Bazén

Bazén jsem viděl již mnohokrát a vždy se k němu znovu a rád vracím. Je to film, který je ve svém základu jednak z režisérského a také z hereckého hlediska perfektně odveden. S přihlédnutím na jednotlivé prvky, které se zde sešly a skvěle do sebe zapadly, je tento film unikátní. Začnu tím, že film má skvělý scénář, který vychází z užasné psychologickopatologické hry, kterou díky závisti spolu začali hrát Alain Delon a Maurice Ronet. Postupem času se do toho, byť jakýmsi nevědomým a mírným způsobem, přimíchává i Romy Schneider. Alain Delon postupně poznává, jak se jeho neblahá předtucha naplňuje zejména v tom, jak ho jeho bývalý přítel nenávidí, a tím se sám dostává do situace, kdy jeho rozum je naprosto oslepen, jeho agresivita a emoční nestabilita je sebevědomím a přetvařováním se jeho přítele postupně stále více stimulována. A tak ho nakonec v záchvatu vzteku utopí v bazénu. Následný střet s jeho družkou je přirozený, avšak jejich závěrečné vzájemné pochopení se je grandiozní. Skvělý scénář filmu ovšem zdaleka není vše. Naprosto nutné považuji zdůraznit, jak nesmírně vydařená zde je typologie postav. Alain Delon, Romy Schneider, Maurice Ronet a Jane Birkin zde díky této skvělé typologii nevytvořili jen pouze něco zdánlivě věrného a uvěřitelného. Společně zde vytvořili obraz lidské duše, která je tak snadno náchylná k tomu, aby se nechala svést ze své cesty, ať už v dobrém či zlém slova smyslu. Film má v sobě díky nádhernému prostředí, ve kterém se jeho děj odehrává jisté prvky symbolismu. Nikdy nezapomenu na krásnou ústřední éterickou píseň, při které se v záběru objevuje obraz stromu na hladině bazénu a odlétající holubice.Toto byl okamžik přímo průzračné esence romantiky šedesátých let minulého století. Film není zdaleka určen jen pro hloubavé povahy, zabývající se samotnou psychologií postav. Film je naprosto dobově stylový a jeho celkové obrazové a hudební podkreslení přímo mistrným způsobem zachycují končící dekádu šedesátých let západní evropy, která se nesla v jakési mystické atmosféře, jejíž úkolem bylo shrnout a zakončit události let minulých. A právě v této atmosféře zde spatřuji okamžiky čisté nadčasovosti. Bazén je podle mého názoru jedním z režisérských vrcholů Jacquese Deraye. V kariéře Alaina Delona se Bazén hrdě vyjímá a on se k němu pyšně hlásí. Pro Romy Schneider byl tento film naprosto neoddiskutovatelně, co se její herecké budoucnosti týkalo, existenčním mezníkem. Bazén osobně považuji za jeden z moderních vrcholů francouzské i evropské kinematografie vůbec. Stal se jistým překlenujícím mostem mezi starou a novou nastupující generací, má neuvěřitelnou výpovědní hodnotu, co se mnoha věcí týká i dnes. Ale opět zdůrazňuji! Téměř vše je otázkou vkusu a citu, takže kdo chce, má v tomto filmu, co nacházet, o tom jsem přesvědčen.Tento film se stal jedním z důvodů, proč jsem se zamiloval do filmového plátna, děkuji. (15.11.2011)

Každá strana bazénu u vily na francouzské riviéře představuje jednu část milostného čtyřúhelníku, od zkoumání ladných křivek Romy a Maserati Ghibli až po finále, kdy dluh poslouží k zavázání, se často nedoslovný příběh líně povaluje v dusném horku a vy zjišťujete, že vás plavčík Deray, znuděně sedící na skládací židli, nenuceně dovedl přesně tam, kam potřeboval.. (19.02.2018)

Dlho som váhal medzi tromi a štyrmi hviezdičkami, ale nakoniec prevážilo vedomie, že nič tak mimoriadne ten film neobsahoval. Je pravdou, že v ňom hrali minimálne dvaja mimoriadni herci, že Jacques Deray dokáže majstrovsky stupňovať napätie. Ale tiež je pravdou, že ten rozbeh napätia bol mimoriadne pomalý, Jane Birkin bola strnulá a francúzsky Columbo bol málo pitbulovitý (aj keď o to ani tak veľmi nešlo). Takže tri hviezdičky považujem za spravodlivé. (26.08.2018)

Na Derayův film je možné nazírat z několika hledisek. Je to tak trochu horor, o poznání víc detektivka, ještě více klasický thriller, ale současně také dost přesvědčivě zpracovaná psychologizující studie čtyř charakterů ve svým způsobem mezní "ponorkové" situaci. Přepychové prostředí, do jehož kulisy je vlastně statický příběh zasazen, lze považovat za zdařilé mimikry postupně vystupujícího dramatického oblouku. Hororovému nádechu odpovídá pečlivý výběr herců, jimž již tehdy dominovali Delon a Schneidrová; pomyslná partie je v tomto čtverci vášní rozehrávána s jejich pomocí s až chladnou důrazností. Neméně zajímavý je mravní, "postmodernistický" posun námětu i scénáře v závěru příběhu. Odražení policisty se mění v obnovu jižjiž uzavřeného vztahu. Není sporu o tom, že použité mikroměřítko je patrně hlavním důvodem toho, že film stál za rekonstrukci a v tehdejší dobové módní vlně vytvořil osobitou kreaci, která si svou zajímavost zachovává i dnes, více než čtyřicet let od svého premiérového uvedení, svěžest a podnětnost. (29.09.2009)

Romy Schneider jasně kraluje tomuto filmu. Její Marianne je šarmantní, okouzlující, sympatická žena a Romy vypadá, že to ani nemusí hrát, že je taková i ona. Její charisma a talent jsou jasně zřetelný. Spolu s Delonem vytvořila dvojici, jejíž jsem vše věřila a chemie mezi nimi je skoro dotknutelná. Možná je to dáno tím, že spolu v minulosti tvořily partnery i v soukromí a prostě jim to spolu sedne. Naproti tomu Delonova postava Jean-Paula mi nebyla moc sympatická. Nebo možná byla, nevím a nevyznala jsem se v něm. Maurice Ronet byl skvělý ale Jane Birkin mě nebavila, naopak spíš nudila. Film má mnohá plus, která mě na filmu bavila. Atmosféra, přestože zalitá sluncem a léto plném proudu, byla nepříjemně tísnivá. Prostě víte, že se stane něco špatného. Film je rozjetý od začátku a postupně děj graduje, je to napínavé. Pohledy očí hlavních postav řeknou více než kdejaká slova (hlavně u Romy). Jsem spokojená. (12.05.2022)