Náš domov

Téma, které osloví a napoví (mě určitě :-) ). Přesto mi astrální svět (město) v tomto podání nebyl zrovna nejsympatičtější – mám na mysli to high-tech vyobrazení jednotlivých institucí, chyběla mi tam víc určitá řekněme esencialita. Ta přítomná v podobě lyrického sezení na trávníku a naslouchání překrásné hudby mi právě nekorespondovala s technologiemi budov a zařízení „třetího tisíciletí“ – trochu mi to připomnělo jednu ruskou pohádku, na které jsem byla v první třídě se základkou v kině a jejíž název jsem třeskutě zapomněla (bylo to o duších dětí, které se připravují na svůj vstup do těla a mají se narodit té které konkrétní mamince, děti předtím, než se narodí maminkám vyrábí různé dárečky, tenkrát mi to naprosto učarovalo….kdyby někdo věděl, o co jde, uvítám název pohádky, děkuji). Vyhovovalo by mi víc lazení astrálu do Harmonie s přírodou, potažmo s vesmírem, ne s hudbou technologií budoucnosti....Ale jinak je Nosso Lar opravdu pozoruhodné a velmi jiné dílo. Nejsilnější scéna ve filmu pro mě byla ta, ve které zástup Duší vítal zbídačené příchozí židovské duše….Nevím, jak hodnotit, něco mezi třemi až čtyřmi hvězdičkami. (13.12.2011)

Radko*** se ptá a jak bude po smrti, a odpovídá slovy J. H. Krchovského; v našem regionu si asi vystačíme sami - já bych zůstal u Ladislava Klímy. Brazílie je velká země, a tutíž i osetá mnohými proroky, kteří - na rozdíl od největšího proroka, který nenapsal jediné slovo (a léčil), popsují stohy papíru (a neléčí). Podobným velkoproducentem jako Chico Xavier, je i Phil Glass, který také ví, co se lidem líbí, a dá jim to při jakékoli příležitosti. (28.12.2017)

CITÁT - ....a brzy jsem zjistil, že již nepatřím do světa živých......... Ty přechody z UMBRA (očistec) do reality (minulost) jsou velmi povedené. Pokud bude očistec vypadat takto, podle brazilské předlohy, tak to se máme po smrti na co těšit. CITÁT - Nadešel tvůj čas......... Vítejte v Nosso Lar. Že by to byl Ráj? Hlavní hrdina doktor André Luizi zemřel. Probudí se v očistci a zjistí, že modlením se dá postoupit o něco výš. Dostává se do jakého si ráje, ale jeho povaha je zatím neklidná. Příkladem je krádež polévky. Jsem zvědav, jak se s tímto novým světem zvaným Nosso Lar, vypořádá. CITÁT - Je škoda, že jsi sem přišel jako sebevrah......... A kdo by tušil, že hněv, nenávist, závist, egoismus a nesnášenlivost budou součástí diagnózy? Pěkná kamera (Ueli Steiger ASC), dobrá hudba, zajímavý námět. Je to hodně o víře, lásce, životě, smrti a reinkarnaci (znovuzrození). CITÁT - Díky Bohu, že jsem ateista.......... Svět ve kterém teď André žije je sice nádherný, plný barev, života, budoucích technologií, klidu a uzdravování, ale za mlhou je vidět byrokracie, zamlžování a....práce. CITÁT - Možná to není to nebe, o němž jste snili, budeme ale o každého pečovat s láskou............ André Luizi prožívá své Peklo. Je to hodně o náboženství a víře, ale je to divákům vkládáno postupně a nenásilně. Stačí se věnovat hudbě a vizuálním efektům a zapomenete na Boha. Jedna věc se tomu dá vytknout. Kdyby to všechno fungovalo tak, jak je v příběhu naznačeno, byla by naše Planeta plná dobrých lidí, ale opak je pravdou, zlo a nenávist se spíše množí. CITÁT - Život nekončí a Smrt je temná hra iluzí.......... Konec příběhu je fakt síla a já brečel víc než černá služka Ismálie. Během příběhu jsem si celkem klidně naplánoval svou příští inkarnaci. A co André Luiz? Ten dodnes pokračuje v práci. Natočeno podle spisů média Chico Xaviéra, jenž zatím napsal šestnáct knih o životě v duchovním světě. Sám si ve filmu zahrál malou roli a to sedícího a meditujícího muže u rybníka. (20.04.2013)

Zvláštní film. Ale co je zvláštní, tak komu se chce, tak může přemítat nad tím, proč je to zvláštní, a třeba ho to bude zajímat. Já mám z tohoto filmu rozpačitý pocity, protože mi přijde až moc schématický. Postrádám přesvědčivé charakteristiky postav, a rovněž víc propracované možnosti, které jsou důvodem proč zde člověk, lidstvo tohoto druhu, ke kterému patříme, je. K čemu bychom byli někomu, kdo nás stvořil? Co z nás má? http://www.youtube.com/watch?v=fwCKg16moGs (14.05.2013)

Mal som pocit, že pozerám nejaký zfilmovaný jehovistický leták plný pastelových farieb a ľudí s nasilu vyhrotenými idiotskými úsmevmi, ktorí sa pokrytecky tvária šťastní, za čo by som im všetkým najradšej popridrbával na držku! A ešte aj za to ich neustále chytanie sa za ruky a potľapkávanie sa po pleci! Ak podľa tejto agitácie ma čaká '' hore'' práca, tak im na to z vysoka seriem, lebo to vyzeralo, že sa tam nič iné nerobí, len chodí do rachoty, lebo bez nej si nič nezaslúžite ani tam! Avšak niečo na tom filme bolo, čo mi bráni, aby som tomu dal odpad. Nejak, až podozrivo, ma nevytáčal. (13.09.2012)