatu radosti z pouhého bytí i jeho současné názory včetně propagování Dohod Toltéků... Jeho niterné upřímné vysvětlování svých názorů a poznatků je věc, která musí jednoznačně nutit racionálně a materiálně založené jedince ťukat si na čelo či rovnou vytáhnou telefon a volat Centrum krizové intervence v Praze Bohnicích...(I když blázen by zase nenazval naše současné společenské uspořádání a fungování koncentrákem !!!). Pro ostatní je Dušek neskutečně pozitivní bytostí (s vlastním kompostem v sobě:-) ), žijící si po svém. Já osobně si myslím, že postava Jaroslava Duška je jen do lidské podoby převtělená jiná bytost z vesmíru. Sbírá tu informace o lidech a snaží se jim ukázat i jiné způsoby našeho bytí zde. Až skončí své poslání, nasedne do vesmírné lodi a zmizí do své galaxie světla a radosti :-)) Přeji si aby zde na své misi vytrval co nejdéle! * * * *(3.11.2011)

  • - Natáčení scény setkání s delfíny probíhalo v Nerezine na ostrově Lošinj. Hlavní protagonista Jaroslav Dušek tvrdil, že delfíny není třeba hledat, že stačí vyplout na moře a oni, budou- li chtít, připlují. Během natáčení se tak několikrát skutečně stalo a delfíni oproti očekávání nejednou připluli až k vesnici. (nerezine)