Inja bedoone man
Here Without Me
Bezo mňa
Obsahy(1)
Príbeh, inšpirovaný divadelnou hrou Tennessee Williamsa Sklenený zverinec, sa odohráva v súčasnom Teheráne. Tam žije rodina, ktorej každý člen je uväznený vo vlastnom svete snov a túžob. Matka sníva o tom, že nájde dobrého manžela pre svoju zdravotne postihnutú dcéru. Syn nenávidí svoju prácu a uteká do sveta poézie a umenia. Keď jedného dňa pozve domov svojho kamaráta, matka dúfa, že jej sen sa konečne splní... (STV)
(více)Recenze (10)
Film tak trochu samovoľne odpovedá na otázku, prečo ľudia okolo dvadsiatky idú radšej bývať s kamošmi do podnájmu, akoby zostali žiť s rodinou. Ale to vie každý. Bezo mňa ale vďaka americkej predlohe aj hovorí, že ľudia sú všade viac menej rovnakí a majú podobné problémy. To sú všetko veci iba tak pomimo, jedná sa predovšetkým o sústredenú psychologickú drámu jednej rodiny, kde si bol tvorca dobre vedomý, aký materiál má v rukách. ()
Takovou matku bych nikomu nepřál. 1) 33letý homosexuál Tennessee Williams se ve Skleněném zvěřinci (1944) inspiroval osudem své schizofrenní sestry. Její příběh ale skončil jinak, než v knize či filmu. 2) 35letý režisér a scénárista Bahram Tavakoli převzal z Williamse hlavní motivy a s určitými obměnami je přesvědčivě implementuje do současných íránských poměrů. Dílo tak získává další pozoruhodný rozměr. 3) Výstižný koment: predoci****. ()
Liznute len po povrchu, taky plochy a hodne nezazivny fell- good film, v strede odznie len kopa vatovo planych plkov, stacilo by, keby sa dialo minimum -nesla by v dome voda a bolo by treba opravit vodarskym nacinim, proste nieco keby sa tam dialo, takto je to ustrelene do prazdna : 30 % ()
Silne depresívny film, plný zúfalstva a obety. Citlivý a veľmi fajn zahraný. Ale keby som ja robil v práci ako ten skladník, dávno by som už dostal vyhadzov, a on sa ešte sťažoval. Pritom Peržania nie sú Arabi. Napriek kultúrnej odlišnosti by sa mohol odohrávať kdekoľvek, aj u nás, čo z neho robí pútový počin. ()
Také trio je k pohledání! Prvý (syn) řeší své problémy tím, že prostě zapadne do kina, kde se kochá špaghetty westerny v perštině. Druhá (dcera) je věčně na rodné hroudě, kde myje, leští a umisťuje infantilní skleněné figurky s pitomými zvířaty. A ta třetí (matka) chodí do rachoty, kde buďto třídí fazole nebo loupe cibule o velikosti mé palice. A tihle ti tři tragédi mají alespoň plyn, jež musí využít ještě předtím, než je Gazprom či NET4GAS odpojí ze sítě. Opravdu se tedy vyplní tragický scénář, jež bude obsahovat zaplynovaný loft? Těžko říci, má angličtina není na céčkové úrovni, tudíž nedokáží říci, co ten syn myslel tou sarkastickou poznámkou na závěr, jež obsahovala mnou doposud neviděný čas a velice specifická slovíčka! 77% /3. Festival íránských filmů Praha/ ()
Rodinný film pre zúfalých iráncov alebo anti-rozprávka. Zakríknutý syn, ktorého matka upozorňuje aj na to, ako má prežúvať jedlo a podobne, alebo ešte horšie, je na tom aj dcéra so svojimi sklenenými figúrkami. Má sa vzdelávať a dobre vydať, no nič z toho jej nejde. Ťažko vo filme hovoriť o deji alebo príbehu, ale niečo sa vždy deje, len nevieme, hlavne na konci, čo sa deje naozaj a kde začína predstava. Film by nemusel byť ani iránsky, podobné typy by sa dali nájsť kdekoľvek, vrátane neuveriteľne nudnej práce a života bez nádeje na lepší osud. ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby (v perských číslicových symbolech) 1389, což odpovídá roku 2010 gregoriánského kalendáře. ()
Po 4 iránskych filmoch si začínam zvykať, že bez hlasných slovných prestreliek sa asi nezaobídu :) Leitmotív - vzťahy v rodine, konanie pre dobro druhých - vnímam prepojený s vynikajúcim Rozchodom Nadera a Simin. Film ma chytil za srdce. Happy end? ...pre všetky postavy? Plus to, čo spomenul v komentári predoci = nadpriemerný film. ()
Takový hezký, leč hodně "plochý" a veskrze nezáživný "feel-good" snímek o tom, jak to v životě prostě (ne)bývá. PS. Kadence slovního průjmu filmové matky je uši drásající. Zacpi si uši, kdo můžeš ()
Íránský film Beze mne není ani tak studií současné íránské společnosti nebo realistickým zobrazením malého rodinného zoufalství, jakkoliv prvky obojího velmi výrazně vykazuje. Nejsilnějším motivem, který zajistí pointu a teprve zpětně dá opravdový život zmíněným tendencím, je stále silněji na povrch vystupující filmová autoreference: záliba jedné ze tří hlavních postav, Ehsana, v kinematografii není náhodná, nejenom totiž že tvoří jednu epizodu z nezáviděníhodného života v poněkud idiosynkratické íránské rodině, ale skrz průběžnou konfrontaci filmového děje s realitou dosahuje efektu beznaděje, který by přes kvality scénáře a hereckých výkonů jinak zůstal nedosažitelný – stane se tak právě tehdy, když Ehsan nechá film skončit přesně tak, jak si to divák přeje, s podivnou pachutí nevysloveného kontrastu hořké skutečnosti v pozadí. Zároveň se všechny malé přešlapy, klišé nebo nedotaženosti filmu stávají jakoby součástí fikce, která si je své fiktivnosti dobře vědoma. Bez tohoto elementu jen další (a ovšem kvalitní) podívaná v nezávislém kině, s ním podstatný filmový zážitek. ()