Na dřeň

Když si vzpomenu, jakou senzaci vyvolal Gary Sinise bez nohou ve Forrestu Gumpovi...a teď se Marion Cotillard promenáduje o nohy kratší kolikrát i nahatá, jakoby nic v "nízkorozpočtovém" francouzském filmu. Ach ta technika...Jinak vynikající syrové drama. Díky za titule Rob Roy a za doporučení Cloclo. (11.11.2012)

Krásný snímek. Plný překvapení a nečekaných událostí. Jediné co mi moc nesedělo byl Matthias Schoenaerts dohromady s Marion Cotillard, nehodí se k sobě jak vzhledově, tak ani povahově a ani ve filmu. Jsou příliš odlišní. Ovšem musím uznat, že jsem něco podobného ještě neviděla. Je to hodně osobité. Je v tom část pro chlapi, ale i pro ženské, opravdu zvláštně ztvárněné. Velmi zajímavá podívaná. (30.03.2013)

Nezralý otec bez bytu, práce i peněz dostane do péče malého syna, ke kterému necítí žádné pouto. Cestou stopem za příbuznými se živí odpadky a krádežemi, na místě pak prošlými jogurty, které nosí chlapcova teta z práce. Přesunem na jih se šedý obraz i věcná nálada mírně projasní, muž si najde práci vyhazovače v nočním klubu a tam potká zbitou návštěvnici, vystupující ve vodním parku s kosatkami. Pouťová show je skvěle nasnímaná od hýřivých barev roztleskávaček k záběrům pod hladinou, které se z velebného ticha velmi rychle přenesou do kalné krve a probuzení v bílé nemocniční nicotě. (06.06.2020)

I já vydal jsem se na největší trhák v současné nabídce kin. V ohromném sále Anděla se topili čtyři diváci, z nichž jeden v půlce zašel za plátno a už se nevrátil. Nevím, jestli tam hledal Marion, ale pokud ji našel, tak mu to ze srdce přeju. Byla totiž jasnou jedničkou týmu, který si naordinoval prazvláštní taktiku. Já se bál, že to bude zas ten typ filmu, který je lepší pustit si v MP trojce, protože stejně dobrou polovičku pro slzy nevidíte. No a teď si připadám jako uječená pubertální kravka, která se vzteká, že místo iPodu dostala tablet. Těch emocí tam totiž mohlo být mnohem víc, co mohlo; víc jich tam být přímo mělo! Takhle je to sice hezká psychologická sonda do vztahů lidí s různě pocuchaným osudem, ale co se mi film snažil dát bych nacpal do igelitky. A to je málo. Škoda. (07.04.2013)

Audiard je opravdu skvělý režisér. Právě jakousi téměř hmatatelnou čistotu režie na jeho filmech (zejména na posledních dvou) obdivuji nejvíc. Všechno krásně šlape a hladce plyne, scény jsou ideálně dlouhé, informace jsou dávkovány v naprosto přesných dávkách - ani moc, ani málo. A navíc vždy po určitém časovém bloku nastoupí hudební intermezzo s parádně vybraným songem. Také oba dva hlavní herci byli výborní, ale svým výkonem mě ale dostal hlavně Matthias Schoenaerts - tomu chlápkovi jsem věřil doslova každý pohyb, ani jednou mě nenapadlo, že "jenom hraje". I po emoční stránce to režisér hezky vybalancoval, není to ani ždímačka slz, ani chladný art. Přesto mi ve všech Audiardových filmech chybí nějaký faktor, který by mě přiměl dát pět hvězd, něco co by mě opravdu dostalo. Třeba příště, už teď se těším na jeho další film. (16.03.2013)