Když kámen promluví

„Kam bych ji ukryl (informaci), kde ji nebude člověk hledat. Na nejvyšší horu…. tam vyleze, zakopat ji hluboko….on ji určitě vyhrabe,.... na dno oceánu...tam se potopí ….vložím ji přímo „do něj“. Myslím, že toto rčení (pojednávající o stvoření člověka bohem) vystihuje mnohé zde vyřčené a byť jsem z přesvědčení ateista, zcela chápu a rozhodně mi není samotná podstata (myšlenka) proti srsti. Čistě objektivně, (filmařsky) těžko (o)hodnotitelné. Tohle je veskrze pocitová záležitost. Tentokráte žádné sáhodlouhé komentáře, snad postačí, když napíšu, že Jarda mě (téměř) přesvědčil, že je to (viz samotný název dokumentu) možné. Minimálně mě „přinutil“, zamyslet se nad spoustou zde vyřčeného. To není zase tak málo a mám pocit, že o to tu (mu) šlo. P.s. nevím, jestli to byl skutečně sen nebo se mi to doopravdy zdálo, ale tu holou prdel (v závěru) jsi si mohl Jardo skutečně odpustit :-) zajímavý (zcela výstižný) komentář (pro mě): uživ. MaMitti (17.09.2012)

Hodně jsem se na to těšil a trochu jsem se bál celé té formy a podání, protože s těma hláškama a "moudrama",které tam Dušek háže-z hlavy rovnou na kameru-se celý projekt mohl lehce zvrhnout buď v jakousi skorobibli rádoby-free-eko-bio-intelektuálů, nebo třeba až nelichotivý obraz jednoho chudáka, který je zralý na rekreační pobyt ve cvokhausu.......Pravdou je, že s tou záplavou (někdy více jindy méně smysluplných) myšlenek se tenhle dokument pere chvilkama trochu těžce, nezáživně a v kolísavém tempu..ale nakonec to celé statečně ustál a jde "jen" o bližší pohled na život jednoho člověka, který si to žije tak trochu po svém..........osobně jsem za takový projekt rád (15.04.2011)

Neuvěřitelné. Píšu sem po návštěvě premiéry v Praze, které se účastnil Poltikovič i Dušek. Na dokument je to příliš odvázané a nabité informacemi všech směrů a druhů. Inu jaký Dušek, takový dokument o něm. Byl jsem unesen atmosférou ve filmu i v sále. Přesto že je to film relativně krátký, trvalo to jakoby věčnost. Ale ne tím otravným způsobem, který známe ze všelijaké jiné tvorby, kdy se děj vleče úplně nezkutečně. Tady mi bylo v tom nekonečnu dobře. A samotné odpovídání Jaroslava na divácké otázky po skončení, nastolilo opravdu srdnatou atmosféru, i když se to zdá být divné v tak velkém počtu lidí. (04.03.2011)

Tenhle film je samé chození a povídání, ale chození po pěkné krajině a povídání o věcech, které jsou trošku mimo hlavní události dne. Na pár minut trvání dokumentu se podíváte do vnitřního světa člověka, který ztvárnil mnoho roztodivných rolí. A je to svět trošku odlišný. Asi ne každý objímá kameny a staví obyvatelné domy z písku. Dušek si prostě užívá života a působí až étericky (nadzemsky ;-)). Bylo to příjemné setkání. (24.06.2011)

Jeho logicke eseje a pohlady na zivot su mi blizke, mam v tom jasno uz velmi dlhu dobu, takze nic nove pod slnkom. Charizmaticky vesely normalny typek, tak ho vidim ja. Nic nadprirodzene a nepochopitelne. Nie, nevymyl mi mozog. Dokumentik na jednicku. Chcem opat stretavku, vtedy je na svete o nieco veselsie :) THE END! (11.01.2018)