Je to jen konec světa

"Nerozumím ti. Ale miluju tě. A to mi nikdo nevezme." ___________ Excelentní komorní melodrama, který by nebylo vůbec špatný ve formě divadelní hry. Jak jsem podotýkal u zatím posledního Dolanova snímku Matthias et Maxime, je znát, že ten excentrický mladík pomalu ale jistě dospívá, a nečekaně začíná preferovat umírněný a seriózní přístup -  ale právě zde není jeho signifikantní rozmanitý rukopis vůbec podstatný, poněvadž pré zde reprezentuje pozoruhodná studie psychologie postav.... Výhradně francouzský casting výborný - impulzivní démon Vincek jako vždy až živočišně exceluje, a famózní Léa Seydoux mu herecky oponuje - zbytek je zde v podstatě jen 'na oko'. Dolan zde dokonale zachytil tzv. tíživou atmosféru dosud nevysloveného (laicky řečeno prolomení ledů), která sžírá nitro svých charakterů. Sice by bylo bezpochyby zajímavější, kdyby Dolan do narativu zakomponoval i retrospektivu protagonisty [anebo hudební introspektivu] a zintenzivnil tak vzájemné dysfunkční vztahy ústředního sourozeneckého tria a jejich rodinných hodnot. No a závěr až moc tlačí na pilu.... Nepopírám, že se mi Xavíkova nynější tvorba vyloženě nelíbí, Je to jen konec světa budiž důkazem - jde totiž o strhující herecký koncert, který staví na principu jednoduché premisy a nenucený přirozenosti dialogů - jenže jeho raná tvorba, která glorifikuje nekonvenční a inovativní stylistický inovace a kreativní extravaganci, je prostě někde jinde.... VERDIKT: 8,5 kukaček z 10 (06.07.2020)

Xavier Dolan je vo svojich 28 rokoch majstrom atmosféry. Rôznymi uhlami kamery, pestrými farbami a predovšetkým (ako vždy) geniálnym výberom hudby, si s mojimi pocitmi 97 minút robil čo sa mu zachcelo. Na jeho vizuáli som závislá čím ďalej, tým viac. S príbehom to ide skôr opačným smerom. Tak ako ma v tomto smere sklamal Tom na farme, ani táto melodráma ma úplne neočarila. A rozhodne na to mala predpoklady, no nedostatok priestoru. Jemne sa načrtá strach, bolesť, výčitky, chyba v komunikácii, surová ignorancia - toto Xavier proste vie, vyžíva sa v tom. No tentokrát ako keby sa ponáhľal, v mnohých momentoch dialógy iba kĺžu po povrchu, aj s tak vynikajúcimi hercami ako V. Cassel a N. Baye. Dolan tak za necelú hodinu trištvrte rozhodne ani na sekundu nenudí, avšak nenapĺňa potenciál. Vôbec by som sa neurazila, keby som bola s Louisom na návšteve dlhšie. Režisér sa opäť premieta do hlavnej postavy minimálne cez sexuálnu orientáciu, i keď tentokrát jej nedáva dôležitú úlohu, akoby sa z tohto už vyrozprával - som teda zvedavá, s čím príde nabudúce. (30.07.2017)

Není to příjemné pokoukání, místy natolik vyhrocené a natolik trefné na charaktery až to hraje ve vyhrocených situacích na nervy. A vyhrocený je celý film. Drsný, bolestivý film. S krutostí života, kterou někdy vytváří okolnosti, někdy lidé a někdy lidé neschopni je překonat, nebo se přes ně přenést. S netradiční kamerou snímající výhradně tváře herců, s komorní atmosférou a divadelními postupy. A závěrem, který vás emočně rozcupuje. Nebudete odcházet z kina, od televizorů s příjemným pocitem, ale emočně rozhození, smutní. Neskutečná emoční síla a řada záběrů, které si budete pamatovat, to vše se ve vás bude promítat ještě několik dní a vybavíte si je i zpětně. Skvělý Gaspard Ulliel a skvělá Lea Seydoux. 95% (Viděno v rámci 19. Festivalu francouzského filmu) (20.12.2016)

Uznávám, že hodnocení tohoto filmu pěti hvězdama je hodně subjektivní, protože takových extra kvalit asi nedosahuje, ale kombinace stříbrného plátna a aktuální nálady mi z filmu udělala až psychedelický zážitek. Skoro sto minut mi uteklo jako půl hodina. Film mě spolkl v první minutě a vyplivl v poslední a nenechal na mě řasu suchou. Příběh jako takový je hodně mdlý, vše vynáší do nebes "nervózní a skotačivá" a kamera a jakýsi podivný střih, který dělá z rodinného plkacího dramatu zážitek téměř scifi... (14.12.2016)

Dolan do toho šlape od prvních minut. Doprovodná hudba jak z nějakého epického historického velkofilmu, záběry složené téměř výhradně z detailů, takže divák je od začátku do konce bez nároku na oddech. Někdy tak kolem 20. minuty jsem začal cítit vlezlou potřebu začít brečet a tím se alespoň trochu zbavit toho šíleně nepříjemného tlaku a úzkosti, která celý tenhle film obestírá. Bez debat jde o ukřičenou a ubrečenou, značně vyhrocenou podívanou, která asi bude kdekoho štvát. Já jsem ale podlehl hned na začátku a tak jsem si to celé až neskutečně prožil a na konci zůstal odkopnutý, smutný a vděčný za filmový zážitek. 9/10 (30.11.2016)