Café de Flore

Dvě zatraceně dlouhý hodiny, dvě hodiny při kterých mi fakt bylo krásně, přitom zároveň dvě hodiny při kterých místy mrazí. A po těch dvou hodinách sem s rozumem v koncích, nevim totiž, 5 nebo 4 hvězdy? Nevim. A je mi to jedno. Dám 4 s tim, že nemám co bych vytknul, přesto to necejtim na pět (divný). Osobitej styl jakym je to natočený mě naprosto nadchnul, stejně tak casting a stejně tak soundtrack - ten sem mimochodem stahoval už během filmu. Neuvěřitelně se těšim na druhý shlédnutí. (23.01.2013)

Ani som pred pozeraním nevedel, že to je môj druhý film od Jeana -Marca Vallého a opäť za plný počet?! Hmmm, náhoda...?! V podstate presne to, čo som napísal na jeho film C.R.A.Z.Y. platí aj pre Café de Flore. Film, ktorý nie je bezchybný a keby som chcel na ňom nájsť slabšie miesta, prípadne "nelogickosti" tak ich silou mocou nájdem. Čo z toho, keď som pozeral ako prikovaný a emócie prebili rácio. Film, ktorý je citlivo napísaný, s poriadnou dávkou kreativity zrežírovaný (+nesmiem zabudnúť na strih, kameru a znovu parádnu hudbu -PF a Sigur Ros) a skvelo zahratý všetkými zúčastnenými. Malý veľký film, ktorý musí byť istou autorovou projekciou a terapiou(?), pretože jeho osobný vklad a zanietenie z filmu priam trčí. Film, ktorý ma dostal a tu sú slová, analýzy, komenty a všetko okolo vlastne zbytočné.. ...a pozdravujem svoju spriaznenú dušu:) (22.10.2012)

Dva příběhy, dva životy a tytéž osoby, nebo spíše duše....čisté a křehké, bolestné a přesto tak očišťující. Pravé přijetí je v pochopení a odpuštění....to je poselství. Prý nakonec všichni pochopíme, že ani karma není....asi to bude ještě pár životů trvat, ale už ta cesta....sakra to je taková síla... (09.02.2015)

Musím to napsat, aby bylo vidět proč nedávám plných hvězd. Ještě před dětmi bych dala, ale od doby co jsem mámou nedokážu koukat na filmy s dětmi které jsou jakkoliv nemocné, postižené nebo nedej bože ztrápené. Strasně to bolí v mým mateřským srdci, nemůžu to vidět a přiznám se, že i tady jsem přivírala oči a sem tam film přetočila. Každopádně děj, herci a téma úžasné, nemám co vytknout, včetně nádherného Kevina a téměř uměleckých postelových scén s Evelyn. Rozhodně doporučuji zkouknout, já na to znova prostě nemám koule. (18.02.2016)

Nedávno jsem došel k závěru, že pokud je u některého filmu uvedeno žánrové označení drama + romantický, tak to bývá předzvěstí katastrofy. Nicméně, najdou se i výjimky. Tohle je právě jedna z nich. Hnedle první vstup vypravěčky na mě udělal velký dojem a dával na tušenou, že by se v následujících dvou hodinách trpět nemělo. No posuďte sami, komentář ke chlapci s downovým syndromem ve znění "... a tohle je chlapec, který nemá jediný důvod ke štěstí a ani dost rozumu, aby si toho byl vědom..." jistě zapůsobí na každého. Tím spíše pronesený v libozvučné francouzštině. Právě vypravěččiny úvahy byly tím nejvíce krásným na celém snímku. Dále jsem se trošku obával, že mě příliš neosloví jednotlivé rodinné příběhy. Oslovily! Dokonce oba. Muzika od Sigur Rós nádherně dotváří atmosféru, protože tahle banda ani špatnou hudbu tvořit jaksi neumí. Opravdu citlivý a příjemný snímeček o životě, o rodině a o štěstí. V závěru musím pochválit moc pěkný a emotivní střih i ne úplně triviální pointu a poselství (oproštění se od vlastní sobeckosti a vzdání se nejmilovanější osoby pro její nejlepší dobro - prolínání časových rovin a úžasná metafora s přeříznutím provazů na mě udělala opravdu dojem), kvůli kterému se nakonec přikláním spíše k těm 4 *. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatela mat.ilda. (05.06.2016)