Režie:
Davide ManuliScénář:
Davide ManuliKamera:
Tarek Ben AbdallahHudba:
VitalicObsahy(1)
Kašpar Hauser, člověk z 19. století, který se vynořil odnikud a tvrdil, že nikdy nepřišel do styku s lidmi, je ve filmu zobrazen jako androgynní žena, vyvržená na středomořském ostrově, která rozpoutá válku mezi Šerifem a Dealerem, které oba ztvárnil Vincent Gallo. Příběh o víře, nedůvěře a létajících talířích, zasazený do dunivých beatů techno monstra Vitalic. Legenda o Kašparu Hauserovi je zážitek, který moderní film nabízí zřídkakdy, techno western v osobitém světě. (Fresh Film Fest)
(více)Videa (1)
Recenze (33)
Je to něco jako kdyby se mladej Herzog (někdy v období trpaslíků) rozhodnul natočit Kaspara Hausera a noc před natáčením koukal na dafpunkovskou Electromu.. V zásadě je mi to sympatické a z principu tomu fandím, ale když položím ruku na srdce, musím si přiznat, že 70%síly filmu tvoří hudební složka, především pak skoro až katarzní finále, které v člověku zanechává pocit, že ten film byl vlastně lepší než byl ve skutečnosti. Asi by tomu prospělo zkrácení. Nemyslím prostříhat ale spíše urychlit.. V každé druhé scéně zdlouhavě sledujeme jak Šerif nekonečně žvatlá do prázdna a Kaspar se epilepticky vlní v rytmu čehosi. Je to sice svým způsobem vtipné a roztomilé, ale filmu to ubírá na dynamice a divák má pocit, že vlastně kouká do prázdna. Tím spíš když příběh samotný je cosi co by se dalo naškrábat na dva plátky toaleťáku a ještě by zbylo místo na obrázek.... Ale jak říkám, fakt je mi to sympatické. Počínaje Gallovým hereckým exhibouštvím, přes zvukařské mikrofóny v záběrech a rozkošnou Elisu, až po ten parádní finish.... Subjektivně za 4, objektivně 3.. Podtrženo sečteno 3,5 ()
V Legene o Kasparovi Hauserovi sa D. Manulimu podarilo to, v čom minuloročná snaha Any Lily Amirpourovej stroskotala niekde na polceste. Pretavil inšpirácie a odkazy svojich vzorov do plne pojazdného celku, akéhosi bizarného postmoderného podobenstva, ktoré netrpí okatou prvoplánovosťou, prekombinovanosťou, nahodilosťou, ani problémami s tempom. Mená ako Herzog, Ford, Jodorovsky alebo Jarmusch sa tu stretávajú pri prazvláštnej, neľahko preniknuteľnej, no dostatočne hypnotickej seanse symbolov a alúzií tancujúcich v rytme beatov evokujúcich umierneného Mr. Oiza. ()
Neskutečná absurdní ujetina, u které jsem se skvěle bavil, ale podruhé to asi vidět nemusím. Vystupuje zde jen pár postav - kromě Kašpara ještě Šerif-Učitel, Dealer, Kurva, Kněz, Chlap s mulou (některé postavy dokonce mají na zádech nebo na břiše své pojmenování), odehrává se to na pobřeží moře a nějaké rozpadlině na kopci, a koketuje s UFO, diskotékami a DJy, zabrousí to i k víře (skvělá scéna, jak Kněz blábolení Kašpara pokládá za promluvy svatého muže a hned ve všem něco vidí). dojde na parodii všech těch klišé romantických filmů, jak se chudá holka chce dostat pryč z venkovského prostředí do světa - a to celé je natočeno černobíle, přičemž kamera se mi hodně líbila a z toho mála vykouzlila sugestivní prostředí. Říkám, přes svou ujetost se mi to líbilo, bavilo mě to, ale podruhé to asi fakt vidět nepotřebuju. ()
Hrozně "nedivácký" film, Troška by z něj spadl ze židle. Ten film je víceméně tvořen statickými obrazy a pospojován volnými epizodkami, v jejichž průběhu se odehrávají věci, které nikterak neposouvají děj a zajímavé jsou spíše kompozičně nebo hereckou performancí. Přišlo mi to tak nahodilý a nesourodý, až se mi zdálo, že to ani není možný nějakým způsobem interpretovat a bavit se tak nějakými významy. Nicméně to má skvělý soundtrack, stylizované postavy a v některých případech i dost fyzický herecký výkony. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu se mluví anglicky a italsky. (Rollo_Tomasi)
