Krevní odpuštění

O krevní mstě jsem mnohé četl, ale netušil jsem, že je v Albánii dosud tak živá. Vyvražďování mužských členů rodiny v rámci hesla "krev za krev", která někdy znamenala doživotní domácí vězení mužských členů nebo neustálé prolévání krve... Ani socialismus ani "svobodný" kapitalismus tento strašný systém nedokázal vykořenit. V konfrontaci s moderní společností s mobily a počítači to bije do očí zvlášť a to dělá tento film velký. Zajisté se tento počin podařril dík spolupráci albánských filmařů se zkušenými kolegy dalších zemí, ale to nesnižuje jeho hodnotu. Dávám s klidným svědomíim pět hvězdiček. (02.04.2017)

Velmi zajímavá sonda do života současné albánské vesnice. 1) Můj první albánský film v albánštině mě, věru, nezklamal. Kontrast balkánského vesnického života, moderních technologií a živé tradice je působivý._____ 2) Pravidla krevní msty v Albánii najdete pod pojmem kanun a besa._____ 3) 43letý Američan Joshua Marston (scénář, režie), původně fotožurnalista (Life, ABC News), učil rok angličtinu v Praze, než se vrátil do Států, aby si udělal magistra v politologii. Až pak se vrhl na filmová studia a začal natáčet krátké filmy._____ 4) Zaujali mě mužný Tristan Halilaj (Nik) a Erjon Mani (Nickův kámoš, motorkář Tom)._____ 5) Celkem to vidím na čtyři slabší hvězdičky. (05.12.2018)

Těžko si představit snímek o albáncích a albánských problémech natočený američanem. A hle, světe div se, Joshua Marston má zřejmě balkánské geny. Film o domácím vězení může smrdět nudou a pro mnohé filmové strávníky také smrděl. Ale to byl přeci záměr. Jak jinak ukázat divákovi tu tíživost situace v izolaci, která našeho mladého hrdinu nakonec donutí k osudnému kroku, než nám ukázat alespoň část té na nervylezoucí nudy. Pak můžeme lépe pochopit jeho konání. Slabší 4. (31.05.2013)

,,NESTOJÍ O UZAVŘENÍ MÍRU. CHTĚJÍ NÁS VIDĚT TRPĚT“.... /// Taťka sejmul Sokola (pana Sokola). Pak už zbejvá jen jedno – (vlastně dvě) - nabít zbraň a zůstat doma. Poslechněte příběh o životě v izolaci. Samo taky vo životě v Albánii a jejich kulturních odlišnostech. Cestopisná (?), dějepisná, občanská nauka (všude kurva nemůže bejt akce!) o chlapech, co maj výdrž (dodržovat a lpět na píčovinách). Atmosféra, až člověk cejtí (možná to i chce), jak se to schyluje k průseru a tragédii. Jo takhle – abych mohl čumět někomu do rodiny! Parchantíci se s ,,izolací“ vyrovnávaj tak nějak po svým, Nik se nudí a já vlastně taky. Vítězství obsahu nad formou. Chybí mi údernost, emoce jsou rozmělněný do dýlky, dělat činku z květináče nehodlám ….a cca 90 minut čumět na domácí vězení? ,,No maj to blbý no…“ Co tam máš dál? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Hledám parchantovi vhodnou zemi pro domácí vězení. 2.) Chystám se v Albánii někoho sejmout. 3.) Zajímá mě, co říká KANUN. 4.) Thx za titule ,,larelay“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (03.11.2012)

Tak toto byl film přesně dle mého gusta. Až se mi nechce věřit, že ho natočil americký režisér, jak silně z něj dýchala albánská mentalita. Už i v Albánii se zřejmě mladá generace začíná vzpouzet tradicím rodu. Tento generační rozpor je gró tohoto velmi civilního snímku... Mladí lidé už nechtějí pokrevní mstu, jež uvrhává rody do dlouhodobé nenávisti a izolace. Naopak chtějí řešit majetkosprávní spory způsobem, jenž je neomezuje na osobní svobodě. I proto stojí vidět film až do konce, protože vyústění je zcela nečekané. P. S. Za přečtení stojí i pracovní životopis Joshuy Martona. (31.03.2012)