Obsahy(2)
Po půlstoletí se díky archivní péči na obrazovky vrací ve své době velmi populární cyklus, v němž publicista a herec Karel Pech důvtipným způsobem představil postřehy a poznatky z jeho expedice do země vycházejícího slunce. 16dílný cestopisný cyklus v každém díle mapuje pro tehdejšího Evropana překvapivé aspekty života Japonců mezi velmi silnými tradicemi, disciplínou a pozoruhodnými výdobytky technického pokroku. Pomocí dokumentárních záběrů, nahrávek, fotografických koláží, inscenovaných scének a vtipných rekonstrukcí Karel Pech navozuje své bezprostřední pocity a častý údiv, které mu blízké setkání s japonskou kulturou a životním stylem přineslo. Naštěstí se během své cesty mohl spolehnout na přítelkyni Šimako Murai, bohemistku a překladatelku, jež několik let studovala a působila v Praze a vrátila se do své země, aby zde šířila svou fascinaci českou kulturou. Pro tehdejší diváky se sympatická Šimako stala nevšední a velmi oblíbenou osobností televizní obrazovky. Její komentáře oživují a doplňují další perspektivou pohled na Japonsko očima Karla Pecha. (Česká televize)
(více)Recenze (6)
Nevyužitý talent dokumentárního filmu. 1) 53letý Karel Pech se po obrovském úspěchu Tajemství řeči a Tajemství výchovy pustil do do dalšího tajemství, tentokrát cestopisného._____ 2) Musíme si uvědomit, že v tehdejší době byly podmínky pro vznik podobného pořadu zcela odlišné od dnešních._____ Především náklady byly vysoké. Letenky na podobnou trasu stály v přepočtu na dnešní peníze bratru 200 000 Kč na osobu. V důsledku oddělení socialistických ekonomik od světového trhu vše, co bylo třeba platit ve volné měně, bylo nepředstavitelně drahé (za kafe s croissantem na pumpě v západním Německu dal Čech svůj celodenní plat)._____ Rovněž používaná technika byla finančně náročná, neforemně mohutná a manipulace s ní vyžadovala spoustu úsilí. Drahé filmy nedávaly prostor k improvizaci._____ 3) Na dalších omezeních se podepsal normalizační režim. Schopný Karel Pech mluvil plynně anglicky, německy a francouzsky, do politiky se nepletl a tak alespoň omezenou možnost dostával. Byl ovšem pod neustálým dohledem, a to jak na cestách (jeho výjezdy na Západ doprovázel pracovník ministerstva vnitra) tak i doma (censura), což se projevovalo zejména v sedmdesátých létech._____ 4) S uvedenými omezeními se ovšem Pech popral velmi nápaditě. Neměl filmy? Popisoval fotografie. Pokud to nestačilo, zahrál si před kamerou malou hereckou etudu. Vzácnou příležitost přiblížit domácímu publiku exotickou zemi využil autor na maximum. Ještě dnes po 50 letech jsou uváděná fakta vysoce zajímavá. Klidně bych si zvolil jeho seriál jako jeden z podkladových materiálů pro přípravu na cestu do Japonska._____ 5) Zajímavé vzpomínky na autora uvádí ve svém textu Milan Šmíd. ()
Kultovní cestopisný seriál s Karlem Pechem ()
Nečekal jsem že ještě uvidím, pořád se na to prima kouká Pech uměl.... Viděno komplet... Nippon je formální způsob vyslovování rodného jména Japonska (日本). Jako hudební podkres je hojně používána píseň Sukiyaki (Ue o Muite Arukō) kterou zpíval Kyu Sakamoto zkomponoval Hachidai Nakamura a napsal Rokusuke Ei. Jedná se o největší hudební japonský hit, který se ve své době, tedy roce 1961 si našel cestu do celého světa. V Československu byl nazpíván Josefem Zímou jako Bílá vrána. ()
Fascinující, ale ne dobré. Všechny ty scénky ze studia jsou hodně trapné a info jako ofocená brožurka , o vysoké kvalitě taky nevypovídá. I ty kecy bylo často těžké přetrpět. Hlavně, že jsme se dozvěděli, jak bylo v ČSSR mnohem lepší žití než v Japonsku. ()
Obrovsky zajímavý a zábavný cestopisný pořad. Do tohohle Japonska bych se podíval rád. Ano, je pravda, že tenkrát byla jeho ekonomika ještě v mnohem horším stavu a podstatná část Tokia žila v ubohých chatrčích. Ale i to bylo pořád lepší, než ten šíleně přetechnizovaný blázinec plný neuvěřitelných úchyláren v čele s Anime blbostma. Do toho tehdejšího Japonska bych jel klidně i tou šíleně dlouhou cestou, kterou zvolil Karel Pech s kameremanem Kohútem. Do toho dnešního nemám zájem jet ani s Concordem letícím bez přestupu a zadarmo. ()
Tragédie, že jsem to neviděl před svou cestou do Japonska. Tyhle reportáže mne nadchly ještě víc než jiné Pechovy počiny, protože takhle by vypadaly moje filmové dokumenty, kdybych je uměl točit. K.Pech si všímá přesně těch drobností, jaké zaujaly i mne. Japonsko se v mnohém změnilo, především zbohaẗlo, aniž by se zvětšil rozdíl mezi bohatými a chudými. Ale mnohé zvláštnosti zústaly, a také korporátní ekonomika, která přináší některé jevy, vnějškově podobné těm ze státem řízené ekonomiky, ale to si musí každý ověřit na místě. Seriál zároveň vybízí ke srovnávání života v obou zemích - možná to stalo poslední kapkou a aby neztratil místo, musel se záhy přeorientovat na podporovatele normalizační tvorby. ()