Režie:
Juanita WilsonScénář:
Juanita WilsonKamera:
Tim FlemingHudba:
Kiril DzajkovskiHrají:
Natasa Petrovic, Fedja Štukan, Miraj Grbic, Stellan Skarsgård, Nikolina Kujaca, Sanja Buric, Sasko Kocev, Kristina Brändén Whitaker, Igor Angelov (více)Obsahy(1)
Jako bych tam nebyla je příběhem mladé ženy ze Sarajeva, jejíž život se ze dne na den změní. Zbavena všeho, co kdy měla, čelící neustálé hrozbě smrti a bojuje proti nenávisti, kterou vidí kolem sebe. V posledním kroku odvahy nebo šílenství se rozhodne učinit ještě jeden vzdor: být opět sama sebou. A tento jednoduchý akt jí zachrání život. Zjistí totiž, že přežít znamená více než zůstat na živu. Jako bych tam nebyla je moderní válečný příběh, který objevuje lásku, identitu a spojitosti mezi námi všemi. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (65)
Odporná artová kokotina. Film se mi absolutně nelíbil ani esteticky a ani dějově. O příběhu je obrovská škoda mluvit, protože něco tak primitivního tu nebylo snad roky. Veškeré artovinky, kde se tvůrci snažili z hromadného pomočení hlavní hrdinky udělat vysoce estetickou záležitost, při které se nejeden človíček uslintá blahem, jsou naprosto trapné. Navíc je to všechno neskonale nudné a soundtrack je otřesný. Citově jsem nebyl políben ani z rychle projíždějícího vlaku. Jako bych tam také nebyl. Herci i herečky nestáli vůbec za nic. To musel poznat úplně každý. Jediným pozitivem byla hlavní hrdinka, která byla alespoň pěkná, když už zanedbávala hodiny, ba i celé dny herectví. Asi prvních 45 minut je film totálně o ničem. Poté se alespoň začne znásilňovat. V mých měřítkách to nestačí ani na jedinou hvězdičku. Byl jsem zaživa požírán nudou. ()
O zlu občanské války se mají točit filmy. Aby ji lidé nebrali na lehkou váhu. Tento film je velmi dobrý, naturalistický. Nejstrašnější na filmu bylo, že některé uvězněné, znásilňované ženy své tyrany znaly. Osobně. "Ty jsi kamarád mého bratra", říká malá dívenka, která také sloužila jako hračka opilým mužům v táboře. I kdyby nic jiného, tohle, právě to si musí divák uvědomit. V občanské válce často osobně znáte svého vraha. A to je na ní nejděsivější. ()
Ano, u velmi působivého debutu Juanity Wilson se mi nabízí srovnání s dramatem V zemi krve a medu Angeliny Jolie, tím spíše, že jsem je viděla s odstupem dvou dní: je zajímavé, jak se emancipované ženy ze západního světa snaží do svědectví o holocaustu šroubovat romantizující podtón, který v konečném důsledku dopad výpovědi rozmělní. ()
Možná až příliš odosobněná artová zpráva o běsech nedávné balkánské války. Opravdu neobyčejně silné téma, kterému trochu chybí adekvátnější forma zpracování a s ní související emoční tlak. Ta existenciální reflexe obsažená již v samém názvu je z pohledu diváka trochu problematická, protože pak ani on sám ,,tam" úplně není. (Při zásadní scéně znásilnění má hlavní hrdinka čistě existenciální vjem, umělecky provázaný s Cizincem Alberta Camuse, kdy během znásilnění vnímá především mouchu usednuvší na zeď místnosti, než samotný ponižující akt). Silný film, který se ovšem dal natočit ještě mnohem působivěji... ()
silná veľmi silná dráma s prvkami naturalizmu, o trpiacich ženách. Neverím, žeby toto srbi v rámci akejsi sebareflexie vedeli tak natočiť ako táto írka. Dej pomaly plynie, menej slov viacej výrazových prostriedkov, úžasný komparz. Za ten kríž vyrezaný na chrbáte malého moslimského dievčatka by mali odťať každému civilistovi ruku držiacu zbraň všade na svete, Neviem iné povedať iba že vojna je strašné zverstvo. ()
Galerie (13)
Photo © Octagon Films
Reklama