Čtyři dohody

Musím uznat, že od kohokoli jiného by mi to asi přišlo jako agitace. Dušek má ale talent držet to na hraně a nepřekročit hranici, kdy už začínám mít pocit, že mne někam tlačí. Nesnáším manipulace jakéhokoliv druhu a Dušek se vždycky stáhne, nebo to zlehčí, přesně ve chvíli, kdy už by mi začal vadit. Beru to jako povedené talkshow s řadou zajímavých mouder, která mne donutila k zamyšlení. Přesto u mne pořád jako šoumen vede Dylan Moran- Monster. (27.03.2014)

Nevim no, nechávám bez hodnocení. Fakt je ten, že i po těch dlouhých letech, co jsem přestal Duška vídat ve filmech, si pořád ještě nemůžu zvyknout na to, že se zbláznil a prodělal přerod do tohohle šamana nebo co to je. V poslední době jsem vídal Duška už jen v rámci bizarních reportáží, kdy někomu vysvětloval jak je bezvadný postavit si dům z hoven anebo žvanil něco o Brahmovi (předpokládám, že v jeho verzi šamanismu je nějaký pošukaný toltécký dogma úplně v souladu s hinduismem). Dost mě akorát mrzí, že Dušek svojí vyčteninku o čtyřech dohodách okecává už tak dlouho a donekonečna, že tím zblbnul několik mých neurotických známých, kteří o tom začali žvanit taky. Zajímavý na tom je, že čím víc o tom kecaj, tím míň se těmi dogmaty v reálu řídí; aby taky jo, vždyť přikázání typu "neberte si nic osobně" nebo "nevytvářejte si žádné domněnky" jsou podle mýho názoru úplně proti lidský přirozenosti. (15.12.2014)

Ono je vlastně úplně jedno, jestli si Čtyři dohody pustí člověk, co si raděj zařve GÓÓÓL!!, nebo co radostně pokřikuje GOGOL!!, jenom stačí, aby mu sedl Duškův humor, který je pro mě snad nejpodstatnější částí celého představení, bez něj by to mohlo skoro vypadat, jako kdyby Dušek pokračoval ve svojí roli v Choking Hazardu (jenom pro upřesnění, hraje slepého mentora hledajícího smysl života, jehož mozek se pokouší sežrat banda zombifikovaných myslivců, kteří zde bohužel nejsou). Vážně tu nehodlám posuzovat, jestli je základ "mouder" hluboké filozofično, nebo pár povrchních frází, které sází jen a pouze na papundeklové myšlenky, tohle je věc která je subjektivní víc, než je chuť na ovocný knedlíky. Docela škoda, že zaznamenání není bez chyby, například vložené archivní záběry se urputně nehodí a totálně ničí atmosféru, podobně hdivníá ( zkřížení něčeho divného a hnusného, poz. redakce) je i zpívaná hudba, která je bídně podprůměrná, narozdíl od ozvučení doprovodného, které je sice místy kýčově klišoidní, ale přesto se hodící. Smál jsem se humoru, lehce ignoroval myšlenky. Slabé čtyři. (12.05.2014)

Jaroslav Dušek z pozice zdatného herce a motivátora dvě hodiny vypráví o výchově dětí, partnerských vztazích, osobních cílech a stavu světa obecně. V jeho snaze o poskytnutí jakéhosi návodu na život se mísí univerzální životní pravdy s indiánskými moudry a jeho vlastními historkami a názory a celé je to obalené esoterickou new age filosofií. Místy je to legrační a s leckterými postřehy nelze nesouhlasit. Avšak nahodilost, s níž jsou tyto jednoduché myšlenky vágně propojovány jak mezi sebou, tak s nesouvisle působící náboženskou symbolikou, z toho dělají něco mezi přednáškou životního kouče, čtením z psychologického slabikáře pro začátečníky a kázaním v kostele. S tím souvisí i skutečnost, že někteří fanoušci tohoto představení (a potažmo i knižní předlohy) se ocitají až na hranici fanatismu a sektářského elitářství, což jsem popravdě doposud netušil. Skvěle to vystihuje jeden komentář na YouTube, kde se kdosi diví, jak tomu vůbec někdo může dát palec dolů. A jiný uživatel mu na to odpovídá: "Palec dolů museli dát ti, co zkrátka nemají vědomí na tak vysoké frekvenci jako my, co si to pustíme třeba i víckrát." (20.03.2020)

V tomto případě je obtížné hodnotit záznam představení, takže se o to vlastně ani nehodlám pokoušet. Je to záznam pro lidi jako já, kteří by někam do Prahy do divadla nejeli. One man show Jaroslava Duška se často tváří jako hra se slovy, či spíše série slovních hříček, ale rozhodně není blbá a neuráží ani mne, který jsem na všelijaké šamanismy, esoteriku a podobné záležitosti docela alergický. Ono není složité si tohle odfiltrovat, aniž by tím bylo porušeno základní sdělení. Pokud se najde někdo, kdo se po shlédnutí představení nebo tohoto jeho záznamu nad sebou dokáže zamyslet, je to důkaz, že umění může zlepšit náš svět. Mě už asi nezmění, ale zato mě výborně pobavil. (08.04.2014)