Krevní odpuštění

,,NESTOJÍ O UZAVŘENÍ MÍRU. CHTĚJÍ NÁS VIDĚT TRPĚT“.... /// Taťka sejmul Sokola (pana Sokola). Pak už zbejvá jen jedno – (vlastně dvě) - nabít zbraň a zůstat doma. Poslechněte příběh o životě v izolaci. Samo taky vo životě v Albánii a jejich kulturních odlišnostech. Cestopisná (?), dějepisná, občanská nauka (všude kurva nemůže bejt akce!) o chlapech, co maj výdrž (dodržovat a lpět na píčovinách). Atmosféra, až člověk cejtí (možná to i chce), jak se to schyluje k průseru a tragédii. Jo takhle – abych mohl čumět někomu do rodiny! Parchantíci se s ,,izolací“ vyrovnávaj tak nějak po svým, Nik se nudí a já vlastně taky. Vítězství obsahu nad formou. Chybí mi údernost, emoce jsou rozmělněný do dýlky, dělat činku z květináče nehodlám ….a cca 90 minut čumět na domácí vězení? ,,No maj to blbý no…“ Co tam máš dál? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám parchantovi vhodnou zemi pro domácí vězení. 2.) Chystám se v Albánii někoho sejmout. 3.) Zajímá mě, co říká KANUN. 4.) Thx za titule ,,larelay“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.11.2012)

Abnormálna aktuálnosť miestnych pomerov je pre tamojších obyvateľov bežnou vecou. Príbeh rodinnej krvnej pomsty má však ďalekosiahle dôsledky. Skúma náš vzťah s nedokonalými rodičmi, našu slabú empatiu a prospechárstvo pri krízových situáciách. Filmovo je dej dosť úmorný a zároveň silný, ale schádza mu niečo k tomu, aby rozprával ešte viac situačne a s vyššími umeleckými zámermi. (14.06.2018)

Vzorový námět vzorově ukazující to, o čem mi táta vždy mluvil, když povídal o Albánii nebo Makedonii. Je zajímavé, že horkokrevné Albánce tu perfektně dokázal ztvárnit právě americký režisér. Nebývá to zvykem, o to větší pozornost si film zaslouží. Jen se připravte na skutečnost, že film vůbec nevypadá jak z roku 2011, ale jak kdyby byl natočen v roce 1991. (22.10.2020)

Tak toto byl film přesně dle mého gusta. Až se mi nechce věřit, že ho natočil americký režisér, jak silně z něj dýchala albánská mentalita. Už i v Albánii se zřejmě mladá generace začíná vzpouzet tradicím rodu. Tento generační rozpor je gró tohoto velmi civilního snímku... Mladí lidé už nechtějí pokrevní mstu, jež uvrhává rody do dlouhodobé nenávisti a izolace. Naopak chtějí řešit majetkosprávní spory způsobem, jenž je neomezuje na osobní svobodě. I proto stojí vidět film až do konce, protože vyústění je zcela nečekané. P. S. Za přečtení stojí i pracovní životopis Joshuy Martona. (31.03.2012)

tak ako je pre mna tazko predstavitelne, ze sa niekde este zeny za udajnu neveru kamenuju, tak je pre mna nepredstavitelne, ze sa niekde (Albansko) este uplatnuje zakon zub za zub, oko za oko. A ak aj krvna pomsta nebude uplatnena, tak je vasa rodina, okrem zien, odsudena na niekedy az dozivotne domace vazenie. Nuz, a presne o tomto je tento vyborny film. Pre kus pody dojde k rodinnej tragedii, ktora postihne nielen samotnych akterov a obet vrazdy, ale najma ich rodiny. Mlady Niko je cerstvo zamilovany, mlady muz, ktoremu jeho otec takto znici jeho idealy o bezstarostnom zivote. Potom, ako jeho otec zije v utajeni, lebo sa pricinil o zavrazdenie svojho nepriatela, Niko musi neustale trcat doma, bez kamaratov, bez akehokolvek socialneho kontaktu. A to je naozaj na nevydrzanie. Tak sa rozhodne vziat veci nakoniec do vlastnych ruk. Velmi presvedcive, velmi posobive... Moze sa zdat, ze film je utahany, ale kazda jedna minuta ma svoj zmysel a ja som si kazdu chvilku ci so slovami alebo bez nich, naplno vychutnavala. (31.10.2012)