Paroubek v hlavě

Nic jiného, než obhajoba nejúspěšnějšího českého spisovatele, lva, sexy mozka, nadsamce a budoucího prezidenta zeměkoule. Celá myšlenka založená na jeho záměrném karikování ze strany pravicových médií mi přijde zcestná. Nebyla to ani tak aktivita české pravice (i když na tom postavili svou volební kampaň), jako čistě Jyrkova nabubřelost, arogance, neschopnost nadsázky jak směrem k pravicovým médiím, tak do vlastních řad. No a poté zákonitě přišla odveta jak zleva, tak zprava. (07.04.2012)

Film Jana Látala, pátrající po důvodech negativního mediálního obrazu Jiřího Paroubka, sám o sobě vytváří mediální obraz (přestože s výrazně omezenějším publikem), tentokrát o kriticích tohoto bývalého premiéra. A tento nový obraz převážně ukazuje kritiky jako lidi hloupé a argumentačně impotentní. Prvotní nápad je miliónový, avšak aby výsledek mohl být brán vážně, musela by předcházet důkladná analýza, která by zohledňovala také subjektův vklad (jeho konkrétní činy, kontext...), tj. která by jasně rozlišila, co je prosté zobrazení skutečnosti a co je interpretace/mediální fikce. (28.04.2012)

Paroubek utkvel v pamäti len kvôli kauzám. Napríklad nasadil kukláčov proti tancujúcej techno párty na lúkach. Pamäť ľudí na politikov je ale na oplátku krátka. Pretože politik nikdy nič zaznamenaniahodné neurobí. A ak áno, tak zväčša negatívne. Polozabudnutú figúru, akoby dobre usadeného vedúceho mäsiarne, pripomenul dokument z roku 2011, kedy si ľudia ešte pamätali reštauračného kšeft-mana premeneného na predsedu vlády. Režisér vytlačil fotky z internetu a rôznym ľuďom z nich dal vybrať tú, ktorá im najviac charakterizuje Paroubka. Popritom sa pýtal, či a ako médiá určujú mediálny obraz politika. Mladí feťáci ho majú v zuboch, požadujú generačnú výmenu, no sami pôsobia skôr ako žiaci osobitných škôl. Staršia neupravená pani je morálne rozhorčená nad jeho opustením dlhoročnej manželky kvôli mladej blondíne. Karikaturista hovorí o zlom pohľade a sám sa tvári zlostne. A filozof? Ten čosi vajatá o roztečenosti a sám je aspoň tak neurčitý, ako to, čo kritizuje. Aha a ešte taká typická odvaha ex post: hádzanie vajec do portrétov politika na žiadosť režiséra. Politika, čo mal smolu, že bol naozaj ako zrkadlový obraz ľudí. Médiá takýto odraz neprijali, ani ľuďom sa pohľad do zrkadla nepáčil. Až príliš si pamätali malospotrebiteľské úplatkárstvá a ich reprezentantov za socializmu: obézni vedúci prevádzok, krčiem a reštík. Celý Paroubek! "Keď už politik, tak šoumen!", vraví si pospolitý občan, "nežiada sa nám pozerať na seba!". S výnimkou trápnych experimentov s vajcami vydarená sonda do myslenia bežného človeka a jeho intelektuálno-mediálno-filozofickej elity, čo svojimi výplodmi túto masu dennodenne priamo aj nepriamo formuje. 70% (03.06.2014)

Paroubka nenáviděli pravičáci a anarchisté. Já jsem této idiosynkrasii nikdy nepropadal, a tak jsem ocenil dokument, který poskytl hned několik příležitostí těmto politicky negramotným ňoumům, jak se ztrapnit. Pravičáky iritovala evidentní intelektuální převaha, anarchisty nesmlouvavý smysl pro zákon (pečující o právo na klid) a pořádek (CzechTek), všechny dohromady pak ještě možná robustní zjev. Většina respondentů odpovídá ve prospěch Bělohradským vyložené teorie projektivního čtení: namísto argumentů emoce vyjadřující osobní životní či sociální diskomfort. Ze škály fotograficky zachycených Paroubkových výrazů si ztotožňují s jeho charakterem ty, které spíše vystihují jejich vlastní situaci: naštvaný vidí Paroubka naštvaného, arogantní arogantního, poražený akcentuje prohru, pohodář s čerstvou zkušeností homosexuálního coming out shledává nejvlastnější Paroubkovu polohu ve výjevu štěstí. (29.04.2013)

Jan Látal je doslova zjevením z famáckého nebe. Nejenže mu nechybí odvaha věcně artikulovat názory, o které v téhle době nikdo nestojí, ale zároveň i ví, že dokument není přednáška, ale především obraz. Paroubkové (ti filmoví) nepostrádají argumentační logiku, pevnou strukturu a jasné téma. A myslím, že Bělohradský by mohl být dobrým prezidentem, ale to už k dokumentu vážně nepatří. (31.10.2011)