Sbohem jazyku

Zbohom, jazyk? Skôr zbohom oči a zbohom žalúdok. To, že režisér skladal úplne nezmyselné zábery s úplne nezmyselnými rečami by som ešte ako tak pobral, ale že sa na to vyslovene nedalo pozerať, lebo ste vďaka 3D prevedeniu nemohli kvalitne ani čítať titulky a čím viac ste sa snažili, tak vám bolo o to viac a viac na vracanie (áno, doslova mi došlo ťažko od žalúdku a nie, nejedol som predtým nič ťažké)? To, že zo sály po krátkej dobe odchádzalo kopa ľudí hovorí samo za seba. Čo týmto všetkým chcel básnik povedať skutočne netuším. (16.09.2014)

Co bylo na filmu nejlepší? Pes, závěrečné titulky, pralinka poté a myšlenka, že jen v sraní jsme si zcela rovní. Jinak se přiznávám, že intelektuální éra mého bytí již minula, tudíž mě roztříštěné myšlenky, experimentální snažení a umělecký narcismus příliš nebraly a zkazily i to málo pěkné, co na filmu bylo. (16.10.2014)

Loučit se s jazykem může jen filmař, a to rozhodně ne každý. Tam, kde na různé otázky existují stejné odpovědi (či na jednu otázku různé odpovědi), nelze se vyjádřit lépe, než obrazem. O tom ostatně existuje hojná literatura i z českých zdrojů - např. Miroslav Petříček: Myšlení obrazem či Martin Charvát: Gilles Deleuze. Asignifikantní sémiotika. Co jsem si z filmu odnesl? Žena by měla přijímat květiny nahá... I kdybychom viděli jako pes (nebo jako včela), pořád zůstáváme na lidské jazykové úrovni. (16.08.2021)

Sbohem jazyku je godardovsky stylovou postmoderní zprávou o stavu a běhu moderní společnosti západního civilizačního okruhu. Mnohost rozmanitostí, harmonie protikladů, hermeneutický kruh, jednota jednotlivostí, závorkování, odkazování, dekonstrukce, Erós a Thanatos, jazyk jako základní orientační bod lidského bytí, odcizování, dialektické syntézy. Sepětí umění, filosofie a náboženství (pro Godarda byl film především magicko-náboženským světištěm lidské existence). Zejména tu jde o bytí, metafyziku, ke slovu se dostává Heideggerova ontologie s vlastním a nevlastním bytí. V tom nevlastním je bytí vymezeno rolemi (Josef Čapek razil termín Osoba), nikoli však autenticitou. Jazyk ve smyslu řeči, komunikačního prostředku a základní orientační struktury bytí, má magickou moc stvořitelskou, přestože zároveň nemá jen jednu jedinou významovou rovinu. Godard zůstal navždy revolucionářem, způsob výpovědi přizpůsobil charakteru doby, provokuje a způsobuje srážky času s myšlenkou, narušuje suverénní domény reality, představ a imanence. Z postav zaujmou zejména dvě milenecké dvojice: Josette (Héloise Godet) - Gédéon (Kamel Abdelli) a Ivitch (Zoé Bruneau) - Marcus (Richard Chevallier). Dále profesor Davidson (Christian Gregori), rusovlasá Marie (Marie Ruchat), její mladý milenec (Jeremy Zampatti), či rozlícený manžel (Daniel Ludwig). Sbohem jazyku nemá pouze jednu vrstvu, vedle exegeze jsou zde také transcendence, alegorie a mysticismus. Je to stylové, charakteristicky godardovské dílo, ukázková manifestace plného významu pojmu postmoderna. (22.09.2024)

Jednou za čas přijde tyhle Godardovi experimentální eseje k chuti... a tahle se povedla rozhodne víc než předchozí Socialismus a jednou se k ní určitě rád vrátím... přesto nedoporučuji 95% místních uživatelů... PS.: Viděno zatím pouze ve 2D, je možné, že po shlédnutí ve 3D přidám hvězdu PPS.: Viděl jsem a přidal jsem. (03.02.2015)