Hon na lišku

Problémem filmu (tedy alespoň v mých očích) je fakt, že hlavní hrdina, tedy Mark Schultz, nemá natolik zajímavý, resp. nosný životní příběh, aby dokázal diváka na 2 hodiny zabavit, tím spíš, že je vše vyprávěno dosti pomalým tempem a zase tak moc se toho nestane. A kdyby byl film čistě jenom o Markovi, asi bych měl velké problémy udržet pozornost a nezačít se nepěkně nudit. Naštěstí je tu však i vedlejší postava Johna du Ponta a ta mi, nahlíženo přes „sociální“ filtr, nabídla už něco krapet jiného (jakkoliv nesympatická, dokázal jsem k ní pocítit upřímnou lítost). Na lepší 3* snímek vytahuje překvapivý závěr, který má svoji nepopiratelnou emoční sílu, škoda jen, že na takový moment musí divák čekat celý film. (15.01.2015)

Bennett Miller se začíná stávat specialistou na sportovní snímky, když po vynikajícím basebalovém Moneyballu natočil neméně vynikající zápasnický Hon na lišku. Film, který zpočátku vypadá jako sociální drama, se po expozici ustálí v rovině artový sportovní snímek, s krásnou retro atmosférou, ovšem to nejlepší přichází s druhou polovinou filmu - osobitá studie prázdnoty člověka z vyšší vyšší společnosti, který se do nezměrného bohatství rodí a kvůli hraní správné role v mašinérii rodinného majetku se vytrácí to nejdůležitější, ostatní lidé, přátelé, rodina... Tvůrci také skvěle popsali mechanismus provázanosti kapitánů průmyslu a sportovních hvězd, tu potřebu být ,,mentory" sportovního úspěchu... Hon na lišku je vlastně odpovědí na otázku, proč si Abramovič pořizuje Chelsea, Bakala cyklistickou stáj Omega Pharma-Quick Step, nebo všichni ti další potentáti investují do sportu. Amerika 80. let není reflektována pozitivně, úplně zmizel patos (jinak nedílná součást podobných filmů), Hon na lišku je v podstatě taková filmová antiteze k Rockymu, film, který nemá slepě motivovat, ale historicky revidovat. Už se těším na další Millerův snímek... (31.07.2015)

Bennett Miller film vybrousil takřka k dokonalosti, působí uceleně a s jasným tahem na bránu. Nic zde není navíc a nestrhává pozornost stranou. Proč potom jenom tři hvězdy? Na rozdíl od Moneyballu je Foxcatcher bohužel místy tak trochu nuda a těch míst je bohužel víc než prstů na ruce. Hlavní herci jsou fajn, Carellovi Oscarová nominace určitě neunikne, ale ta příběhová strohost trochu mrzí. PS: Zajímalo by mě do jakého sportu Bennett Miller zabrousí příště. (07.01.2015)

Zaujímavý film ukazujúci, že aj bohatí alebo v určitej oblasti úspešní ľudia môžu byť riadne nešťastní chudáci. Film sa sústredí na tri postavy, ktoré si vzájomne ovplyvnia životy až to vyústi v tragédiu. A zase ju spôsobí ten najväčší zbabelec a odnesie to ten najväčší dobrák. Najväčší problém s filmom som mal ohľadom jeho formy. A to dialógov a hereckých výkonov. Dialógy obsahujú dlhé artové pauzy častokrát aj medzi jednotlivými slovami v jednej vete, behom ktorých máte čas ísť na záchod a kľudne aj na veľkú potrebu. Keby sa všetky tie pauzy vymazali, tak je film minimálne o 40 minút kratší. A čo sa týka hereckých výkonov, tak ústredné trio je strašne škrobené a pôsobí neprirodzene. A naviac je film pojatý strašne chladne, takže si ma postavy nezískali natoľko, aby ma ich príbeh dostal a tragické finále nejak emocionálne dotklo. Vďaka finále akurát film konečne získal nejakú pointu nad ktorou som celý film rozmýšľal. Raz sa to pozrieť dalo, ale je to véééľmi pomalý film o divných nešťastných ľuďoch a Channing Tatum celý čas pôsobí jak full retard. 5/10. (17.11.2019)

Typická oskarová velesračka. A myslím, že má nevraživost rozhodně není způsobená tím, že xmrti zbožňuju machistické sporty, při nichž si dva shrbení vysteroidovaní tuponi navlečení v teplobarevných Frištenského pitkáčích s gustem projíždějí zpocená podpaždí, ochmatávají si koule a vzájemně se lepí šulínlínkama na prdele. Ne, té homoerotiky tam příliš není a mé rozhořčení pramení zejména z toho, že jsem musel strávit dvě hodiny čuměním do kamenného vepřového xichtu Čuníka Tatůma, jenž celé tři čtvrtiny té doby někde seděl, mlčel, tvářil se jako debil a občas řekl „Márkšulc“. Ano, role mu sice sedla jako downovi bryndák a neviděl jsem s ním film, kde by vypadal přirozeněji, a ani nejsem absolutně na pochybách, že skutečný Márkšulc byl podobně prkenný vypatlanec, avšak od filmu většinou očekávám i děj a ne jen sáhodlouze ubíjející pičovinu o tom, jak si „jaderný fyzik“ našel mecenáše v podobě psychotického mamánka, sedí spolu v křesle a mlčí. Přišlo mi to asi tak stejně poutavé, jakoby někdo natočil autentický příběh Heleny Fibingerové, v němž by si tři hodiny jen leštila koule, sem tam na sebe po šimpanzím ukázala, oduševněle pronesla „HE-LE-NA“ a v poslední minutě by ve svých typických, růžových vlněných ponožkách s puntíky, které bývaly kromě ukrutně chlupatých končetin šarmantní součástí jejího vycházkového outfitu, v tramvaji zasedla nějakého chudáka, jehož přes to vole přehlédla, a zlomila mu spodinu lebeční. … Moment… „Haló? Kdože to volá? Michálek? Ne, Vláďo, opravdu ti nechci prodat práva ani scénář, ještě bys to fuckt spáchal, Šádvel by se z toho zase vystříkal do květináče, v něm pak vyrostl další Madsbender a svinili by to tady svými obsáhlými psychoticko – interleguáními bláboly už tři. Ale mám v šuplíku skvělý příběh venkovského faráře, je v tom spousta zprzněných dětí, ovečky a ….. cvak….. Nezdvořáku zkurvený!“. Tak, už jsem zpátky. Takže, zkrátka jediným pozitivem na této otravné umorousané zhovadilosti je Štefan Karel, který s nalepeným obřím rypákem zvládl toho zbohatlického pošahaného mazánka natolik slizce, až člověk úplně ztratí chuť na vlastní sestru i s vědomím toho, že by to jednou mohlo rozdělit rodinný majetek. (09.01.2015)