Vinou lásky

Ve Studené rybě jsem objevil tuhle vnadnou japonskou herečku (Megumi Kagurazaka), tak jsem hledal další její počin a když jsem našel mix horor/erotický, tak nebylo co řešit a s nějakým svlékáním podprsenek se dalo počítat. Né, nejsem úchyl a neujíždím si na nahotě jen jsem chtěl vidět tuhle herečku zcela odhalenou a v tomhle žánrovém mixu mě to i zajímalo o co půjde. Bylo to rozdělené na zajímavé a odlišné úsekové částí, které do sebe na konci zapadli, jak puzzle a hlavně díky už několikrát zmiňované herečce a hlavně jejím kozám mě to udrželo v pozoru až do konce. Dávám 80% (12.11.2018)

Zaujímavo poňatá interpretácia románu Franz Kafka: Zámok, založená na skutočných udalostiach, zobrazujúca trpký osud japonských prostitútok. Najdôležitejšia postava je mladá Izumi, ktorá je unudená a znechutená svojím doterajším stereotypným životom v uzavretom prostredí a tak sa snaží nájsť útechu v niečom novom. S tým ako nachádza šťastie sa stáva smelšia, pôsobí sebavedomejšie, krajšie, no stále sa jej nedarí začleniť do spoločnosti. Cíti, že tam nepatrí. Film sa postupne mení na hľadanie akéhosi zámku, ktorý je však symbolom zmyslu života. Ide o emocionálnu intelektuálnu psychologickú drámu, ktorej porozumieť je umenie ;) (14.01.2012)

Dvě uřvané děvky, každá jinak a obě úplně stejně iritující. Dojem mi spravila až klidná a vyrovnaná matka Mitsuko. Na rozdíl od ostatních Sonových filmů tenhle postrádá něco, co člověka přimrazí k židli a nenechá v klidu od začátku do konce. Náboj v sobě nemá ani nechutná růžová barva, ani nechutné tělesné ostatky. Nechutně jsem se u toho nudila. (22.02.2013)

Musím říci, že japonský přístup k sexu mi připadal vždycky poměrně zajímavý. Pravda, takhle z druhého konce zeměkoule se zdá trošku odlidštěný a zbavený citů (o macho/sexismu nemluvě), ale ten jejich obecný přístup: "Máš to rád, tak to prostě dělej, o nic nejde, je to lidské," je docela sympatický. Na Koi no tsumi jsem zíral doslova s otevřenou hubou, docela šíleně pojatý příběh o hledání sebe samého, vlastní osobnosti a svobody i skrze ne zcela příjemné a obecně mile přijímané okolnosti a situace. Erotický film? Thriller? Psychologický horror? Sociálně-kritické drama s příměsí Kafkovského absurdna? Všechno tohle a všechno jednotlivě zvlášť. Japonsko je zvláštní kultura se stejně zvláštním přístupem k mezilidským, milostným a genderovým vztahům. V Koi no tsumi je to nádherně reflektováno, jak kriticky tak i obecně. Snad i v tomhle ohledu mě naprosto rozsekaly tři scény. První, v níž chlápek donutí hlavní hrdinku telefonovat se svým manželem a při tom jí souloží, druhá, v níž matka vedlejší hrdinky vypráví o jejím otci/svém manželovi a ní samotné a třetí, kdy si hlavní hrdinka přičupla a vymočila se před dvěma malými školáky, to jsem normálně spadl z křesla. Nejde mi, samozřejmě, ani tak o ten sexuální podtext všech scén, jako o ten obecný. Koi no tsumi je fakt zážitek, který chci a hodlám ještě několikrát absolvovat. Tohle fakt vřele doporučuji. Nejen úchylům. (14.11.2013)

Musím se ač nerad přiznat, že tentokráte jsem Siona skutečně příliš nepochopil. Podle mne se film dá brát asi z více hledisek, význam je trochu zahalen a přesahuje jej forma, která je maximálně "sexuální a erotická". Chvílemi jsem měl trochu i pocit, že se koukám na nějaký tradiční japonský "pinku-exploiter" a že ve filmu je až nadmíru "přesexováno" ... Navzdory těmto výhradám jsem se žádného zklamání nedočkal. Sion Sono je stále v absolutní formě a předkládá nám totální osobnostní rozpad jedné uťáplé 30ti leté ženušky na pozadí nuceného sexu, prostituce, hledání sebe sama až totálního úpadku a sebedestrukce. Příznivcům japonské kinematografie a režiséra rozhodně doporučuji a opět tleskám!!!! Super snímek!!! (25.12.2011)