Deset dní, které otřásly světem

Ja som ešte ako veľmi mladý zažil výučbu o VOSR, ktorá ma príliš nebavila. Nie z ideologického hľadiska, to mi bolo v desiatich rokoch jedno, len nám pani súdružka namiesto svojho rozprávania mala pustiť tento film. Ejzenštejn sa rozhodol (myslené ironicky), že natočí niečo ešte kontroverznejšie, ako Zrodenie národa, čo sa týka kontrastu technickej kvality diela a jeho ideologického jednostranného obsahu. Vyslal do ulíc snáď ešte viac komparzu, takže Griffith musel doma polámať pri jeho sledovaní dosť ceruziek. Na rozdiel od predchádzajúcich Sergejových majstrštykov som nebol ohúrený, čo nebolo spôsobené ideologickou stránkou veci, problémom skôr bolo, že hlavnou postavou bol dav a divák sa tak nemal s kým stotožniť ani smútiť nad žiadnou obeťou revolúcie. Ostalo tak "iba" uznanie nad technickou dokonalosťou a čakanie na momenty, kedy sa zase ukáže ďalšia legendárna Ejzenštejnova montáž, v tomto filme častokrát využívaná v zobrazení sôch. (12.03.2013)

Mých pět hvězdiček je za celkový dojem ze zde uplatněné fantastické a do jisté míry stále revoluční filmové řeči, nikoliv za obsah, který je oficiální verzí událostí z února až března 1917 a je proto pochopitelně silně přikrášlen ve prospěch bolševiků. Můj dojem byl dále umocněn i díky tomu, že jsem viděl částečně ozvučenou verzi se skvělým Šostakovičovým hudebním doprovodem. Tento film považuji za vrchol Ejznštejnovy tvorby, která pak již šla (i z důvodů nastávající dusné politické atmosféry) nezadržitelně dolů. (30.10.2005)

(1001) Montáž fajn, ačkoliv jak byl začátek strhující a mistrně vyprávěný, tak čím víc ke konci jsem si říkala, že jak film lpí na popsání každé nuance, tak tím zároveň ztrácí na tempu a dovedla bych si ho představit kratší a hutnějí. Veliký problém ale mám problém s tím, jak silně emocionálně a vlastně i pudově dokáže člověkem hnout podívaná na ty správně vybrané věci. První zdvihání mostů budiž toho příkladem. Toho se bojím. A už jenom úvodní titulek, který oznamuje, že se snímek snaží revoluční události popsat s co největší možnou mírou realismu, postavený do konstrastu s vědomostmi dnešního diváka, že stalinisti nechali film přestříhat, aby ukazoval tu správnou pravdu. (28.10.2010)

Dá se sice říci, že vizuální řeč zprostředkovaná montáží dostatečně vykresluje emoce a směřování jednotlivých scén a není tudíž potřeba rozumět všemu do detailů. Jenže při poměrně dlouhé stopáži se jednotlivé epizody slijí do vířivého kaleidoskopu rychlých střihů, které bez podrobnější znalosti historické situace nemusí dávat smysl. Nedokážu posoudit, nakolik za to může vynucené přestříhání filmu, ale v určitém momentu jsem se začal ztácet v tom, kdo je kdo a kdo je proti komu. V mnoha komentářích tady na CSFD se píše, že se jedná o lepší film než Potěmkin - dovolím si namítnout, že tomu tak není - Potěmkin má velmi čistou, přehlednou strukturu, která dovoluje porozumět i člověku bez předchozích znalostí - strhne svým revolučním nadšením takřka každého a vystačí si s filmovým ztvárněním reality. Naproti tomu Oktyabr je v některých momentech až nepřehledný, svou historickou doslovností nutí diváka neustále přemýšlet, co se to ve filmu právě děje a jakou postavu to právě sleduje. I přes to je to naprosto zásadní podívaná, která ukazuje nejen fantastické Ejzejštejnovo zvládnutí montáže, ale i sílu tehdejší sovětské avantgardy v té nejryzejší podobě. (07.12.2009)

Ejzenštejn je génius k nesnesení. Jeho zlaté nůžky a nejen ony dělají z jeho práce vždy pastvu pro oči, ale příběh vyprávět prostě neumí. Nejvíc mi nevadila ani tak propaganda, jako spíš nesnesitelná polopatičnost a opakování toho samého dokola. Některé záběry z podobného přemýšlení vytrhnou a jednoduše uchvátí, ale celkově vážně nevím. Rozhodně lepší než stávka a možná než Potěmkin, proto dám čtyři hvězdy. (09.08.2012)