Šašek a Královna. Král Rybář. Freddie Mercury. Plaváček. Panna Orleánská. Don Quijote. Syn. Lancelot. Ježíš na oslu. Král. Chuďas. Trosečník. Mauglí. Bytost z hvězd. Blázen. Dítě. **** Kterákoli bytost, k níž se kdy upínaly fascinace a naděje, a která byla prostě a nezbytně sama sebou, a tím nutila i každého ve svém okolí, aby v její blízkosti byl sám sebou, a vytvářela tak v síti vztahů nesnesitelné pnutí, a sama obnažená krok za krokem vysvlékala a obrozovala vesmír. **** Příběh je jednoduchá a nesmírně vtipná iniciace: dunivou elektronickou hudbou. Pochopit BEAT jako BÝT (TO BE-TO BE-TO BE-TO BEAT). Stát se DJem, remixujícím všehomír. I ta nejryzejší bytost musí projít zkušeností, uvědoměním, naladit se na rytmus, na vnitřní řád, na tok dění, musí se synchronizovat, napojit se, aby se uskutečnila, stala. Pochopit se, vytvořit, zjistit v plné šíři: IO SONO - JÁ JSEM. Pochopit vlastní bytí. **** SONO je ale také ZVUK, ZNÍT. A IO je to tisíckrát vyslovené a zrytmizované yankeeovské yeah, jo, vnitřní souhlas se stavem světa v každé míjející vteřině, potvrzení souladu. Jo. Jo. Spokojené jo i nad tím nejsměšnějším skečem, přijetí každého výjevu, obratu dění. A protože SONO je také zvuk, znějící bytí, iniciace se tu děje doslovně takto: "Šerif učí Kašpara Hausera DJ-skému řemeslu." **** Kašpar má rytmus v sobě, i prvotní křeče po vytažení jeho těla z moře, pomyslném narození, jsou u něj už tanec, jsou už rytmické – ale zatím nevědomě. Je nutno, aby andělský chlapec pochopil, prozřel, přijal, aby se z něj stal „taneční král“, aby všechny jeho pohyby byly vědomým, kontrolovaným vyjádřením souhlasu s existencí. Tanec je vlastně projev znělého bytí. ZNÍM, SOUZNÍM, ERGO JSEM. Bytí naladěné na Pythagorovu hudbu sfér, harmonii planet, soulad vesmíru. **** Elektronická hudba je tu pralátka, apeiron. DJské řemeslo je tvůrčí princip. Mixážní pult je Grál, Kámen mudrců. A DJ – DJ je Umělec, Osvícený, Tvůrce. Demiurg. Dirigent. DJ je DJ vesmíru, Freddie Mercury ufonů. **** PLUS: Ve stavu nejvyšší blaženosti-soustředěnosti vytéká chlapci z úst v konvulzích bílá tekutina, stéká po hladkém nahém těle... mateřské mléko i výron spermatu, setba i výživa. **** PLUS: Ten prudký, násilný střih: plynulé, analogové dění světa se s vpádem ostrého vědomí mění na sled digitálních, ostře ohraničených okamžiků - místo táhlého houslového tónu či šumění orchestru, v němž jsou jako v prvotním moři blaženě kolébáni nevědomí, máme my Osvícení beat, rytmus, spasmatickou křehkou krásu znovu a znovu k sobě přiváděného vědomí, sled pracně dobývaných klimaxů, stroboskopických supernov, orgasmů, extází. A mezi dvěma okamžiky - jako modlitebními korálky - je černočerná prázdnota, z níž jeden za druhým dobýváme. **** PLUS: Poslední scéna filmu, klip, je skutečná hudebně-filmová kapsle s extází. Šimravé teplo se vám rozlije zároveň z podbřišku i podvěsku a přinejmenším po tu dobu budete Naladění, zažijete stav blaženosti. V malém sále kina kolem mě na konci filmu sedělo na šedesát elektro-DJem rozvibrovaných, královským tancem na plátně vyrajcovaných, vymeditovaných malých buddhů. **** () (méně) (více)