Zimnice

Vlastně bych tomu neměl moc co vytýkat. Je to pohodové, pobaví to, jednotlivé postavy které Hirato po cestě potká mě zaujaly a celý ten příběh má své kouzlo a závěr pak i svoji sílu. Jenže i tak mě tahle road movie úplně nepohltila a i přes svou krátkou stopáž místy nudila. A i ten začátek mi přijde hrozně nahodile udělaný. Ale i tak, čím víc nad tím filmem přemýšlím, tím víc se mi líbí, takže si podle mě ty čtyři hvězdy zaslouží. Navíc jsem konečně viděl nějaký islandský film, který se mi fakt líbil. 4* (23.05.2021)

tento film bol u mňa filmová láska na prvý pohľad! V úvode na troch situáciách minimalisticky no úplne presne vykreslená celá atmosféra Japonska a japonského životného štýlu (aspoň ako ho nazerajú západné civilizácie) a potom jedna z najúžasnejších road movie (fyzických i metafyzických), aké som kedy mal možnosť vidieť (konkuruje jej čiastočne austrálska "The Goddess of 1967"). Spojte mystické a nádherné japonské náboženské rituály a zasaďte ich do prostredia Islandu - ktoré je samotné akoby rituálom prírody - a vyjde vám vizuálne strhujúci, no pritom nesmierne hlboký film plný čudnej mágie. (19.06.2010)

Tento film je tak trochu reklama na Island. Ukazuje krajinu a typické islandské zvyky bez ladu a skladu, ale spíš jen takové pozlátko, než reálné situace. Kdybych o Islandu nic nevěděla, budu ho hodnotit asi lépe, ale v porovnání s filmem Stuttur frakki, který byl natočen o pár let dříve, a stejně tak představuje zmateného cizince v neznámé zemi, jsem nemohla dát lepší hodnocení. Film mě spíš rozčiloval, než bavil. (01.05.2008)

Klasická pohlednice zobrazující svéráz jednoho národa očima příslušníka jiného, úplně odlišného. Tentokrát jde o Island, na který nedobrovolně přilétá mladý Japonec vykonat pohřební rituál na místě, kde zemřeli jeho rodiče. Občasné absurdity islandské mentality a kultury pobavily, ale jinak jde o chatrný soubor příliš mnoha příliš kratičkých a nicneříkajích situací. (13.04.2012)

Zvláštní a zajímavá road movie, kde se Hirato setkával s různými situacemi od sběratelky pohřbů, které objíždí fotit, country zastávky až třeba k poznání toho, co je Brennivin. Nezáviděla jsem mu jeho dlouhou cestu v té třeskuté zimě přes Island, ale jeho odhodlání splnit slib daný dědečkovi, pohřbít své rodiče tradičním japonským způsobem. Mrazivý, studený, ale lidsky teplý Island, kde je víc ovcí než lidí. Já bych to pak osobně vzala zkratkou na tu Havaj. (16.11.2015)