Obsahy(1)
Recitál bratří Nedvědů a vzpomínky na jejich mládí v krajině kolem malebné říčky Sázavy. Zveme vás do Luk pod Medníkem, kde se setkáte s písničkáři Janem a Františkem Nedvědy. S jejich písničkami i vzpomínkami.
Uvidíte a uslyšíte tyto písničky:
Valčíček
Kroužek
Jen ty má Sázavo
Jižní kříž
S Pánem Bohem
Nad Sázavou
Plakát
Hopsinky
Říp
Sedmikráska
Podvod
Velký vůz
(Česká televize)
Recenze (7)
Honza měl zrovna slabší den, ale jinak fajn. ()
Tenhle v podstatě dokument proložený písničkami Nedvědů je takový otisk starých časů. A to i pro Nedvědy samotné. Rok 1993 byl ještě rokem takového se jakoby rozkoukávání po pádu komunismu. Leckdo chtěl lecos dělat znovu, upřímně a lépe. Jenže s novou dobou přišel i tvrdý kapitalismus. Kdo byl slavný a přežil revoluci (Nedvědi naštěstí neměli z minulého režimu moc škraloupů) dostal se rychle ke slávě a k penězům. A to postihlo i bratry a dokonce jejich rodiny. Nastala nepěkná bitka o majetek a nepřátelství. Dnes je už zase vše jinak, alespoň částečně, ale tehdy v tom roce 93 málokdo tušil co přijde a jejich povídání o bratrství se dnešní optikou jeví jako značně idealistické.... Podobnou proměnou prošel i folk a county a my co tyhle hudební žánry rádi s nimi. Do toho roku 2000 ještě tenhle hudební proud nějak přežíval a dalo se potkat i čundráky na nádražích a ve vlacích a to i s kytarami. Dnes sice nezaniknul, ale jeho sláva je ta tam. A změnila se i ona trať Posázavského pacifiku. Dávno už v Davli nestojí na odstavné koleji umaštěná nepojízdná parní mašinka do které jsme my děti lezli i za cenu nějakého toho těžko vypratelného fleku na oblečení a už tam není ani to staré nástupiště. Dnes už je tam nová bezbariérová koridorová úprava, nová nástupiště ze zámkovky, naštěstí nádraží s restaurací zůstalo a údolí umí stále rozburácet svým dieselem,,zamračená'' s patrovými vagony a kdo má kliku chytí i zrenomovaný motoráček ,,kredenc''. Od dobrého známého také hudebníka - folkaře jsem zaslechl, že vlastně Honza Nedvěd nikdy na čundry pořádně nejezdil. Jeho písně o táborácích, spaní v lese pod igelitem atd... jsou vlastně umně napsaným melodickým kýčem. Jenže ten kýč zlidověl a u těch táboráků a pod těmi igelity, když k ránu přijde déšť se zpíval. Začal žít svým vlastním skutečným životem a v tom tedy vidím ten hlavní přínos těchto písní, které si sám čas od času pouštím jako vzpomínku na dobu, kdy jsem z vandráky narvaného Bráníku vyrážel s usárnou Pacifickou ven z Prahy... A jen tak mimochodem ať z Bráníku do Davle kvůli tunelům či z Čerčan do Davle kvůli přejezdu Luk pod Medníkem a Žampachu (dnes nově opraveného), či dál ze Sázavy do Českého Šternberka, tyhle trati považuji za jedny z nejkrásnějších u nás ! * * * ()
Speciálně pro tento pořad nahrané písničky na chalupě bratří Nedvědů jsou proloženy jejich vzpomínáním na mládí a povídání o životě. Příjemný pořad pro všechny Nedvědovy fanoušky. Je dobře občas zavzpomínat na tyto výtečné folkaře. ()
Láska, cit umění a milovaná Sázava... ()
V titulcích pořadu uvedeno: název Recitál bratrů Nedvědů: Tuhle písničku chtěl bych ti lásko dát... ()
Povídání o životě včetně hraní na kytáry. Fanouškům se to určitě muselo líbit. Chlapci však vypadali starší než by možná odpovídalo roku 1993. ()
Kdo má Nedvědy a jejich písničky rád, na své si přijde, přestože nutno dodat, že z těch známějších písní jich zase tolik nezazní a řada dnešních hitů ani nebyla ještě napsána. Jan Nedvěd si navíc pořad tak trochu ukradl pro sebe. Mluvil a mluvil, vzpomínal, ale též filozofoval. Na jeho bráchovi už bylo před koncem vidět, že ho ty řeči trochu nebaví. Navíc se skoro nedostal ke slovu, což ho ale myslím moc netrápilo. ()