풍산개
Poongsan
Obsahy(1)
Černě oděná postava pravidelně překonává demilitarizovanou zónu mezi Severní a Jižní Koreou. Nemluvný mladík používá své neobyčejné dovednosti a dobrovolně podstupuje smrtelné riziko, aby rozděleným rodinám na obou stranách hranice doručil vzkazy od jejich blízkých. Náhodou se o něm dozvídají agenti jihokorejské tajné služby, kteří se rozhodnou využít jeho služeb. Potřebují do země co nejrychleji dostat přítelkyni severokorejského zběha, jehož pod podmínkou spolupráce drží v ochranné vazbě. Tříhodinový úkol se však změní v nechtěné dobrodružství na hraně života a smrti, a to úplně stačí, aby se mezi dvěma mladými lidmi nečekaně zrodilo silné citové pouto. (deepspace101)
(více)Recenze (4)
Druhá polovica filmu je neuveriteľná chujovina! A navyše nekonečne dlhá. Kim Ki-duka asi držia v base severokorejskí komunisti, až mu z toho preplo v palici... ()
..a hlavný hrdina opäť raz, po celý čas, neprehovorí.(pri pohľade na producenta sa nie je ani čomu diviť) Vynikajúci sčasti akčák, kde pre vzplanutie lásky postačí: Was it mouth-to-mouth or a kiss? + láska hlavných aktérov akoby symbolicky odrážala vzťah medzi Severnou a Južnou Kóreou. ()
Juhn Jai-hong ušel za tři roky kus cesty. Režisérská nezkušenost čišící z jeho debutu je pryč. Možná to bude znít divně, ale v Beautiful mi připravil daleko příjemnější zážitek a představil pro mě přitažlivější téma než tady. Poongsangae vyžaduje velkou emocionální výdrž. Je filmem křehkým a smutným, strašlivě krutým a nemilosrdným, kde se čisté srdce a úmysly odplácejí surovostí a jsou protaženy tím nejhorším bahnem (s bitkou a la Rough Cut ovšem nepočítejte ;-)). Scénář je Kim Ki-duk v "nejlepších letech". Záměrně používám uvozovky, protože si nemyslím, že by Drsňákova tvorba kvalitativně upadala. Jenom dost vyměkl, počínaje Jarem, létem... Konstatuji, nestěžuji si. Pár scén z Poongsangae mě bude pronásledovat ještě dlouho. Logika s realističností šly na vandr (kdyby se agenti jihokorejské tajné služby opravdu chovali jako úplní idioti, dávno by se obyvatelé Soulu klaněli sochám Kim Ir-sena), ale to u Kima patří k ochranné známce. Jeho filmy nezobrazují realitu přímo, společenskou a vztahovou reflexi vytvářejí prostřednictvím jejího pokrouceného odrazu. Žádné straně se nenadržuje a poselství snímku je jasné: mocní si hrají své hry, zatímco obyčejní lidé tam dole trpí... Beautiful, Rough Cut i Poongsangae jsou dobré filmy (Beautiful tedy trochu slabší), ale je škoda, že Kim Ki-duk prožíval krizi a nenatočil si své náměty/scénáře sám. K dokonalosti jim chybí jen on na režisérské stoličce – talent, který vyčnívá. ()
Chápu poselství toho filmu, ale v tomto případě převýšil obsah formu... (7/10) ()