Mizející vlny

Zatím suverénně nejhorší zážitek z Varů. Po filmařské stránce jde o pozoruhodné dílo, hlavně na poměry miniaturní kinematografie jako Litva, ale co nadělat, když mě všechno ohledně obsahu naprosto znechutilo. Výchozí nápad není špatný, ale jeho pojetí jej dokonale zabíjí. Cesta do mysli ženy v komatu se mění v samoúčelnou přehlídku toho, jakými způsoby lze obrátit žaludek naruby. Nekonečný proud úchylných obrazů má nakonec za následek to, že se ze samotného vědce stává úchyl, jenže to je vidět jen ve dvou zcela explicitních (samozřejmě sexuálně sadistických) scénách. U snímků 60. a 70. let mě vždycky poměrně štvalo, když ponory do subjektivity postav probíhaly skrze tehdy módní zjednodušované a zjednodušující psychoanalytické symboly. Zde jsem si říkal, co bych dal zato, kdyby alespoň tento klíč v ponorech do mozku fungoval, jelikož vše bylo vydáno na pospas zcela zvrácené představivosti režisérky a scenáristy, jež si sami určili pravidla. Odmítnul jsem je přijmout a trpěl až do konce. Několikaminutová scéna běžící nahé dvojice nezpouštějící objektiv z jejich pozadí můj postoj ještě utvrdila. Snímek mi neměl absolutně co říct, i když toho měl na srdci asi mnoho. Způsob, jak všechny obrazy a výjevy bral absolutně vážně, mi přišel až směšný. Začínám mít pochybnosti o tom, zda-li dramaturgická změna v sekci Na východ od západu nebyla jen krokem k větší prestiži festivalu na úkor diváckých zážitků. Tenhle film slouží jako ryzí důkaz těchto obav, který snad je ostatními vybranými počiny v sekci vyvrácen. (04.07.2012)

Velmi zvláštní a jen těžko hodnotitelný film. Kristina Buozyte má nepochybně vizi, což je moc fajn, jenže její realizace není každému příjemná. Vizuálně jde o poměrně zajímavý snímek, který na to, odkud pochází, splňuje opravdu vysoké požadavky. Poměrně solidní je i ona sci-fi rovina s cestováním myslí, která sice není nijak nová, pořád ale atraktivní. Osobně mám problém s oním romantickým vztahem, který je naprosto legitimní, jenomže přebíhání ze snové reality do té skutečné mi dělalo velké problémy a místy jsem nevěděl, proč se Lukas chová, jak se chová. I ony sexuální scény mi mnohdy přišly samoúčelné a klidně se některé momenty mohly obejít bez nich. Proti hercům vůbec nic nemám a myslím, že všichni byli velmi dobří. Jelikož nikoho neznám, tak to působilo více autenticky. Film by ale rozhodně potřeboval výrazně zkrátit, protože dvě hodiny jsou prostě moc a někdy se divák neubrání nudě. Je tu několik poměrně originálních nápadů (těla splývající do sebe, výtvarné řešení některých scén), jenže taky plno vaty, která vše jen zpomaluje. Výsledek mě nijak výrazně nezaujal, ani neurážel, proto zůstávám u průměru a tří hvězd. 50% (28.03.2013)

Velmi zajímavý nápad, který je dle mého ale nedotažen do konce. Zaměřil se hodně na tu niternou rovinu, ale mohl být ve skutečnosti ještě mnohem temnější, než jaký nakonec vyšel. Takhle je to zajímavý psychologický náhled, ale hodně omezený a bez snahy skutečně najít temnou stránku. Ale několik dobrých scén se zde najde. (14.06.2017)

V tento film jsem vkládala velké naděje po přečtení popisu. Bohužel jsem se dočkala pouze zabití prvotní myšlenky sexem, groupen sexem, masturbací, menstruací, násilím, množstvím odporných pih ... a jestli jsem ještě na něco zapomněla tak mi to odpusťte. Suma sumárum, pokud nejste naprosto vyšinutí, v léčení nebo na tripu, tak se vám tento film nebude líbit. (08.07.2012)

Po náhodném zhlédnul traileru, který mě nadchnul a nekonečně navnadil, jsem měl jasno v tom, že tento film musím dřív nebo později vidět. Ta chvíle konečně přišla a rozhodně nelituji, je to strašně zajímavý film, který je na hony vzdálen všemu, co se dnes točí. Uvážím-li, že to natočila teprve 30 letá režisérka, můj respekt k této nevšední podívané jen roste. Ostatně, pro mě osobně je tenhle film zajímavý už jen tím, že je to moje vůbec první konfrontace s litevskou filmografií. No řeknete sami, kdy se vám poštěstí vidět film z této země? (A když jsem se teď díval, na ČSFD je k dnešnímu dni pouhých 13 (!) filmů, které mají litevský původ.) Vždy si rád takto rozšířím obzory o to, jaké filmy se točí jinde ve světě. Pokud jde o MIZEJÍCÍ VLNY, téměř jistě to není film pro každého. Dvouhodinová stopáž, minimum dialogů a často drásající záběry mohou být důvodem, kvůli němuž spousta diváků nad tímto filmem ohrne nos. Pokud je však vaše hlava otevřená a netrpíte deficitem stran filmové bezpředsudečnosti, můžete se dočkat nečekaně působivého filmového zážitku, který je ve svém výrazu harmonizující i zneklidňující současně. Chci v našich kinech víc takových originálních evropských filmů! (08.09.2013)