Obsahy(1)
Během filmového festivalu v Bělehradu požádal Karpo Godina osm režisérů, aby každý režírovali jeden segment filmu zachycující je v hotelu a předal jim jednostránkovou sadu instrukcí: Každý režisér vyrobí maximálně 3 minuty filmu. Film se bude odehrávat v jediné místnosti s kamerou ve stejné pozici pro všechny segmenty. V rámci každého segmentu někdo musí pronést: „I Miss Sonja Henie.“ Natáčení proběhlo v noci a brzy ráno během festivalu.
Sonja Henie (1912–1969) je legendární norská krasobruslařka, úspěšná též coby filmová herečka (pozn. uživatele Adam Bernau).
(MissJ)
Recenze (23)
I Miss Sonia Henie je hračkou nadšeného mládí talentovaných filmových tvůrců. Odlehčení je prvním zákonem a provokace je nutností v lascivnosti. Hlavním rysem je rozvernost, cynismus a exhibicionismus. Dušan Makavejev začal s baletem tváří a jazyků. Frederick Wiseman melancholicky zavzpomínal, Paul Morrissey zašel do neformální roviny a Karpo Ačimović Godina hledal poezii. Miloš Forman a Buck Henry hříčku komplexně rozšířili všemi směry a nezůstali pouze u jazyků. Tinto Brass byl vždy voyeurem a pohrával si s lidskými potřebami. Až stařešina kmene filmových hochštaplerů Mladomir 'Puriša' Djordjevič nás přes barvy zavede k obětnímu beránku, a zvuk ten zní: Sonja Henie. Nevážné, přizpůsobivé, lišácké a solidární. ()
Tak tohle opravdu není snímek, který by mě nějak víc zajímal. Ten nápad mi sám o sobě přijde docela vtipný, ale to provedení je prostě o ničem. Na tom prostoru se daly vymyslet asi i celkem zajímavější věci, ale tak dostanete to, co dostanete. Ne, na tohle, ač je to krátké, se už asi nikdy nepodívám. ()
Bez znalosti kontextu nepochopeno, a to tak že vůbec. Po shlédnutí zpětně načteno, co že to mělo vlastně být. No tak alespoň vím, o co šlo. Ale ani tak se mi to nelíbilo. PS: zahraje si tam i Forman, jehož část je asi opravdu nejlepší (ovšem nejlepší ze špatných). link ke shlédnutí 1/2 a 2/2. [30%] ()
Wtf? Tohle už ani není surrealismus nebo nějaká experimentální tvorba... tohle je spíše naprosto šílené dada. Mnohem zajímavější je celý proces tohoto a jak to vzniklo než samotný výsledek. Prostě jak si hrají režiséři po nocích - myslím, že v té době už museli mít všeci značně napito - je vcelku zajímavé sledovat. Ovšem musím říct, že ten úsek Formana a Henryho byl asi nejlepší - ne že by dával smysl, ale ten závěr byl vtipný. Za to drbající se pár jsem absolutně nechápala a ten úplný začátek byl asi ze všeho nejdivnější a silně připomínal Švankmajerův surrealismus Možností dialogu. No a rozdávající si to dvojici-trojici a poté přicházející bratr, aby řekl slečně v průběhu divného sexu, že jim umřela babička... jo tak to už bylo naprosto šílené. Hodnocení je tady nehorázně těžké - na jednu stranu dokonale a skvěle absurdnědivné, na druhou stranu nepochopitelně a chabě absurdnědivné. ()
Během filmového festivalu v Bělehradu Karpo Godina požádal sedm režisérů, aby každý režírovali jeden segment filmu zachycující je v hotelu a předal jim jednostránkovou sadu instrukcí: Každý režisér vyrobí 3 minuty filmu. Film se bude odehrávat v jediné místnosti s kamerou ve stejné pozici pro všechny segmenty. V rámci každého segmentu někdo musí pronést: "I Miss Sonja Henie". Natáčení proběhlo v noci a brzy ráno během festivalu. A můj názor? Výborný experimentální film, kterému ale do pětihvězdičkového hodnocení něco chybí. Zatím jsem ale nepřišla na to, co:) Ke zhlédnutí zde: http://www.youtube.com/watch?v=TJj2nxufNTw&feature=related ()
Zajímavosti (9)
- Volba Formana coby představitele Johnnyho byla prý pomstou za to, že nechal Bucka Henryho ve snímku Taking Off (1971) stát na stole nahého. (Kubrickon)
- V anotacích se často uvádí, že Karpo Ačimović Godina oslovil ke spolupráci na tomto filmu 7 nebo 8 dalších režisérů. Ve skutečnosti požádal o spolupráci jen 6 režisérů: Bucka Henryho za režiséra nešlo považovat (tehdy to byl ještě nerežírující scenárista, který jen doprovázel na festival Miloše Formana) a v titulcích uvedený Bogdan Tirnanić také nebyl režisér, nýbrž filmový kritik. (Stegman)
- Ve skutečnosti kameraman a režisér Karpo A. Godina vyčkával před začátkem festivalu v hotelové lobby, kde ihned oslovil každého režiséra, kterého osobně znal. Každý z oslovených dostal dvě stránky zadání. Godina počítal s tím, že na jeho hru přistoupí maximálně tři z oslovených, ale k jeho nemalé radosti souhlasilo všech osm. (Kubrickon)
Reklama