Cesta domů

Krajina oděna do sytých podzimních barev, vesele cvrlikající ptáci a usměvavé děti vykračující skotačivě po pěšině. Ještě podotknout, že jde o zpomalený záběr a každého odpůrce kýče musí jímat infarkt. Mám slabost pro povrchně krásné věci, zvlášť pro ty, mezi nimiž má své pevné místo hojný výskyt detailních záběrů na sofistikovaně krásnou tvář Zhang Ziyi. Na neforemně oblékanou venkovskou dívku až příliš krásnou. Ale zpět ke kýčovitosti – jádro Cesty domů tvoří prostinký romantický film, který vypráví především obrazem, přesněji barvami. Z tohoto hlediska má blízko k podobně plochému Hrdinovi. Jenže Hrdina nepřipomínal lepší kus od Rosamundy Pilcherové. Zhang natočil tak krásně naivní, krásu čínských tradic a přírody vyzdvihující kus, že člověku ani nepřijde na mysl, k jakým hrůznostem v rámci tzv. „kulturní revoluce“ ve skutečnosti docházelo. Ale on se rozhodl to negativní ignorovat a pro jednou pohlédl na svět přes růžové brýle, to mu neberu a neberu to ani těm, kterým podobně lehká porce umění (všehovšudy zastoupena úmyslně zdlouhavým prologem a epilogem) dostačuje. Minimálně k úvaze nad postavením čínské ženy ve striktně patriarchální společnosti tento snímek poslouží. 65% Zajímavé komentáře: tombac, Aidan, Lookass (18.05.2009)

Yimou Zhang dokázal natočit krásné filmy, dojemné, lidské, silné, i když zaměřené jen na obyčejné lidi. Ale i jejich osudy jsou silné, a právě to je film "Cesta domů". Lidsky krásné, dojemné, se silnými scénami, které jsou na první pohled obyčejné. Ale jak mladá Zhao běží za svým milým s jídlem, ale nedostihne ho, je dechberoucí. (04.06.2017)

Skoro je až k podivu, že před Hrdinou a Klanem létajících dýk točil Zhang Yimou filmy jako Cesta domů (The Road Home). Je to filmové ztělesnění jednoduchosti a prostoty a zároveň důkazem, že i v nich se může skrývat neuvěřitelná krása, půvab, síla. ___ Současný začátek a konec mi ne úplně seděl, takže 90%. (29.12.2004)

Jednoduché a průzračně čisté filmové vyprávění o oddané a silné životní lásce, přesněji řečeno o jejím počátku i o tom, že nakonec sice vždy zůstane jen jeden, ale vydřená, zasloužená a naplněná (přestože jeden výrazný filmový odkaz na začátku filmu hrozí předzvěstí čehosi jiného) láska nekončí smrtí, "pouze" navždy jas a krásu všech barev života přehluší teskná šeď smutku. (13.12.2006)

Nečekal bych, že Zhang Ziyi nebude nejpůvabnější během baletní kreace s mečem, ale nabalená v červené bundě a tlustých teplákách a dychtivě vyhlížející svého milého. Zapomeňte na všechny ty Tygry a draky, Klany a Hrdiny, už v Cestě domů byla čínská kráska nejpřesvědčivějším ztělesněním nevinnosti a křehkosti. Není mnoho dojemnějších okamžiků, než při působivé ukázce lidské vzájemnosti během nesení rakve ke studni a když je skrz zdi vesnické školy znovu slyšet roztomilá věta: "Veď si poctivě deník". Sic jednoduchý, ale nádherně sentimentální a obrazově vytříbený příběh... Asi to nejlepší, co jsem doposud z čínské tvorby viděl. Už se moc těším na další starší Yimouovy kousky. (31.07.2006)