Les Adoptés

Pár negatív by sa našlo. Decko tradične nevie hrať a občas je to až bolestivo umelecké. Ibaže čo na tom záleží, keď je príbeh jednoduchý a aj tak zaujme, herci sú výborní, kamera neskutočná a celé to má neodolateľne ľudskú atmosféru, z ktorej navyše každým záberom cítiť Paríž. Niektoré scény mi dokonca trochu pripomínali Tri farby, čo môžem povedať vážne iba o pár filmoch. A ešte k tomu ide o réžijný debut mojej najobľúbenejšej herečky - až na pár detailov vo vedení hercov (zas to decko) ako debut absolútne nepôsobiaci. Práca so strihom, s hudbou, časté snímanie celkov s dôrazom na každý detail a pritom neuberajúce pozornosť tomu dôležitému, šikovné narábanie s diváckymi očakávaniami a gradáciou deja ignorujúc zabehnuté klišé, ktoré sa miestami samé ponúkali (najradšej som asi SPOILER že sa vyhli romániku medzi Lisou a Alexom Koniec SPOILERU). To všetko hovorí o práci skúseného profesionála a nie o herečkomodelkospeváčke, na poli celovečerného filmu iba začínajúcej. Perfektné. Na jej ďalšie filmy sa teším zas o niečo viac. (07.03.2013)

Myslím si, že za ta léta dovedu rozpoznat dobrý a špatný film, a také že těch, které nepatří do žádné skupiny není mnoho. Samozřejmě - jako u všeho - musí přeskočit jiskra, hvězda nebo kobylka luční, a člověk se "dostane do filmu" anebo se nic nestane a člověk z něj "vypadne ven" do jakéhosi meziprostoru, a říká si, že se na nějaký filmy může vykašlat, i když to přesto neudělá. Tady žádná jiskra ani luční kobylka nepřeskočila, navíc jsem cítil určitou nepříjemnost či nechuť, která se během promítání uměrně zvětšovala, konec byl už jen obtížně snesitelný. Samozřejmě jsem si zde přečetl všechny příznivé kritiky a žasnu, jak je možno vidět svět/film v tak rozdílné podobě. Ostatně nesáhl bych po tomto filmu, kdybych v poslední době neviděl filmy jiné ženy, Kelly Reichardtové, které mě uchvátily svou (nikoli její) ženskou autenticitou. A mezi nimi také leží hranice mezi dobrým a špatným filmem. Dobrý film je ten, který si chci zapamatovat (i když se mi to málokdy podaří), špatný je ten, na který chci co možná nejdříve zapomenout (to už je bohudík snazší). O čem že tohle bylo? (29.11.2017)

Veľmi dobre sa mi to pozeralo v robote cez breaky na mobile. Preto aj dávam tri hviezdičky, inak mi ani jedna postava neprirástla k srdcu a obraz pohodovej rodinky mi pil naopak krv. Vrchol krvi pitia bol však malý rozmaznaný Leo, ktorého keby nebolo, tak filmu určite ubudne na stopáži, ale aj na idiotských scénkach s ním ( všetky!) . I napriek tomu, že som koniec ''odhalil '' ešte niekde pred druhou polovicou filmu, bolo mi naozaj skutočne jedno, čo sa s hlavnými hrdin(k)ami dialo, deje a bude diať. 50% (21.11.2012)

Matka a dve dcéry. Každá má svoj život, svoje trápenia a radosti, ale spolu tvoria poeticky nádherný rodinný zväzok. Lásky k umeniu ich súžitie povyšujú o stupeň vyššie a pozitívne obohacujú životy. Do tohto kruhu je ťažké preniknúť, ale komu sa to podarí, bude odmenený. Mélanie Laurent nerozvíja žiadnu bergmanovskú rodinnú psychodrámu, necháva diváka plávať v bezpečných artových vodách a popri opísaných problémoch má čas aj pre láskavý jemný humor. Druhá polovica príbehu je však nadmieru melodramatická a ťažisko sa zjednodušene orientuje na divákove slzy. (11.05.2012)

Po celý film jsem věděla, jak to dopadne, i když jsem pořád doufala v opak. Tenhle francouzský doják má výbornou atmosféru, záběry a herce, ale bohužel se najdou i hluché momenty. Sto minut mi zabralo celé odpoledne. Každopádně obzvlášť Mélanie je výborná a na to,jak jsem byla skeptická se mi to líbilo. (15.07.2012)