Vinou lásky

Kdo viděl film Studená ryba, ten si musí pamatovat luxusní mlíkárny, kterejma se pyšnila manželka přizdisráče, ze kterýho se stal hustej killer. No a jelikož ty mlíkárny byly luxusní, tak proč se na ně nepodívat znovu, víc a nepřidat k tomu i zbytek. Takže zde vidíte, že jsem měla více než dva pádné důvody se podívat na film Vinou lásky. K mlíkárnám už mám i jméno - Megumi Kagurazaka. Milá Megumi hrát možná neumí, ale koho to sere, když má kozy skvělé. Ne jsem zlá umí hrát. Když nahá stála před zrcadlem a říkala - Ochutnejte...Píííčo já bych koštovala celej večer. Jenže její manžel jí prcá (slovně) a Megumi tak nemá na čím kolíku skákat. A to je problém. Netrvá dlouho a z práce, kde nabízí k ochutnávce párečky, začne ochutnávat párečky ona a to moc ráda a navíc za prachy. Za nej kámošku bude mít vysokoškolskou profesorku, která je kurva zkurvená - dá všem jen Megumi ne. No a na konci filmu nám Megumi ukáže, že na to chčije. Co dodat. Hororový to moc nebylo, ale erotický dost, já se u Megumi luxusně udělala, u její kámošky podruhý...takže (u)spokojenost. Díky uživateli Pedross800, že jsem si mohla u filmu zase krásně promasírovat čičinu, máš to u mě ! (12.11.2016)

Niečo medzi drámou, hororom a ultra soft pornom. Vizuálne dokonalé dielo aj čo sa týka hereckého obsadenia. Hlavná postava Izumi ako žena dvoch tvári. Prvá osoba je prsnatá žena v domácnosti, ktorá sa dokonale stará o svojho manžela. Tá druhá je prsnatá nymfomanka, ktorá podáva zaujímavé výkony v posteli. Ako tu už niektorí načrtli minutáž by som ja osobne neskracoval, lebo pre mňa film nemal úpadok deja. (20.03.2013)

Zaujímavo poňatá interpretácia románu Franz Kafka: Zámok, založená na skutočných udalostiach, zobrazujúca trpký osud japonských prostitútok. Najdôležitejšia postava je mladá Izumi, ktorá je unudená a znechutená svojím doterajším stereotypným životom v uzavretom prostredí a tak sa snaží nájsť útechu v niečom novom. S tým ako nachádza šťastie sa stáva smelšia, pôsobí sebavedomejšie, krajšie, no stále sa jej nedarí začleniť do spoločnosti. Cíti, že tam nepatrí. Film sa postupne mení na hľadanie akéhosi zámku, ktorý je však symbolom zmyslu života. Ide o emocionálnu intelektuálnu psychologickú drámu, ktorej porozumieť je umenie ;) (14.01.2012)

Nejpřístupnější a nejvšestrannější Shion Sono. Motiv filmu je střídmější než v případě Suicide clubu nebo Studené ryby, ale budování atmosféry a postav jde Sonovi stále perfektně. Film k vínu na hezký zbytek večera to není, spíš destruktivní drama smíchané s pořádně naturalistickou kriminálkou. Ovšem ta typická žánrová koláž je tentokrát u Sona slabší než u předchozích snímků. (31.08.2012)

Filmařsky opět čirá symfonie sladěnosti a vizuální nápaditosti. Ale přece jenom jak už jsem od toho Shiona něco viděl, tak už to není ten wow efekt jako poprvé. Nicméně uznávám, že podobně sugestivně (nebo pouze prasácky explicitně?) by to asi nikdo jiný nenatočil – nebo alespoň v tuhle chvíli mě nikdo nenapadá. Netvrdím, že je to od začátku do konce samoúčelné, tady se určitě nabízí interpretace v duchu sexuální frustrace a toho, co „všechno se může stát“, když dojde k „probuzení“ a až kam může počáteční touha po občasném pichu zajít (navíc, když se Vás ujmou ti správní lidé, že…). Je to diametrálně odlišná tvorba od Evropy či Ameriky, která má vlastní pravidla a vůbec si neláme hlavu s jakýmikoli hranicemi. Vždy mi bylo blízké porušování zavedených postupů, konvencí a samotné umění šokovat či znechutit diváka (ať už přímo vizuálními prostředky nebo pomocí psychologického teroru), leč zde jsem měl občas pocit, že je prostě potřeba šokovat za každou cenu na úkor větší dějové sofistikovanosti či většího přesahu. I tak ale nářez jako sviňa.) (20.07.2013)