13. komnata - Série 1 (2006) (série)
Obsahy(1)
Příběh vzestupů a pádů Terezy Pergnerové je všeobecně známý. Novinářka Jana Ciglerová v televizním zpracování Terezina osudu však odemyká její "třináctou komnatu". Jak to, že se talentovaná a veselé dívka, která se dostala na výsluní popularity, stala závislá na heroinu a neodradilo ji ani narození dítěte? Proč Tereza vůbec drogy brát začala? Je za tím přetížení, neschopnost vypnout? Příliš mnoho možností a hledání něčeho nového? Tkví důvod ve výchově příliš náročného otce? Pravou příčinu hledá a zná asi nejvíc sama Tereza. Společně s Janou Ciglerovou však pronikáme krok za krokem hlouběji do její minulosti, rodinných vztahů, do období po porodu a nafocení fotografií pro pornočaspis. Navštívíme léčebnu, kde přestala brát drogy a v rozhovoru se skeptickým terapeutem pochopíme hlouběji stav její duše. V tu chvíli příběh o boji s drogou graduje, je velmi emotivní a i pro novinářku, která cestu otvírá a komentuje, je obtížné zachovat si od vyprávění určitý odstup. Film končí v současnosti, kdy Tereza Pergnerová začíná znovu dostávat velké pracovní příležitosti. Stále se uvědomuje nebezpečí budoucích nástrah a spouštěčů závislosti. Jana Ciglerová v závěru shrnuje, kam jsme došli na cestě do třinácté komnaty, do které nám Tereza Pergnerová umožnila nahlédnout a nachází možné příčiny jejích problémů i úspěchu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Terezu Pergnerovou si pamatuji s TV pořadu Eso. Její pozdrav Čágo, bélo šílenci je nezapomenutelný. Dokázala pobláznit všechny teenagery. Pak bohužel začla brát drogy a všichni ji odsoudili. Dokonce kvůli penězům pod vlivem drog nafotila velmi odvážné porno snímky do jednoho erotického časopisu. Obdivuji ji, že se z toho dokázala dostat. I když někteří lidé pořád pochybují a myslí si, že zase začne brát drogy. Nedávno se velkolepě vrátila do TV a i díky ní, měli Vyvolení tak vysokou sledovanost. T. P. věřím a držím ji palce v osobním i profesním životě. ()
Ono vést dialog není zase tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Divák ví přesně, kterých chyb se Jana Ciglerová dopustila. Ano, je pravda, že občas pouze mechanicky opakovala části replik po zpovídaných protagonistech. Využila tak jednoho z nejjednodušších signálů zpětné vazby, který nám jazyk nabízí a který na nezúčastněného posluchače může působit rušivě – v konkrétní situaci nicméně funguje skvěle. Ano, ne vždy její otázky posouvaly rozhovor kupředu a mnohdy se na ně vlastně ani kloudně odpovědět nedalo. Ale zase na druhou stranu, získala si Terezinu důvěru a dokázala ji rozpovídat (závěr dokonce naznačuje, že se staly dobrými přítelkyněmi). Podala nám do ruky klíč, který odemknout zámek od 13. komnaty Terezy Pergnerové bezesporu dokáže (i když sem tam nepříjemně zaskřípe). Dveře tajemné místnosti jsme pootevřeli, ale právo vstoupit až dovnitř má stále jen Tereza samotná. A tak to má být. „Normálně funguju a není to euforie. Je to malý a žiju pomalu, drobně se raduju, začala jsem vydělávat peníze a neutratila je za drogy…“ (T.P.) ()
Čtyři hvězdičky jen pro Terezku, tenhle směšný díl by si totiž zasloužil mnohem mírnější hodnocení. Po stránce dokumentární absolutně nedostatečný, (tragická) průvodkyně se spíše nechává táhnout protagonistkou a nedaří se jí dodat divákům nějakou novou zajímavou informaci. Jasně, drogy jsou v současné době stále velmi atraktivní téma, jenže jen samotné téma nestačí, i když damozřejmě divácky vděčný tenhle díl opravdu byl. Alespoň, že je holka zpět... ()
Tento cyklus dokumentů (medailonků či profilů) o neřestech či potížích známých osobností hodnotím jako celek, jako projekt. Pravda, některý dokument je lepší než jiný, ovšem to jistě záleží na tom, jak dobrý, špatný, či pestrý příběh si pro nás připravil daný protagonista. [8/1O] Tereza Pergnerová: neznám / vadí mi / neutral / mám rád ()
Obdivuji upřimnost a bezprostřednost Terezy Pergnerové. Neříkám to o českých celebritách často, ale Terezku obdivuju a mám ji rád. Ta holka si prošla peklem a přesto má sílu a vůli s tím vším bojovat. Dokument sám o sobě by byl tak na jednu hvězdičku, ale stejně jako uživatel Dudek a stejně bezprostředně a upřimně jako se vyjadřuje a chová Terezka, tak já věnuju od srdce všechny hvězdičky Terezce. Terko, držím ti všechny palce a přeju ať máš velkou vnitřní sílu, budeš jí do konce života potřebovat . Na závěr část textu písně Terezy Pergnerové - Andělíček : "Andělíčku můj stražníčku opatruj mou dušičkou...černou. Harampádím prolejzala s démona tancovala.... " ()
Reklama